Guizhou JL-9  / FTC-2000 Mountain Eagle (Shan Ying)

Typ:  letoun pro pokračovací výcvik pilotů a lehký útočný letoun; vývojový derivát letounu typu JJ-7 (Fishcan) (modifikace sovětského MiGu-21U)

Určení:  primárně seznamování posluchačů leteckých škol s obsluhou letecké techniky, výuka bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a ničení pomalu letících vzdušných cílů

Historie:  V souvislosti s masovým zaváděním bojových letounů 4. generace v podobě letounů typu Su-27SK (Flanker B), Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2), J-10 (Firebird) a J-11 (Flanker) se PLAAF a PLANAF na přelomu 20. a 21. století začalo poohlížet po kvalitativně novém pokračovacím cvičném letounu. Cvičné letouny typu JJ-6 (Farmer F) a JJ-7 (Fishcan), za jejichž pomoci byl tehdy prováděn pokračovací výcvik pilotů bojových letounů PLAAF a PLANAF, bylo totiž již možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku. Letoun typu JJ-6 (Farmer F) totiž nebyl ničím jiným, než dvoumístnou modifikací sovětského MiG-19S (Farmer D), zatímco v případě letounu typu JJ-7 (Fishcan) šlo o dvoumístnou modifikaci sovětského MiGu-21F-13 (Fishbed C/E). V obou dvou případech se přitom jednalo o letouny, jejichž původ lze vystopovat již v 50. letech 20. století. Do prací na projektu nového nadzvukového pokračovacího cvičného letounu se na konci 90. let pustily hned dvě společnosti, a to GAIC z Guizhou a HAIG z Hongdu. Zatímco HAIG přišel s letounem kvalitativně nové konstrukce v podobě typu JL-10 (L-15), letoun typu JL-9 z dílny GAIC, který vešel též ve známost pod exportním označením FTC-2000, vznikl sloučením střední části trupu, zadní části trupu s ocasními plochami a podvozku z letounu typu JJ-7 (Fishcan) s křídlem a pohonnou jednotkou (typ WP-13F) z letounu typu J-7E (Fishcan D) a přední částí trupu nové konstrukce s protáhlou špicí s ogiválním profilem, tandemově uspořádanou dvoumístnou pilotní kabinou a dvojicí ledvinovitých postranních lapačů vzduchu s deskovými odlučovači mezní vrstvy. Křídlo letounu typu JL-9 ale postrádá, na rozdíl od křídla letounu typu J-7E (Fishcan D), instalaci slotů na vnějších částech náběžné hrany. Díky stupňovitému uspořádání sedaček a nedělenému zasklení čelního štítku překrytu pilotní kabina letounu typu JL-9 poskytuje pilotům lepší výhled než kabina letounu typu JJ-7 (Fishcan). Protože lze navíc do špice trupu letounu typu JL-9 vestavět radiolokátor, tento stroj může sloužit též, na rozdíl od letounu typu JJ-7 (Fishcan), k nočnímu výcviku. Skutečnost, že letoun typu JL-9, přebírá celou řadu konstrukčních celků od již sériově vyráběných letounů v podobě typu J-7E (Fishcan D) a JJ-7 (Fishcan), se přitom příznivě projevila nejen na vývojových nákladech a pořizovací ceně, ale i na rychlosti vývoje. Kuli úspoře vývojových a pořizovacích nákladů ale letoun typu JL-9 obdržel též méně pokročilé mechanické řízení, zatímco typ JL-10 již od počátku počítal s FBW řízením. Cenou za rychlý vývoj a nízkou pořizovací cenu se ale staly horší manévrovací schopnosti v porovnání s konkurenčním typem JL-10. Letoun typu JL-9 se proto hodí spíše pro přípravu pilotů méně výkonných bojových letounů řady J-8 (Finback), JH-7 (Flounder) a FC-1 (JF-17), než letounů řady J-10 (Firebird) či J-11 (Flanker). Široké veřejnosti byl projekt letounu typu JL-9, který zpočátku krátce nesl označení JJ-7B, poprvé prezentován v listopadu roku 2000 na Airshow China 2000, v podobě modelu. Na Airshow China 2002, která se konala v listopadu roku 2002, byla již k vidění jeho 1:1 maketa. Mezitím, na konci roku 2000, byly úspěšně završeny zkoušky v aerodynamickém tunelu. První prototyp letounu typu JL-9 (421) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 13. prosince 2003, tedy po pouhých dvou letech od zahájení vývojových prací. Naproti tomu první prototyp pokročilejšího typu JL-10 se do oblak poprvé vydal až v roce 2006. Druhý letový prototyp letounu typu JL-9 (422) byl zároveň třetím prototypem tohoto stroje v celkovém pořadí. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 3. dubna 2004. Zkoušky letových prototypů letounu typu JL-9 u institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu proběhly v letech 2004 až 2005. Certifikační zkoušky tohoto stroje se podařilo završit dnem 22. prosince 2005. Přestože PLAAF původně zamýšlelo s případnou objednávkou letounů typu JL-9 vyčkat až do završení letových zkoušek prototypů pokročilejšího konkurenčního typu JL-10, s přihlédnutím průtahy s jeho vývojem tento stroj formálně přijalo již v květnu roku 2007. Objednávka na pět letounů typu JL-9 ověřovací série byla podepsána v dubnu roku 2008. Všech pět zmíněných strojů přitom PLAAF převzalo ještě před koncem toho samého roku. Mezitím, dne 23. srpna 2006, se rozeběhly letové zkoušky zdokonaleného JL-9, který se vyznačoval instalací zařízení pro zvýšení řiditelnosti a stability (CAS), modifikovaného klimatizačního systému pilotní kabiny a mikrovlnného přistávacího systému. Technologický certifikát letoun typu JL-9 obdržel v říjnu roku 2009. Konstrukční certifikát byl tomuto stroji vystaven v prosinci roku 2011. Plná produkce letounu typu JL-9 se rozeběhla v roce 2010, s pětiletým zpožděním proti původním plánům. Později, v roce 2011 (?), se tento stroj stal též součástí letadlového parku PLANAF.

Verze:

JL-9 – první sériově vyráběná modifikace letounu typu JL-9. Tento model je určen pro PLAAF a slouží k výcviku pilotů bojových letounů typu J-8 (Finback), J-10 (Firebird), J-11 (Flanker), Su-27SK (Flanker B) a Su-30MKK (Flanker G).

FTC-2000 Mountain Eagle – exportní modifikace letounu typu JL-9

JL-9G – námořní modifikace letounu typu JL-9 určená k výcviku pilotů palubních bojových letounů typu J-15 (Flanker X2) ve zkráceném vzletu za využití tzv. skokanského můstku a přistání za využití LSO a OLS (bez použití záchytného zařízení). Tento model se vyznačuje instalací křídla a SOP se zvětšenou plochou, odlučovačů mezní vrstvy typu DSI na místo odlučovačů deskových a zesíleného podvozku. První ze dvou prototypů palubního modelu JL-9G se do oblak údajně poprvé vydal v roce 2009. Součástí výzbroje PLANAF se stalo celkem 16 těchto strojů. viz. samostatný text

JL-9H – modifikace letounu typu JL-9 pro PLANAF. PLANAF tento model používá k přípravě pilotů bojových letounů řady JH-7 (Flounder), J-8 (Finback), J-10 (Firebird), J-11 (Flanker) a Su-30MK2 (Flanker G), které operují z pozemních základen. Od typu JL-9, který je provozován PLAAF, se tento letoun typu JL-9H odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Důvodem tohoto opatření je skutečnost, že je tento letoun provozován v oblastech s vysokou vlhkostí a salinitou vzduchu (oblasti moří a pobřežní oblasti). Letouny typu JL-9H zajišťují, spolu s letouny typu JL-8H a JL-10H, druhou ze tří fází výcviku kadetů PLANAF. V rámci zmíněné výcvikové fáze kadeti PLANAF absolvují celkem 100 letových hodin. Součástí letadlového parku PLANAF se stalo, po roce 2011 (?), celkem 20 letounů typu JL-9H.

JL-9A – vylepšená modifikace letounu typu JL-9 s pásy formačních světel na bocích přední části trupu, na úrovni příďového podvozku, a po stranách horní části náběžné hrany SOP a anténami VOR na bocích SOP. Svého předchůdce v podobě letounu typu JL-9 tento model ve výrobě nahradil v roce 2014.

FTC-2000S Mountain Eagle – exportní modifikace letounu typu JL-9 vzešlá ze zadání vzdušných sil Súdánu. Súdánské vojenské letectvo si v listopadu roku 2016, na Airshow China 2016, závazně objednalo celkem šest těchto strojů (černá 1201 až 1206). První z nich si svůj slavnostní „roll-out“ odbyl dne 5. června 2017. První várka letounů typu FTC-2000S byla vzdušným silám Súdánu odevzdána v prosinci toho samého roku. Nyní se na inventáři vzdušných sil Súdánu již nachází všech šest objednaných letounů.

FTC-2000G Divine Eagle – exportní cvičná-bitevní modifikace letounu typu JL-9G. Na sedmi zbraňových závěsnících, jednom pod trupem a šesti pod křídlem, tento model může přepravovat podvěsnou výzbroj do celkové hmotnosti 3 000 kg. První ze dvou prototypů letounu typu FTC-2000G se do oblak poprvé vydal dne 28. září 2018. viz. samostatný text

Vyrobeno:  tři prototypy (dva letové a jeden neletový pro statické zkoušky) a neznámý počet sériových exemplářů modelu JL-9/-9A, 20 sériových exemplářů modelu JL-9H, dva prototypy a 16 sériových exemplářů modelu JL-9G, šest sériových exemplářů modelu FTC-2000S a dva prototypy modelu FTC-2000G

Uživatelé:  ČLR (JL-9) a Súdán (FTC-2000S)

 

JL-9

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:        jeden proudový motor typu Liyang WP-13F (vývojová modifikace sovětského typu R-13-300) s max. tahem 4 400 kp / 6 450 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        střelecký radiolokátor typu JL-10GJ s dosahem 30 km, instalovaný v přední části trupu

Vybavení:   identifikační systém „vlastní-cizí“ a výstražný RL systém typu RKL-206A

Výzbroj:     jeden 23 mm kanón Type 23-1 a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a čtyřech podkřídlových pylonech - PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8B (CH-AA-4), neřízené pumy a raketové bloky

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 8,32 m 
Délka:   14,56 m
Výška: 4,11 m
Prázdná hmotnost: 4 960 kg
Max. vzletová hmotnost: 9 800 kg
Max. rychlost: M=1,5
Praktický dostup:   16 000 m
Max. dolet:    1 600 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 8.11.2018