Nanchang CJ-5 (‘Max’) / Hongzhuan-501

Typ:  letoun pro základní výcvik pilotů (licenčně vyráběná kopie sovětského stroje Jakovlev Jak-18)

Určení:  seznamování posluchačů leteckých škol se základy obsluhy letecké techniky, výuka startu a přistání, pomalého letu, základních manévrů, pojíždění a pozemních operací

Historie:  Rozvoji a vzniku leteckého průmyslu vůbec na území Číny až do 1. října 1949, kdy zde byla Mao Ce-tungem vyhlášena Čínská lidová republika (ČLR), prakticky bránila nestabilní vnitřní politická situace, kterou provázely četné občanské války. Protože se chtělo čínské vedení zcela zbavit závislosti na dodávkách letecké techniky ze SSSR, dne 17. dubna 1951 přišlo s velmi odvážným plánem, který počítal s vybudováním domácího leteckého průmyslu. Protože na území převážně zemědělské Číny tehdy prakticky zcela chyběl rozvinutý těžký průmysl, tento rozhodně nesnadný krok by nebyl prakticky realizovatelný bez usilovné technické pomoci ze strany SSSR. Sovětský svaz přitom zajišťoval nejen asistenci při výstavbě prvních čínských leteckých výrobních závodů, jejichž výrobní náplní se následně staly licenční kopie vojenských letounů sovětské konstrukce všech kategorií, ale i školení mladých čínských konstruktérů. Protože první pětiletý plán ČLR z roku 1953 počítal i s letounem pro základní výcvik pilotů, čínské vedení od Sovětů zakoupilo licenci na sériovou výrobu jednomotorového dvoumístného pístového Jaku-18 (Max). Produkci tohoto stroje přitom dostal na starost závod, jenž se nacházel v Nanchangu. Kompletace prvního čínského Jaku-18 (Max), který následně posloužil pro realizaci historicky vůbec prvních statických zkoušek draku letounu na území Číny, byla dokončena dnem 12. května 1954. První letový prototyp tohoto stroje z výrobní haly Nanchangského závodu sjel dne 30. června téhož roku a od vzletové dráhy se poprvé odlepil dne 3. července 1954. Tento den je přitom do dnešních dnů považován za den vzniku čínského leteckého průmyslu. Poměrně krátký zkušební program zmíněného letounu byl ukončen již dnem 20. června téhož roku. Plná produkce cvičného Jaku-18 (Max) se v Nanchangu rozeběhla na konci srpna 1954. Do roku 1958 přitom montážní linku zmíněného podniku opustilo celkem 379 sériových Jaků-18 (Max). Pro tyto stroje se zpočátku používalo označení Hongzhuan-501. Již v roce 1964 bylo ale toto označení změněno dle nového systému značení na CJ-5. V tehdejším výcvikovém systému letouny typu CJ-5 zajišťovaly základní výcvik jak vojenských pilotů PLAAF a PLANAF, tak i civilních pilotů CAAC. Poté, co kadeti leteckých škol absolvovali kurz na typu CJ-5 (Max), přecházeli přímo na dvoumístné cvičně-bojové verze bojových letounů (typ UTI MiG-15 Midget). Poslání těchto cvičných strojů přitom již v průběhu 60. let zcela převzaly letouny řady CJ-6 (Max) domácí konstrukce.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  379 sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden pístový motor typu Švecov M-11FR sovětské výroby s max. výkonem 160 hp

Výzbroj:     žádná

Poslední úpravy provedeny dne: 21.7.2012