FL-7 (Fenglei-7)

Taktická letecká protiradiolokační řízená střela typu FL-7 z dílny institutu HSEA (Harbin Ship Engineering Academy) z Harbinu, později známého jako Harbin Engineering University, není ničím jiným, než derivátem letecké protiradiolokační řízené střely typu AGM-45 Shrike americké výroby. Číňané přitom získali blíže nespecifikovaný počet exemplářů této střely, spolu s blíže nespecifikovaným počtem exemplářů pokročilejší letecké protiradiolokační řízené střely typu AGM-78 Standard a střednědosahové PLŘS typu AIM-7 Sparrow, přes komunistický Severní Vietnam. Severní Vietnam byl totiž od poloviny 60. let do poloviny 70. let ve válečném stavu s Jižním Vietnamem, který se mohl těšit intenzivní vojenské podpory ze strany USA. Pohon této první letecké protiradiolokační střely „čínské“ konstrukce obstarával, stejně jako v případě PLŘS typu PL-4, raketový motor na TPL typu FG101. Střela typu PL-4 totiž nebyla ničím jiným, než domácím derivátem americké PLŘS typu AIM-7 Sparrow, která sdílela pohonný systém s protiradiolokační řízenou střelou typu AGM-45 Shrike. Přestože střela typu FL-7 vycházela, jak již bylo řečeno, z americké střely typu AGM-45 Shrike, některé technologie přebírala od pokročilejší protiradiolokační řízené střely typu AGM-78 Standard. Od plánovaného vývoje přímé kopie této zbraně bylo totiž s přihlédnutím na nedostatečné zkušenosti čínského průmyslu s technikou této kategorie nakonec zcela opuštěno. Do celého programu FL-7 ale neblaze zasáhla tzv. „Velká kulturní revoluce“. Ta přitom měla upevnit absolutistickou moc tehdejšího čínského vůdce Mao Ce-tunga a na místo toho uvrhla ČLR na celých 10 let (1966 až 1976) do fatálního hospodářského a politického chaosu. V této souvislosti se projekt střely typu FL-7 setkal s oficiální podporou teprve až dne 28. října 1978. Vývojem draku a pohonné jednotky této zbraně byl přitom pověřen harbinský institut HSEA. Produkci jednotlivých komponent střely typu FL-7 dostaly zase na starost závody č.349 a č.254. Prvně uvedený závod byl navíc pověřen vývojem podpůrného pozemního vybavení, zatímco druhý uvedený závod dostal na starost vývoj testovacího vybavení. Závod č.349 se kromě výše uvedeného podílel též na vývoji pohonné jednotky této zbraně v podobě raketového motoru typu FG101. První dva zkušební exempláře raketového motoru typu FG101 letovými zkouškami úspěšně prošly v březnu roku 1980. Zmíněné zkoušky byly přitom realizovány na 31. základně PLA. Kompletaci 19-ti zkušebních exemplářů vlastní střely typu FL-7 se podařilo završit ještě do konce toho samého roku. Tehdejší vývojové plány počítaly s tím, že bude střela typu FL-7 zařazena do výzbroje v roce 1985. Nosičem této střely se přitom měl stát dvoumachový přepadový stíhač typu J-8 (Finback). Později ale padlo rozhodnutí, aby byla střela typu FL-7 začleněna též do zbraňového systému nadzvukového stíhacího-bombardéru typu JH-7 (Flounder). Krátce nato, na počátku roku 1981, ale celý program FL-7 zastavily škrty ve zbrojním rozpočtu. Tento typ střely navíc bylo již tehdy možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku, a to i přesto, že byla z výkonnostního hlediska plně srovnatelná se svým americkým vzorem (v některých parametrech jej dokonce nepatrně překonávala). Ve vývoji některých palubních systémů střely typu FL-7 v podobě zapalovače bojové hlavice, ovládacího mechanismu kormidel a naváděcí hlavice se ale pokračovalo nadále. Od roku 1978 přitom brány závodu č.254 opustily celkem tři zkušební série rádiového zapalovače bojové hlavice střely typu FL-7. Zatímco první zapalovače z prvních dvou zkušebních sérií vycházely přímo ze zapalovače bojové hlavice střely typu AGM-45 Shrike, v konstrukci zapalovačů bojové hlavice střely typu FL-7 z třetí zkušební série našly též uplatnění některé technologie z pokročilejší střely typu AGM-78 Standard. Venkovní zkoušky zmíněného zapalovače byly úspěšně realizovány v říjnu roku 1982, u 81032. a 86001. jednotky PLA. Konstrukční certifikát přitom toto zařízení obdrželo dne 16. května 1983. Zkoušky ovládacího mechanismu kormidel střely typu FL-7, jehož vývoj byl zahájen již v roce 1977, se rozeběhly v prosinci roku 1981 a byly úspěšně završeny v závěru roku 1982. Pro potřeby zmíněných zkoušek byly zhotoveny celkem tři zkušební exempláře tohoto zařízení. Konstrukční certifikát přitom ovládací mechanismus kormidel střely typu FL-7 obdržel dne 14. července 1983. Počínaje rokem 1978 závod č.254 vyrobil též dvě zkušební série o dvou exemplářích naváděcí hlavice. Zatímco první dvě zkušební naváděcí hlavice střely typu FL-7 vycházely z naváděcí hlavice střely typu AGM-45 Shrike, v konstrukci následujících dvou zkušebních exemplářů naváděcí hlavice této zbraně našly uplatnění též některé technologie z pokročilejší střely typu AGM-78 Standard. Konstrukční certifikát přitom naváděcí hlavice střely typu FL-7 obdržela dne 12. května 1983. Přestože střela typu FL-7 nepřekročila prototypové stádium, prostředky vynaložení na její vývoj rozhodně nepřišly nazmar. Palubní systémy střely typu FL-7 totiž později našly využití v konstrukci první operační letecké protiradiolokační řízené střely čínské výroby v podobě typu YJ-5.

Verze:  žádné

Uživatelé:  žádní

Nosič (plánovaný): J-8 (Finback) a JH-7 (Flounder)

Naváděcí systém:  pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL typu HSEA FG101

Bojová hlavice:  ?

Poslední úpravy provedeny dne: 11.1.2014