Hongdu JL-8 (K-8J)

Typ:  modifikace exportního pokračovacího cvičného a lehkého útočného letounu typu K-8 pro domácí ozbrojené síly

Určení:  primárně seznamování posluchačů leteckých škol s obsluhou letecké techniky, výuka bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a ničení pomalu letících vzdušných cílů

Odlišnosti od letounu K-8:

- instalace 1 720 kp motoru typu Al-25TLK ukrajinské značky Progress nebo motoru typu WS-11 domácí výroby (licenční kopie motoru typu Al-25TLK) na místo 1 590 hp motoru typu TFE731-2A-2 americké značky Honeywell

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu Safír-5 české výroby. Předchozí model instalaci APU postrádá, neboť jeho pohonná jednotka v podobě motoru typu TFE731-2A-2 je vybavena elektrickým startérem.

- instalace vystřelovacích sedaček typu TY-7A (čínská bezlicenční kopie britské vystřelovací sedačky typu Martin-Baker Mk.10L) na místo vystřelovacích sedaček typu Martin-Baker Mk.10L britské výroby

- instalace avioniky domácí výroby na místo avioniky západní provenience

Historie:  Protože se součástí vybavení podzvukového proudového cvičného letounu typu K-8 stala celá řada komponent americké výroby a komponent kontrolovaných USA, včetně motoru, vystřelovacích sedaček a avioniky, před každým prodejem tohoto stroje museli Číňané zažádat o svolení USA. Tato skutečnost nejenže významně snižovala exportní potenciál tohoto stroje, ale též vedla k tomu, že o něj nejevilo příliš velký zájem PLAAF. Z tohoto důvodu byly již v roce 1991 zahájeny vývojové práce na alternativní modifikaci tohoto stroje s instalací komponent domácí nebo východní provenience na místo komponent západní výroby. Zmíněný model přitom obdržel označení JL-8. Zpočátku byl však znám jako K-8J. V případě pohonné jednotky volba výrobce letounu typu JL-8 padla na 1 720 kp motor typu Al-25TL ukrajinské značky Progress, který se předtím stal pohonnou jednotkou československého cvičného letounu typu L-39 Albatros. Pro ukrajinskou společnost Progress byl zájem ze strany Číňanů velmi vítaný. Volba typu AL-25TL coby pohonné jednotky letounu typu JL-8 totiž závodu Prorgess umožnila zmíněný motor udržet dále ve výrobě, neboť se po roce 1991 podařilo uzavřít již jen jednu jedinou zakázku na letouny typu L-39 Albatros z novovýroby, a to s Thajskem. Modifikace motoru typu Al-25TL pro letoun typu JL-8 vešla ve známost jako Al-25TLK a obdržela odlišné uspořádaná navěšených agregátů (díky tomu má menší šířku), upravené hydromechanické ovládání a kratší výtokovou trubici. Její tah je přitom identický jako u výchozího modelu. Importované motory typu AL-25TLK nicméně poháněly pouze první sériové stroje. Letouny typu JL-8 z pozdějších výrobních sérií obdržely čínskou licenční kopii této pohonné jednotky, která nese označení WS-11. Motory typu WS-11 jsou v ČLR sestavovány z importovaných dílů ukrajinské výroby pod dozorem ukrajinských odborníků. Konstrukční certifikát přitom tato pohonná jednotka obdržela v březnu roku 2003. Motor typu WS-11 se ale stal hlavní slabinou letounu typu JL-8. Díky nepříliš šťastnému technologickému řešení totiž tento motor může za určitých okolností shořet. Toto je ale neduh všech motorů řady Al-25 používaných na jiných letounech než dopravních. Protože má motor typu Al-25TLK pneumatické a nikoliv elektrické startování (jako pohonná jednotka modelu K-8 v podobě motoru typu TFE731-2A-2) letoun typu JL-8 bylo nezbytné vybavit též pomocnou palubní energetickou jednotkou (APU). Prototyp tohoto modelu byl vybaven ukrajinskou vrtulníkovou APU typu Al-9V. Sériové stroje ale obdržely instalaci APU typu Safír-5 české výroby. Kromě toho došlo k náhradě britských vystřelovacích sedaček typu Martin-Baker Mk.10L domácími bezlicenčními kopiemi těchto vystřelovacích sedaček, které jsou známy jako TY-7A, a avioniky západní provenience analogickou avionikou domácí výroby. Letouny typu JL-8 z prvních výrobních sérií nicméně ještě postrádaly instalaci HUD a byly opatřeny pouze jednoduchým kolimátorovým zaměřovačem. Prototyp letounu typu JL-8 se do oblak poprvé vydal v prosinci roku 1994. Produkce tohoto modelu se rozeběhla v polovině roku 1996. PLAAF si mělo objednat celkem 400 letounů typu JL-8. Toto sdělení ale ve skutečnosti bylo jen marketingovým tahem. Nakonec totiž PLAAF převzalo jen 170 těchto strojů. Dalších 32 letounů typu JL-8, ve verzi JL-8H, se stalo součástí letadlového parku PLANAF. U výcvikových útvarů PLAAF a PLANAF přitom tyto stroje nahradily obstarožní letouny typu JJ-5 (Fresco trainer).

Verze:

JL-8 – modifikace letounu typu JL-8 pro PLAAF. Letouny typu JL-8 zajišťují, spolu s letouny typu JJ-7 (Fishcan), JL-9, JL-10 a Q-5J (Fantan), druhou ze čtyř fází výcviku kadetů PLAAF. Zatímco stíhací piloti v rámci zmíněné výcvikové fáze absolvují 150 letových hodin na letounu typu JL-8 a 103 letových hodin na letounu typu JJ-7 (Fishcan), piloti útočných letounů mají stanoveno 150 letových hodin na letounu typu JL-8 a 103 letových hodin na letounu typu Q-5J (Fantan). Součástí letadlového parku PLAAF se stalo celkem 170 letounů typu JL-8.

JL-8H – modifikace letounu typu JL-8 pro PLANAF. Od typu JL-8, který je provozován PLAAF, se letoun typu JL-8H odlišuje zejména lepší antikorozní ochranou. Letouny typu JL-8H zajišťují, spolu s letouny typu CJ-5 (Max), první a, spolu s letouny typu JL-9H a JL-10H, druhou ze tří fází výcviku kadetů PLANAF. Zatímco v rámci první výcvikové fáze kadeti PLANAF absolvují celkem 250 letových hodin, součástí druhé výcvikové fáze je 100 letových hodin. Součástí letadlového parku PLANAF se stalo celkem 32 letounů typu JL-8H.

Vyrobeno:  170 ks modelu JL-8 a 32 ks modelu JL-8H

Uživatelé:  ČLR (PLAAF a PLANAF)

 

 

 

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:        jeden dvouproudový motor typu Progress Al-25TLK ukrajinské výroby s max. tahem 1 720 kp nebo jeden dvouproudový motor typu WS-11 (čínská licenční kopie motoru typu Al-25TLK) s max. tahem 1 720 kp

Výzbroj:     podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 943 kg, přepravovaná na čtyřech křídelních závěsnících – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedení typu PL-5 (max. 2 ks) a PL-7 (max. 2 ks), bloky s 12-ti neřízenými raketami ráže 57 mm (max. 2 ks), neřízené pumy do hmotnosti 250 kg a PTB s objemem 250 l (max. 2 ks). K břichu trupu tohoto stroje lze navíc připevnit odnímatelný konformní kontejner s jedním 23 mm kanónem.

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,63 m 
Délka:   11,60 m
Výška: 4,21 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 4 468 kg
Max. rychlost: 800 km/h
Praktický dostup:   13 600 m
Max. dolet (se 2 PTB):    2 140 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 19.2.2019