Hongdu JL-10 / L-15 Falcon (Lie Ying)

Typ:  letoun pro pokračovací výcvik pilotů a lehký útočný letoun

Určení:  primárně seznamování posluchačů leteckých škol s obsluhou letecké techniky, výuka bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a ničení pomalu letících vzdušných cílů

HistorieV souvislosti s masovým zaváděním bojových letounů 4. generace v podobě letounů typu Su-27SK (Flanker B), Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2), J-10 (Firebird) a J-11 (Flanker) se PLAAF a PLANAF na přelomu 20. a 21. století začalo poohlížet po kvalitativně novém pokračovacím cvičném letounu. Cvičné letouny typu JJ-6 (Farmer F) a JJ-7 (Fishcan), za jejichž pomoci byl tehdy prováděn pokračovací výcvik pilotů bojových letounů PLAAF a PLANAF, bylo totiž již možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku. Letoun typu JJ-6 (Farmer F) totiž nebyl ničím jiným, než dvoumístnou modifikací sovětského MiG-19S (Farmer D), zatímco v případě letounu typu JJ-7 (Fishcan) šlo o dvoumístnou modifikaci sovětského MiGu-21F-13 (Fishbed C/E). V obou dvou případech se přitom jednalo o letouny, jejichž původ lze vystopovat již v 50. letech 20. století. Do prací na projektu nového nadzvukového pokračovacího cvičného letounu se na konci 90. let pustily hned dvě společnosti, a to GAIC z Guizhou a HAIG z Hongdu. Zatímco společnost GAIC v konstrukci svého pokračovacího cvičného letounu nové generace, který vešel ve známost jako JL-9 (FTC-2000), využila, s přihlédnutím na ekonomickou stránku věci, některé konstrukční celky letounů typu JJ-7 (Fishcan) (zadní polovina trupu a ocasní plochy) a J-7E (Fishcan D) (křídlo a motor), HAIG přišel s letounem kvalitativně nové konstrukce. Zmíněný stroj přitom vešel ve známost pod exportním označením L-15. V roce 2002 se do programu L-15 zapojila též ruská společnost AOOT A.S. Jakovleva. Letoun typu L-15 proto nakonec obdržel prakticky identické celkové uspořádání jaký má ruský Jak-130 (Mitten) a jeho italský derivát v podobě letounu typu M-346 Master. Hlavním rozdílem mezi oběma zmíněnými letouny, L-15 a Jak-130 (Mitten), se stala instalace pohonných jednotek. Zatímco u čínského typu L-15 jsou motory vestavěny do zádě trupu, přímo pod ocasní plochy, instalace pohonných jednotek ruského Jaku-130 (Mitten) se nachází uvnitř gondol nacházejících se na bocích trupu, přímo pod křídlem. Díky zmíněnému aerodynamickému uspořádání a instalaci moderní avioniky je letoun typu L-15 schopen daleko lépe simulovat schopnosti bojových letounů 4. generace řady J-10 (Firebird) a J-11 (Flanker) než jeho jednomotorový konkurent v podobě letounu typu JL-9. Ten tak má před typem L-15 navrch pouze v pořizovací ceně a rychlosti vývoje. Letoun typu L-15 byl přitom již od počátku vyvíjen hned ve dvou modifikacích, a to podzvukové modifikaci pro pokračovací výcvik pilotů (AJT) a nadzvukové modifikaci pro výcvik stíhacích pilotů (LIFT). Zatímco podzvukový model AJT obdržel dvouproudové pohonné jednotky typu Al-222K-25 ukrajinské značky Progress, pohon nadzvukového modelu LIFT obstarávají motory typu Al-222K-25F. Zmíněný motor přitom není ničím jiným, než modifikací motoru typu Al-222K-25 s instalací komory přídavného spalování. Široké veřejnosti byl projekt letounu typu L-15 poprvé prezentován v listopadu roku 2004 na Airshow China 2004, ve formě 1:1 makety. První tři letové prototypy tohoto stroje byly dokončeny v podzvukové modifikaci s instalací motorů typu Al-222K-25. První z nich z montážní haly závodu společnosti HAIG vyjel dne 29. září 2005. První let zmíněného stroje byl naplánován na konec toho samého roku. Pro potíže s vývojem motoru typu Al-222K-25 se ale první prototyp letounu typu L-15 nakonec od vzletové dráhy poprvé odlepil až dne 13. března 2006, a to ještě za pomoci slovenských motorů typu DV-2S. Tento typ motoru vznikl v 80. letech a vzešel z programu československého cvičného letounu typu L-39MS (L-59). Naproti tomu první prototyp konzervativněji pojatého konkurenčního letounu typu JL-9 (FTC-2000) létal již od roku 2003. Svůj veřejný debut si první prototyp letounu typu L-15 odbyl v listopadu roku 2006 na Airshow China 2006. Motory typu Al-222K-25 obdržel až druhý letový prototyp (třetí prototyp v celkovém pořadí), který se do oblak poprvé vydal dne 10. května 2008. Tento stroj bylo zase možné shlédnout na Airshow China 2008, která se konala v listopadu roku 2008. Třetí letový prototyp letounu typu L-15, který byl zároveň pátým prototypem podzvukové modifikace tohoto stroje v celkovém pořadí, poprvé vzlétl dne 8. června 2009. Naproti tomu čtvrtý letový prototyp (šestý v celkovém pořadí) odpovídal nadzvukové motory typu Al-222K-25F poháněné modifikaci LIFT. Díky průtahům s vývojem zmíněné pohonné jednotky ale tento stroj z montážní linky závodu společnosti HAIG nakonec sjel až dne 15. srpna 2010. Od vzletové dráhy se letoun L-15 (06) poprvé odlepil dne 26. října toho samého roku. Kromě motorů typu Al-222K-25F tento stroj obdržel též instalaci radaru kategorie PESA z dílny institutu č.607 (s dosahem cca 75 km) uvnitř modifikované špice trupu se zvětšenou délkou a nové přístrojové vybavení pilotní kabiny. Jeho součástí se přitom staly též tři MFD. Od předchozích třech letových prototypů se ale letoun L-15 (06) odlišoval též zesílenou konstrukcí draku. Svůj veřejný debut si tento první exemplář modelu L-15 (LIFT) odbyl v listopadu roku 2010 na Airshow China 2010. Modifikace letounu typu L-15 (AJT) pro PLAAF obdržela služební označení JL-10. Prototyp tohoto modelu (1001) byl poprvé spatřen v listopadu roku 2012. Jeho základem se s největší pravděpodobností stal jeden z výše uvedených prototypů. Do oblak se prototyp JL-10 (1001) poprvé vydal dne 1. července 2013. Mezitím, na konci roku 2011, na veřejnost prosákly informace o prodeji 250-ti motorů typu Al-222K-25F do ČLR. Pohon pozdějších sériových exemplářů letounu typu JL-10 budou ale s největší pravděpodobností obstarávat domácí motory typu Minshan (WS-17?) s tahem 4 700 kp s přídavným spalováním. Zatímco méně pokročilý cvičný letoun typ JL-9 se ve výzbroji PLAAF nachází již od konce roku 2008, letounu typu JL-10 byl konstrukční certifikát vystaven až v červnu roku 2013. Existence sériových strojů byla potvrzena v dubnu roku 2017. Tehdy se přitom inventáři PLAAF nacházelo nejméně šest těchto letounů. Později, v prosinci roku 2017, se letoun typu JL-10 stal též součástí letadlového parku PLANAF. Mezitím byly dva z prototypů verze AJT (03 a 05) předány zkušebnímu středisku CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. Předtím ale oba zmíněné stroje obdržely nová trupová čísla (rudá 432 a 433). Další z prototypů modelu AJT (01?) zase prošel konverzí na vzdušnou zkušebnu palubního vybavení vyvíjených bezpilotních útočných vzdušných prostředků (UCAV). V květnu roku 2016 se letoun typu L-15 údajně do oblak poprvé vydal za pomoci motorů domácí výroby. Zmíněné motory údajně postrádají přídavné spalování a údajně vycházejí z ukrajinských motorů typu Al-222K-25.

Verze:

L-15A (AJT) – podzvuková modifikace letounu typu L-15 určená pro pokračovací výcvik pilotů. Pohon tohoto modelu obstarávají 2 500 kp motory typu Progress Al-222K-25 ukrajinské výroby. První ze tří letových prototypů letounu typu L-15 (AJT) poprvé vzlétl dne 13. března 2006.

L-15 (LIFT) – nadzvuková modifikace letounu typu L-15 určená pro výcvik stíhacích pilotů. Pohon tohoto modelu zajišťují silnější motory typu Progress Al-222K-25F ukrajinské výroby, které v režimu přídavného spalování podávají tah po 4 200 kp. Kromě výše uvedeného se nadzvukový L-15 (LIFT) od podzvukového L-15 (AJT) odlišuje zesílenou konstrukcí draku, instalací radiolokátoru kategorie PESA z dílny institutu č.607 (s vyhledávacím dosahem cca 75 km) uvnitř prodloužené přídě trupu s dielektrickou špicí a instalací nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny pilotů. Jeho součástí se přitom staly též tři MFD. Jediný prototyp tohoto modelu poprvé vzlétl dne 26. října 2010.

JL-10 – modifikace letounu typu L-15A (AJT) pro PLAAF. Prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 1. července 2013. Součástí letadlového parku PLAAF letouny typu JL-10 jsou minimálně od dubna roku 2017.

L-15 (WRZY) – speciální modifikace letounu typu L-15A (AJT) zastávající roli technologického demonstrátoru v rámci programu bezpilotních útočných vzdušných prostředků (UCAV). Jediný exemplář tohoto modelu se vyznačuje instalací naváděcí a záznamové aparatury uvnitř zadního kokpitu a nevelkého kónického krytu, který zřejmě ukrývá IČ čidlo, laserový dálkoměr a laserový značkovač, na břichu trupu, na úrovni zadního kokpitu. Speciál L-15 (WRZY) byl poprvé spatřen v únoru roku 2013. Jeho základem se stal jeden z prototypů modelu L-15 AJT (zřejmě první prototyp). Součástí zkoušek jediného exempláře speciálu typu L-15 (WRZY) se staly též shozy naváděných pum. Technologie testované na tomto stroji s největší pravděpodobností našly uplatnění při vývoji UCAV typu Sharp Sword z dílny společnosti HAIG.

L-15Z – modifikace letounu typu L-15A (AJT) vzešlá ze zadání vzdušných sil Zambie. Tento model může kromě výcviku zastávat též poslání lehkého útočného stroje. Pod trup letounu typu L-15Z lze umístit konformní kontejner s 23 mm kanónem. Součástí zbraňového systému tohoto modelu se ale staly též PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5EII a naváděné pumy se satelitním navedením typu LS-6. Zambijci si v listopadu roku 2012 objednali, na Airshow China 2012, celkem 6 letounů typu L-15Z. První z nich se do oblak poprvé vydal na konci roku 2015 a technický certifikát obdržel dne 26. prosince toho samého roku. První tři letouny typu L-15Z do Zambie dorazily na počátku roku 2016. Tímto se vzdušné síly této země staly prvním zahraničním provozovatelem letounu typu L-15. Dodávka zbylých tří letounů typu L-15Z byla uskutečněna v listopadu roku 2016.

JL-10H – modifikace letounu typu JL-10 pro PLANAF. Od typu JL-10, který je provozován PLAAF, se letoun typu JL-10H odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Důvodem tohoto opatření je skutečnost, že je tento letoun provozován v oblastech s vysokou vlhkostí a salinitou vzduchu (oblasti moří a pobřežní oblasti). Prvních 12 letounů typu JL-10H PLANAF do provozu formálně zavedlo dne 3. srpna 2018, při slavnostní ceremonii na základně Suizhong. Zmíněné stroje byly vyrobeny ve čtyřech sériích po třech exemplářích. První z nich přitom PLANAF převzalo na konci prosince roku 2017. Letouny typu JL-10H zajišťují, spolu s letouny typu JL-8H a JL-9H, druhou ze tří fází výcviku kadetů PLANAF. V rámci zmíněné výcvikové fáze kadeti PLANAF absolvují celkem 100 letových hodin.

L-15B – taktická útočná modifikace letounu typu L-15 (LIFT). Tento model má bojovou nosnost 3 500 kg a je vybaven devíti zbraňovými závěsníky, jedním podtrupovým, šesti podkřídlovými a dvěma koncovými křídelními. Posledně uvedené závěsníky jsou přitom vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu. Do mírně prodloužené špice trupu letounu typu L-15B je vestavěn radiolokátor kategorie PESA z dílny institutu č.607. Přímo před překrytem kabiny tohoto modelu se nachází instalace řady drobných deskových antén identifikačního systému „vlastní-cizí“, které se nápadně podobají anténám IFF systému typu AN/APX-113 amerického letounu typu F-16A Block 15 MLU. Kromě toho letoun typu L-15B obdržel modifikovanou SOP s hranatým krytem na vrcholu alá JF-17 (FC-1). Široké veřejnosti byl projekt letounu typu L-15B poprvé prezentován na Airshow China 2016, která se konala v listopadu roku 2016 v Zhuhai, v podobě zmenšeného modelu. Prototyp tohoto modelu si svůj slavnostní „roll-out“ odbyl dne 28. dubna 2017. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 21. prosince toho samého roku.

L-15AW – modifikace letounu typu L-15A (AJT) s avionikou z letounu typu L-15B. Prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal v lednu roku 2018.

JL-10A – pokročilá modifikace letounu typu JL-10 s instalací radiolokátoru typu JL-10G (SY-80A) uvnitř špice trupu a novou břitovou anténou radiostanice na hřbetu trupu, přímo za překrytem pilotní kabiny. Tento model je vyhrazen, stejně jako model JL-10, pro PLAAF a poprvé byl identifikován v srpnu roku 2018. Letoun typu JL-10A bude podle všeho sloužit k přípravě pilotů bojových letounů typu J-20 (Firefang).

JL-10B – modifikace letounu typu L-15AW pro PLAAF. Prototyp tohoto modelu byl poprvé zaregistrován v srpnu roku 2019.

Vyrobeno:  pět prototypů (tři letové a dva neletové) modelu L-15 (AJT), jeden prototyp modelu L-15 (LIFT), neznámý počet sériových exemplářů modelu JL-10/-10A, nejméně 12 sériových exemplářů modelu JL-10H, 6 sériových exemplářů modelu L-15Z, jeden prototyp modelu L-15B, jeden prototyp modelu L-15AW a jeden prototyp modelu JL-10B

Uživatelé:  ČLR (JL-10) a Zambie (L-15Z)

 

L-15Z

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Progress Al-222K-25 ukrajinské výroby s max. tahem po 2 500 kp

Radar:        ?

Výzbroj:     jeden konformní kontejner s 23 mm kanónem, instalovaný pod trupem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových pylonech a dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro krátkodosahové PLŘS) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5 (max. 2 ks), naváděné pumy se satelitním navedením typu LS-6, neřízené pumy, raketové bloky a PTB (max. 2 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ?
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 10 540 kg
Max. rychlost: 1 000 km/h
Praktický dostup:   13 500 m
Max. dolet (se 2 PTB):    2 600 km

 

 

L-15 (LIFT)

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:        dva dvouproudové motory typu Progress Al-222K-25F ukrajinské výroby s max. tahem po 2 500 kp / 4 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        jeden radiolokátor kategorie PESA neznámého typu s vyhledávacím dosahem cca 75 km, instalovaný uvnitř špice trupu

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,48 m 
Délka:   12,27 m
Výška: 4,81 m
Prázdná hmotnost: 4 960 kg
Max. vzletová hmotnost: 9 500 kg
Max. rychlost: M=1,4
Praktický dostup:   16 000 m
Max. dolet (se 2 PTB):    3 100 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 9.11.2018