Typ:  druhý prototyp frontového stíhacího letounu typu I-1 (IL-3)

Určení:  ověření výkonnostních parametrů, stability a ovladatelnosti letounu typu I-1 (IL-3)

Odlišnosti od letounu IL-400 (IL-400a):

- instalace břišního žebrového chladiče typu Lamblin na místo čelního voštinového chladiče. Díky tomu má špice trupu tohoto stroje aerodynamičtější profil.

- umístění kokpitu o 300 mm blíže u přídě trupu. To vedlo k posunu aerodynamického těžiště směrem dopředu.

- instalace křídla s větší plochou. Potah křídla tohoto stroje je navíc zhotoven z vlnitého duralového plechu, zatímco křídlo letounu IL-400 bylo potaženo plátnem. Kovové konstrukce jsou přitom též žebra. Naproti tomu žebra křídla letounu IL-400 byla zhotovena ze dřeva.

- instalace ocasních ploch s větší plochou. Potah ocasních ploch tohoto stroje je navíc zhotoven z vlnitého duralového plechu, zatímco ocasní plochy letounu IL-400 byly potaženy plátnem.

Historie:  Protože jediný let prototypu stíhacího jednoplošníku typu IL-400, prvního letounu z dílny N.N. Polikarpova, skončil nehodou, která byla důsledkem špatně spočítaného těžiště, do konstrukce druhého prototypu tohoto stroje byla vnesena celá řada změn. Při projektování zmíněného letounu, který vešel ve známost jako IL-400b či IL-2, byly navíc zužitkovány výsledky měření zmenšeného modelu prototypu prvního v aerodynamickém tunelu MVTU (Moskevská vysoká technická škola), který byl využíván institutem CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky). Projekt prototypu IL-400b byl Leteckým oddělením GUVP (Hlavní správa spojených leteckých závodů) přezkoumán a schválen dne 5. října 1923. Práce na detailním designu zmíněného stroje se rozeběhly dne 8. listopadu toho samého roku. Stavba prototypu IL-400b byla započata dne 18. února 1924 a byla završena dnem 20. června toho samého roku. U zmíněného letounu konstrukční tým N.N. Polikarpova posunul kokpit o 300 mm směrem k přídi. To přitom vedlo k posunu těžiště směrem dopředu a poklesu hodnoty MAC (střední aerodynamická tětiva) z 52-ti % na přijatelných 30 %. Čelní voštinový chladič byl navíc u tohoto stroje nahrazen břišním žebrovým chladičem. Díky tomu měla špice trupu prototypu IL-400b aerodynamičtější profil. Kromě toho tento stroj obdržel zvětšené křídlo a ocasní plochy se smíšenou konstrukcí. Zatímco křídlo a ocasní plochy prototypu IL-400 byly potaženy plátnem, potah křídla a ocasních ploch prototypu IL-400b byl zhotoven z vlnitého duralového plechu, byť se u tohoto stroje původně počítalo též s plátěným potahem křídla a ocasních ploch. Kovovou konstrukci měla přitom i žebra křídla. To vedlo ke vzrůstu podílu duralu na celkové hmotnosti draku proti prototypu IL-400 z cca 30-ti % na cca 60 až 70 %. Kromě toho se počítalo s tím, že bude podíl kovových konstrukčních celků u následujících exemplářů tohoto letounu dále navýšen. Použití kovových žeber navíc umožnilo snížit hodnotu štíhlosti křídla z 20-ti % na 16% u kořenů, resp. z 15-ti % na 10 % u konců. Ke svému prvnímu letu se prototyp IL-400b vydal dne 18. července 1924. V průběhu závodních zkoušek tento stroj vykonal celkem 25 letů. Ovladatelnost prototypu IL-400b byla zkušebními piloty hodnocena kladně. V přízemní výšce zmíněný stroj dosahoval rychlosti 263 km/h. Na výšku 2 000 m byl schopen vystoupat za 4 až 4,2 min. Dostup prototypu IL-400b byl stanoven na 7 400 m. Vytrvalost tohoto stroje činila 2,5 h. Dne 17. října 1924 byl prototyp IL-400b přelétnut na NOA (vědecko-výzkumné letiště). Zde byl tento stroj testován vojenskými piloty, a to až do února roku 1925. Za tuto časovou periodu byl několikrát navrácen výrobci za účelem odstranění zjištěných nedostatků, provedení drobných oprav nebo instalace dalšího vybavení. Za chodu zkoušek na NOA tento stroj obdržel mimo jiné instalaci dvou synchronních kulometů značky Vickers. Z výsledků zkoušek na NOA vyplynulo, že prototyp IL-400b po výkonnostní stránce nikterak nezaostává za moderními stíhacími letouny té doby. V průběhu zkoušek na NOA se jej podařilo rozehnat na 274 km/h. Přistávací rychlost prototyp IL-400b činila 100 km/h. Na výšku 5 000 m byl tento stroj schopen vystoupat za 14 až 16 min. 360° výkrut zvládl za 18 až 20 sec. Prototyp IL-400b se ale neobešel též bez nedostatků. Kritizováno bylo konkrétně příliš tuhé ovládání. Při pilotáži tohoto stroje bylo tedy nutné vyvíjet nadměrnou sílu. Na počátku února roku 1925 prototyp IL-400b obdržel nový motor. Důvodem výměny motoru byla následná prezentace tohoto stroje vysoce postaveným armádním činitelům a představitelům sovětského průmyslu. Zmíněné demonstrační lety byly uskutečněny mezi 9. a 12. dnem toho samého měsíce. Mezi přihlížejícími tehdy byl i velitel VVS P.I. Baranov. Baranov přitom ještě ten samý měsíc schválil stavbu pěti až deseti letounů typu IL-400b pro potřeby operačních zkoušek. Ty se od prototypu v mnohém lišily a zpočátku byly známy pod továrním označením IL-3. Později se ale pro ně začalo používat vojenské služební označení I-1.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Liberty 12 americké výroby s max. výkonem 400 hp  

Výzbroj:     dva 7,62 mm synchronní kulomety značky Vickers, instalované v přední části trupu

poslední úpravy provedeny dne: 6.4.2020