CM-400AKG

Letecká balistická protizemní řízená střela (ALBM) typu CM-400AKG z dílny společnosti CASIC (China Aerospace Science and Industry Corporation) podle všeho slouží k ničení stacionárních a pomalých pohyblivých cílů, jakými jsou velká námořní plavidla. Z konstrukčního hlediska tato střela vychází z balistické střely krátkého dosahu typu BP-12A raketového komplexu typu SY-400 (CH-SS-X-16), která má ráži 400 mm a dosah 400 km. Protože je vyhrazena na export, její dolet má činit jen 110 až 240 km. Mezinárodní stanovy totiž zakazují vyvážet střely s hmotností bojové části větší než 500 kg, které mají větší dolet než 300 km. Ve skutečnosti je však údajně schopna zasahovat cíle na vzdálenost až 400 km. Pohon střely typu CM-400AKG obstarává raketový motor na TPL. V závěrečné fázi letu se tato zbraň ke svému cíli přibližuje po takřka vertikální sestupné trajektorii rychlostí M=4,8 až 5,0. Přitom údajně může vykonávat úhybné manévry. Zatímco ve střední fázi letu je střela typu CM-400AKG řízena inerciálním systémem (autopilotem) se satelitním korekčním systémem, v závěrečné fázi letu její navádění obstarává kombinovaná aktivní/pasivní radiolokační a pasivní IČ samonaváděcí hlavice. Právě díky koncovému samonavedení lze za pomoci této zbraně útočit i na pomalu se pohybující cíle. Střela typu CM-400AKG startuje ze závěsníku typu WZKH-1 s exportním označením SWFCS (Standalone Weapon Fire Control System). Do přední části zmíněného závěsníku je přitom vetknuta anténa spolu s blokem elektroniky. K načtení souřadnic cíle do naváděcího systému této zbraně před vypuštěním slouží tablet s bezdrátovým připojením, který se nachází uvnitř kabiny nosiče. Toto jednoduché řešení přitom usnadňuje integraci střely typu CM-400AKG do zbraňového systému různých typů bojových letounů. Svůj veřejný debut si střela typu CM-400AKG odbyla na Airshow China 2012, která se konala v listopadu roku 2012 v Zhuhai, ve formě 1:1 makety. Prvním potvrzeným uživatelem této zbraně se staly vzdušné síly Pákistánu (PAF). Speciálně pro potřeby PAF byla vyvinuta modifikace střely typu CM-400AKG, která se vyznačuje většími rozměry předních stabilizačních ploch. Dle nepotvrzených zpráv bylo v letech 2017 až 2018 PAF dodáno 60 těchto střel. Přítomnost střely typu CM-400AKG ve zbraňovém arsenálu PAF byla ale potvrzena až videem, které se na internetu objevilo v lednu roku 2024. PAF přitom jako nosič této zbraně používá víceúčelové bojové letouny typu JF-17 Thunder a J-10CE (Firebird C). Svůj křest ohněm si střela typu CM-400AKG podle všeho odbyla v květnu roku 2025 v krátkém příhraničním konfliktu Pákistánu s Indií. Zmíněné střely byly v tomto konfliktu údajně použity k útokům na blíže nespecifikované hladinové cíle a na radiolokátor raketového systému PVO typu S-400 (RS-SA-21 Grendel). Druhým potvrzeným uživatelem střely typu CM-400AKG se stane Srbsko. Vzdušné síly Srbska budou zase tyto střely používat na modernizovaných ruských letounech typu MiG-29SM (Fulcrum). První fotografie tohoto stroje s dvojicí integračních 1:1 maket střely typu CM-400AKG v podvěsu na vnitřním páru křídelních závěsníků se přitom na internetu objevila v březnu roku 2026.

Verze:  -

Uživatelé:  Pákistán a Srbsko

Nosič:  J-10CE (Firebird C), JF-17 – 2 ks a MiG-29SM (Fulcrum) – 2 ks

Naváděcí systém:  inerciální systém (autopilot) a satelitní (navádění v počáteční a střední fázi letu) + aktivní/pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle/navádění na zdroj elektromagnetického záření) neznámého typu a pasivní IČ samonaváděcí hlavice (navádění na tepelnou stopu cíle) neznámého typu (navádění v koncové fázi letu)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 150 kg nebo průbojná o hmotnosti 250 kg

* 400 km dle jiných zdrojů

Poslední úpravy provedeny dne: 6.5.2026