Guizhou JL-9  / FTC-2000 Mountain Eagle (Shan Ying)

Typ:  letoun pro pokračovací výcvik pilotů a lehký útočný letoun; vývojový derivát letounu typu JJ-7A (Fishcan) (modifikace sovětského MiGu-21U)

Určení:  primárně seznamování posluchačů leteckých škol s obsluhou letecké techniky, výuka bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a ničení pomalu letících vzdušných cílů

Odlišnosti od letounu JJ-7A (Fishcan):

- nová konstrukce přední části trupu. Přední část trupu tohoto modelu má odlišný tvar, štíhlejší profil a je lépe navržena dle pravidla ploch. Špici trupu tohoto modelu navíc tvoří špičatý dielektrický kryt antény radiolokátoru s ogiválním profilem, zatímco na přídi trupu modelu JJ-7A (Fishcan) se nachází kruhový lapač vzduchu s regulačním kuželem. Naproti tomu motor letounu typu JL-9 využívá dvojici postranních lapačů vzduchu s ledvinovitým průřezem a deskovými odlučovači mezní vrstvy. Jejich instalace se přitom nachází na úrovni předního kokpitu. Z tohoto důvodu jsou u tohoto modelu protipumpážní klapky umístěny pod kořeny křídla na nikoliv na bocích přídě trupu, v oblasti před pilotní kabinou.

- modifikovaná pilotní kabina. Sedadlo instruktora, které se nachází, vzadu je u tohoto modelu umístěno ve větší výšce. Naproti tomu sedadla obou dvou pilotů modelu JJ-7A (Fishcan) se nacházejí ve stejné výšce. Uvnitř kabiny tohoto modelu je navíc umístěna instalace vystřelovacích sedaček nové generace typu HY-6 s charakteristikami 0-0. Překryt pilotní kabiny tohoto modelu má odlišný tvar. Čelní štítek překrytu pilotní kabiny tohoto modelu má navíc více zaoblený profil a nedělené zasklení, zatímco zasklení čelního štítku překrytu pilotní kabiny modelu JJ-7A (Fishcan) je rozděleno na tři okénka. Mezi výklopnými kryty obou pilotních prostorů tohoto modelu se navíc nachází modifikovaná přepážka s jedním párem postranních trojúhelníkových okének. Naproti tomu přepážka oddělující oba kokpity modelu JJ-7A (Fishcan) postranní okénka postrádá. Součástí výklopného krytu zadního kokpitu tohoto modelu navíc není výklopný periskop, který využívá instruktor modelu JJ-7A (Fishcan) v některých letových režimech (aby vůbec viděl do přední polosféry). Zasklení překrytu pilotní kabiny tohoto modelu je navíc zhotoveno z dvojvrstvého akrylátového skla, které dokáže odolat srážce s ptákem o hmotnosti až 400 kg.

- instalace křídla nové konstrukce. Křídlo tohoto modelu má větší rozpětí (8,32 m vs 7,15 m), větší plochu (24,88 m2 vs 23,00 m2), zalomenou náběžnou hranu s menším úhlem šípu vnějších částí (42° vs 57°) a nikoliv náběžnou hranou s konstantním úlem šípu v celém rozpětí (57°), odtokovou hranu s mírným záporným úhlem šípu vnějších částí a nikoliv přímou odtokovou hranu v celém rozpětí, více klenuté vnější části a nižší hmotnost (o 17%). Posledně uvedené bylo přitom docíleno zhotovením některých konstrukčních dílů ze slitiny hliníku a hořčíku, která má v porovnání s duralem, ze kterého je vyrobeno křídlo modelu JJ-7A (Fishcan), nižší hmotnost (o 34 %). Křídlo tohoto modelu navíc postrádá instalaci aerodynamických hřebenů. Jedná se o shodnou konstrukci jako u letounu typu J-7E (Fishcan D), tedy s tím rozdílem, že postrádá sloty.

- instalace 6 450 kg motoru typu WP-13FII (vývojová modifikace sovětského typu R-13-300) na místo 6 100 kp motoru typu WP-7B (vývojová modifikace sovětského typu R-11F-300)

- větší (cca 2 x) vnitřní zásoba paliva. Toho bylo docíleno vestavbou integrálních nádrží, která mají větší objem, do křídla.

- větší nosnost podvěsné výzbroje (2 000 kg vs 1 000 kg)

- instalace radiolokátoru typu Grifo S7 italské výroby nebo JL-10GJ čínské výroby v přídi trupu. Naproti tomu model JJ-7A (Fishcan) radiolokátor postrádá.

- instalace nového přístrojového vybavení v pilotní kabině. Zatímco v předním kokpitu tohoto modelu se nachází průhledový displej (HUD) a dva multifunkční displeje (MFD), v zadním kokpitu letounu typu JL-9 je umístěna obrazovka opakovače a dva MFD. Ovládací prvky v pilotní kabině tohoto modelu jsou navíc rozmístěny dle filozofie HOTAS.

Historie:  V souvislosti s masovým zaváděním bojových letounů 4. generace v podobě letounů typu Su-27SK (Flanker B), Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2), J-10 (Firebird) a J-11 (Flanker) se PLAAF a PLANAF na přelomu 20. a 21. století začalo poohlížet po kvalitativně novém pokračovacím cvičném letounu. Cvičné letouny typu JJ-6 (Farmer F) a JJ-7 (Fishcan), za jejichž pomoci byl tehdy prováděn pokračovací výcvik pilotů bojových letounů PLAAF a PLANAF, bylo totiž již možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku. Letoun typu JJ-6 (Farmer F) totiž nebyl ničím jiným, než dvoumístnou modifikací sovětského MiG-19S (Farmer D), zatímco v případě letounu typu JJ-7 (Fishcan) šlo o dvoumístnou modifikaci sovětského MiGu-21F-13 (Fishbed C/E). V obou dvou případech se přitom jednalo o letouny, jejichž původ lze vystopovat již v 50. letech 20. století. Do prací na projektu nového nadzvukového pokračovacího cvičného letounu se na konci 90. let pustily hned dvě společnosti, a to GAIC (Guizhou Aviation Industry Corporation) z Guizhou a HAIG (Hongdu Aviation Industry Group) z Nanchangu. Zatímco HAIG přišel s letounem kvalitativně nové konstrukce v podobě typu JL-10 (L-15), letoun typu JL-9 z dílny GAIC, který vešel ve známost též pod exportním označením FTC-2000 (FTC = Flight Training Complex), vznikl sloučením střední části trupu, zadní části trupu s ocasními plochami a podvozku z letounu typu JJ-7A (Fishcan) s křídlem a pohonnou jednotkou z letounu typu J-7E (Fishcan D) a přední částí trupu s dvoumístnou tandemově uspořádanou pilotní kabinou a sacím ústrojí pohonné jednotky nové konstrukce. Příď trupu letounu typu JL-9 je lépe navržena dle pravidla ploch. Zatímco motor letounu JJ-7A (Fishcan) využíval čelní kruhový lapač vzduchu s regulačním kuželem, letoun typu JL-9 obdržel dvojici ledvinovitých postranních lapačů vzduchu s deskovými odlučovači mezní vrstvy, a to hned z několika důvodů. Čelní lapač vzduchu totiž letounu typu JJ-7A (Fishcan) omezoval max. úhel náběhu, a tedy i letovou obálku. Kromě toho znemožňoval tento stroj opatřit nástavcem pro doplňování paliva za letu. Při letu za záchytným košem tankovací hadice by totiž uvnitř vzduchových kanálů pohonné jednotky letounu typu JJ-7A (Fishcan) docházelo k tlakové nestabilitě. Použití postranních lapačů vzduchu navíc celou příď trupu letounu typu JL-9 uvolnilo pro instalaci radiolokátoru. Příď trupu tohoto stroje tedy tvoří špičatý dielektrický kryt antény radiolokátoru s ogiválním profilem. V případě radiolokátoru volba konkrétně padala na italský typ Grifo S7, a to ne náhodou. Důvodem toho byla skutečnost, že jeho anténa má malé rozměry. Díky instalaci radiolokátoru letoun typu JL-9 může sloužit též, na rozdíl od letounu typu JJ-7A (Fishcan), k výcviku za nočních podmínek. Kromě toho použití postranních lapačů vzduchu umožnilo umístit zadní kokpit do větší výšky. Naproti tomu oba dva kokpity letounu typu JJ-7A (Fishcan) se nacházejí ve stejné výšce. Díky tomu zadní kokpit tohoto stroje poskytuje velmi omezený výhled. Z tohoto důvodu instruktor, který sedí v zadním kokpitu letounu typu JJ-7A (Fishcan), musí v některých letových režimech využívat výklopný periskop, aby vůbec viděl do přední polosféry. Překryt pilotní kabiny letounu typu JL-9 má navíc odlišný tvar a čelní štítek s neděleným zasklením. Kromě toho je jeho zasklení zhotoveno z nového materiálu, aby bylo schopno odolat i srážce s ptákem. Nové jsou přitom též vystřelovací sedačky, které mají charakteristiky 0-0, a přístrojové vybavení. Křídlo letounu typu JL-9, které je převzato od letounu typu J-7E (Fishcan D), tomuto stroji zajistilo nejen lepší ovladatelnost při velkých úhlech náběhu, ale též dvojnásobnou nosnost výzbroje. Kromě toho ukrývá objemnější palivové nádrže. Díky tomu letoun typu JL-9 má přibližně dvojnásobnou zásobu paliva v porovnání s letounem typu JJ-7A (Fishcan). K lepším letovým charakteristikám ale přispělo též použití motoru typu WP-13FII, který není ničím jiným, než modifikací motoru typu WP-13F, pohonné jednotky letounu typu J-7E (Fishcan D), s titanovým pláštěm všech stupňů kompresoru (na místo poněkud těžkého ocelového), chlazenými titanovými lopatkami a dalšími vylepšeními. Zmíněný motor má přitom v porovnání s motorem typu WP-7B, pohonnou jednotkou letounu typu JJ-7A (Fishcan), nejen vyšší tah, ale též nižší spotřebu a lepší akceleraci. Letoun typu JL-9 byl navržen za využití CADu. Protože přebíral celou řadu komponent od letadel, která již byla vyráběna sériově, přinášel sebou menší technické riziko než konkurenční cvičný letoun typu JL-10 (L-15). Jeho vývoj bylo navíc možné dokončit za kratší dobu a za vynaložení menších nákladů. To samé se týkalo i zavedení do výroby, neboť jej z velké části bylo možné vyrábět na stávajícím výrobním zařízení. To vše se samozřejmě pozitivně promítlo též do pořizovací ceny. Kuli úspoře vývojových a redukci pořizovací ceny ale letoun typu JL-9 obdržel též méně pokročilé mechanické řízení, zatímco typ JL-10 již od počátku počítal s FBW řízením. Cenou za rychlý vývoj a nízkou pořizovací cenu se ale staly horší manévrovací schopnosti v porovnání s konkurenčním typem JL-10. Letoun typu JL-9 se proto hodí spíše pro přípravu pilotů méně výkonných bojových letounů řady J-8 (Finback), JH-7 (Flounder) a JF-17, než bojových letounů 4. generace řady J-10 (Firebird) či J-11 (Flanker). Široké veřejnosti byl projekt letounu typu JL-9, pro který bylo zpočátku používáno označení JJ-7B, poprvé prezentován v listopadu roku 2000 na Airshow China 2000, v podobě modelu. Na Airshow China 2002, která se konala v listopadu roku 2002, byl již k vidění neletový prototyp tohoto stroje. Zmíněný neletový prototyp vznikl radikální přestavbou letounu typu JJ-7 (Fishcan) a kromě prezentace potenciálním zákazníkům posloužil též k realizaci statických zkoušek. Mezitím, na konci roku 2000, byly úspěšně završeny zkoušky v aerodynamickém tunelu. První letový prototyp letounu typu JL-9 (421) se od vzletové dráhy napoprvé odlepil dne 13. prosince 2003, tedy po pouhých dvou letech od zahájení vývojových prací. Naproti tomu první prototyp pokročilejšího konkurenčního cvičného letounu typu JL-10 se do oblak napoprvé vydal až v roce 2006. Druhý letový prototyp letounu typu JL-9 (422), který byl současně třetím prototypem tohoto stroje v celkovém pořadí, se od vzletové dráhy napoprvé odlepil dne 3. dubna 2004. Zkoušky letových prototypů letounu typu JL-9 u institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu byly realizovány v letech 2004 až 2005. Certifikační zkoušky tohoto stroje se podařilo završit dnem 22. prosince 2005. Přestože PLAAF původně zamýšlelo s případnou objednávkou letounů typu JL-9 vyčkat až do završení letových zkoušek prototypů pokročilejšího konkurenčního cvičného letounu typu JL-10, s přihlédnutím průtahy s jeho vývojem tento stroj formálně přijalo již v květnu roku 2007. Objednávka pěti letounů typu JL-9 ověřovací série byla podepsána v dubnu roku 2008. Všech pět zmíněných strojů přitom PLAAF převzalo ještě před koncem toho samého roku. Mezitím, dne 23. srpna 2006, se rozeběhly letové zkoušky zdokonaleného JL-9, který se vyznačoval instalací zařízení pro zvýšení řiditelnosti a stability (CAS), modifikovaného klimatizačního systému pilotní kabiny a mikrovlnného přistávacího systému. Technologický certifikát letoun typu JL-9 obdržel v říjnu roku 2009. Konstrukční certifikát byl tomuto stroji vystaven v prosinci roku 2011. Plná produkce letounu typu JL-9 se rozeběhla v roce 2010, s pětiletým zpožděním proti původním plánům. Největšími provozovateli letounů typu JL-9 se staly výcvikové útvary s domovskými základnami v Xianu, Harbinu, Yenchenu a Tianjinu. Zmíněné stroje jsou ale provozovány též údržbářským střediskem z Anshunu, kde jsou prováděny, v kooperaci s nedalekým závodem společnosti GAIC, zkoušky nového vybavení, a leteckou akademií z Bengbu, která zajišťuje přípravu leteckých instruktorů pro ostatní útvary. Okolo deseti letounů typu JL-9 využívá též zkušební středisko z Dezhou k přípravě zkušebních pilotů. V souvislosti s příchodem těchto strojů k výcvikovým útvarům začaly být od roku 2015 ve velkém vyřazovány letouny řady JJ-7 (Fishcan). V průběhu služby jsou navíc letouny typu JL-9 postupně upravovány, v rámci modernizačního programu, na model JL-9A s vylepšenou avionikou, zdokonaleným navigačním systémem a modifikovaným kokpitem pro použití brýlí nočního vidění. Mezitím, v roce 2010, si své první letouny typu JL-9 objednalo též PLANAF. Letouny typu JL-9 pro PLANAF přitom nesou označení JL-9H. Dodávka prvních těchto strojů byla uskutečněna v roce 2013. Letouny typu JL-9H přitom zajišťují, spolu s letouny typu JL-8H a JL-10H, druhou ze tří fází výcviku kadetů PLANAF. V rámci zmíněné výcvikové fáze kadeti PLANAF absolvují celkem 100 letových hodin. Většina námořních JL-9H je provozována námořními leteckými akademiemi, které působí na leteckých základnách Huludao a Qinhuangdao, nacházejících se na pobřeží Žlutého moře. Nevelký počet těchto strojů je používán též 5. divizí ze základny Jiaozhou ke kondičnímu létání. Zatímco pro PLAAF bylo vyrobeno cca 50 letounů typu JL-9, součástí letadlového parku PLANAF se kromě 20-ti letounů typu JL-9H stalo též 16 letounů typu JL-9G s výrazně modifikovanou konstrukcí draku. Přestože má PLAAF a PLANAF již k dispozici pokročilejší pokračovací cvičné letouny typu JL-10, s letouny typu JL-9 počítá nadále. Důvodem toho je skutečnost, že letoun typu JL-10 není úplně ideální pro přípravu budoucích pilotů bojových letounů s mechanickým systémem řízení, neboť je opatřen, na rozdíl od letounu typu JL-9, elektro-impulsním systém řízení (FBW). A PLAAF a PLANAF u prvoliniových útvarů stále ještě provozuje poměrně velký počet bojových letounů s mechanickým systémem řízení.

Verze:

JL-9 – první sériově vyráběná modifikace letounu typu JL-9. Tento model je provozován PLAAF a slouží k výcviku pilotů bojových letounů typu J-8 (Finback), J-10 (Firebird), J-11 (Flanker), Su-27SK (Flanker B) a Su-30MKK (Flanker G variant 1).

FTC-2000 Mountain Eagle – exportní modifikace letounu typu JL-9

JL-9H – modifikace letounu typu JL-9 pro PLANAF. PLANAF tento model používá k přípravě pilotů bojových letounů řady JH-7 (Flounder), J-8 (Finback), J-10 (Firebird), J-11 (Flanker) a Su-30MK2 (Flanker G variant 2), které operují z pozemních základen. Od modelu JL-9, který je provozován PLAAF, se letoun typu JL-9H odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Důvodem tohoto opatření je skutečnost, že je provozován v oblastech s vysokou vlhkostí a salinitou vzduchu (oblasti moří a pobřežní oblasti).

JL-9G/GA – modifikace letounu typu JL-9 určená k výcviku pilotů palubních bojových letounů ve zkráceném vzletu za využití tzv. skokanského můstku a přistání za využití LSO a OLS (bez použití záchytného zařízení). Tento model má křídlo a SOP se zvětšenou plochou, modifikované lapače vzduchu motoru s odlučovači mezní vrstvy typu DSI (na místo odlučovačů deskových) a zesílený podvozek. První ze dvou prototypů letounu typu JL-9G se do oblak údajně napoprvé vydal v roce 2009. Součástí letadlového parku PLANAF se stalo celkem 16 exemplářů modelu JL-9G a blíže nespecifikovaný počet exemplářů vylepšeného modelu JL-9GA. viz. samostatný text

JL-9A – modifikace letounu typu JL-9 s vylepšenou avionikou, zdokonaleným navigačním systémem a modifikovaným kokpitem pro použití brýlí nočního vidění. Od modelu JL-9 lze tento model snadno rozpoznat díky instalaci pásů formačních světel na bocích přední části trupu, na úrovni příďového podvozku, a po stranách horní části náběžné hrany SOP a antén VOR na bocích SOP. Svého předchůdce v podobě letounu typu JL-9 letoun typu JL-9A ve výrobním programu závodu z Guizhou nahradil v roce 2014. Na standard JL-9A jsou ale též dopracovávány, v rámci modernizačního programu, již dokončené exempláře staršího modelu JL-9 ze stavu PLAAF.

FTC-2000S Mountain Eagle – ozbrojená exportní modifikace letounu typu JL-9 pro vzdušné síly Súdánu. Súdánské vojenské letectvo si v listopadu roku 2016, na Airshow China 2016, závazně objednalo celkem šest těchto strojů (černá 1201 až 1206). První z nich si svůj slavnostní „roll-out“ odbyl dne 5. června 2017. První várka letounů typu FTC-2000S byla vzdušným silám Súdánu odevzdána v prosinci toho samého roku. Celý kontrakt na šest letounů typu FTC-2000S se podařilo splnit v roce 2018. Vzdušné síly Súdánu přitom tyto stroje používají nejen k pokračovacímu výcviku pilotů, ale též k hlídkování podél hranic.

FTC-2000G Mountain Eagle – exportní cvičná a víceúčelová bojová modifikace letounu typu JL-9G. Na sedmi zbraňových závěsnících, jednom trupovém a šesti křídelních, tento model může přepravovat podvěsnou výzbroj do celkové hmotnosti 3 000 kg. První ze dvou prototypů letounu typu FTC-2000G se do oblak napoprvé vydal dne 28. září 2018. Prvním a zatím jediným provozovatelem tohoto modelu se stal, v roce 2022, Myanmar. viz. samostatný text

Vyrobeno:  tři prototypy (dva letové a jeden neletový pro statické zkoušky) a cca 50 sériových exemplářů modelu JL-9/-9A, 20 sériových exemplářů modelu JL-9H, dva prototypy a 16 sériových exemplářů modelu JL-9G, šest sériových exemplářů modelu FTC-2000S a dva prototypy a šest sériových exemplářů modelu FTC-2000G

Uživatelé:   ČLR (JL-9), Myanmar (FTC-2000G) a Súdán (FTC-2000S)

 

JL-9

 

Posádka:   pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:      jeden proudový motor typu Liyang WP-13FII (vývojová modifikace sovětského typu R-13-300) s max. tahem 4 400 kp / 6 450 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:       střelecký radiolokátor typu JL-10GJ s dosahem 30 km, instalovaný v přední části trupu

Vybavení:  identifikační systém „vlastní-cizí“ a výstražný RL systém typu RKL-206A

Výzbroj:    jeden 23 mm kanón typu „Type 23-1“ a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a čtyřech podkřídlových závěsnících - PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8B (CH-AA-4), neřízené pumy a raketové bloky

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 8,32 m 
Délka:   14,56 m
Výška: 4,11 m
Prázdná hmotnost: 4 960 kg
Max. vzletová hmotnost: 9 800 kg
Max. rychlost: M=1,5
Praktický dostup:   16 000 m
Max. dolet:    1 600 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 10.1.2023