YJ-5

Taktická letecká protiradiolokační řízená střela typu YJ-5 z dílny institutu ze Shanghaie není ničím jiným, než derivátem řízené střely pozemního raketového komplexu PVO typu HQ-61 (CSA-2). Veškeré palubní systémy tato zbraň přebírala od letecké protiradarové řízené střely typu FL-7, jejíž vývoj v roce 1981 zcela zastavily škrty ve zbrojním rozpočtu. Střela typu FL-7 přitom vycházela z  protiradiolokační řízené střely typu AGM-45 Shrike americké výroby. Některé technologie ale přebírala od pokročilejší americké protiradarové řízené střely typu AGM-78 Standard. První zkušební série střely typu YJ-5 brány výrobního závodu opustila v roce 1984. Střelecké zkoušky se rozeběhly ještě ten samý rok. Vypouštěcí platformou této zbraně se stal speciálně upravený podzvukový proudový taktický bombardovací letoun typu H-5 (Beagle), který vycházel ze sovětského letounu typu Il-28 (Beagle). Přestože z hlediska výkonnosti střela typu YJ-5 splňovala technické zadání, díky některým nedostatkům v naváděcím systému nemohla být tehdy ještě považována za způsobilou pro řadovou službu. Naváděcí systém této zbraně totiž měl nízkou odolnost proti elektronickému rušení. Kromě toho byl schopen identifikovat velmi omezenou škálu frekvencí a navíc nedokázal tuto zbraň navést na cílovou radiolokační stanici, pokud mezitím přešla na jinou pracovní frekvenci. Střely typu YJ-5 druhé zkušební série, které byly postaveny v roce 1986, ale tyto zásadní nedostatky již zcela postrádaly. Střely tohoto typu třetí série byly dokončeny na počátku 90. let a byly schopny vést útoky i na radiolokační stanice, které pracují v režimu skokové změny frekvence (Frequency Hopping). Kromě toho tyto střely mohly s určitým omezením napadat i radiolokační stanice s pevnou fázovanou anténou. Protože střelu typu YJ-5 bylo i v této konečné podobě možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku a navíc z hlediska bojové efektivity americkou střelu typu AGM-45 Shrike, která se stala základem modelu FL-7, příliš nepřekonávala, nakonec byla do výzbroje PLAAF zařazena pouze v nevelkém počtu. Nosičem této zbraně se staly speciálně upravené podzvukové bombardovací letouny typu H-5 (Beagle). Od zvažovaného začlenění této střely do zbraňového systému  středně těžkého podzvukového strategického bombardovacího letounu typu H-6 (Badger), který je kopií sovětského letounu typu Tu-16 (Badger A), dvoumachového přepadového stíhacího letounu typu J-8 (Finback), nadzvukového stíhacího-bombardovacího letounu typu JH-7 (Flounder) a nadzvukového útočného letounu typu Q-5 (Fantan A) bylo pak zcela opuštěno. Ke ztrátě zájmu o střelu typu YJ-5 ze strany PLAAF ale nemalou mírou přispěl též rozpad znepřáteleného SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a následné navázání čilých obchodních vztahů s ekonomickou krizí zmítaným postsovětským Ruskem. Díky tomu si totiž Číňané mohli koupit podstatně modernější letecké protiradiolokační řízené střely typu Ch-31P (AS-17A Krypton) ruské výroby. Ve výzbroji PLAAF se nyní již žádná střela typu YJ-5 nenachází. Všechny exempláře této zbraně byly totiž spotřebovány v průběhu vojenských cvičení.

Verze:  žádné

Uživatelé:  žádní

Nosič: H-5 (Beagle)

Naváděcí systém:  pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL neznámého typu

Bojová hlavice:  ?

Poslední úpravy provedeny dne: 11.1.2014