Typ:  speciální modifikace frontového stíhacího letounu typu I-5 zastávající roli vzdušné zkušebny

Určení:  prověření činnosti kontejneru pro rozptylování BCHL typu VAP-6

Odlišnosti od letounu I-5:

- instalace dvou závěsníků z dílny institutu CAGI, které slouží k přepravě kontejnerů pro rozptylování BCHL typu VAP-6, pod dolním křídlem

Historie:  Ve 30. letech 20. století byly za nejvíce účinný prostředek proti živé síle protivníka, vozatajstvu a dělostřelectvu s koňskými povozy považovány BCHL (bojové chemické látky). BCHL byly přitom obvykle vypouštěny ze speciálních kontejnerů, které se umisťovaly na zbraňové závěsníky bojových letounů. Podvěsný kontejner pro rozptylování BCHL byl tehdy vyprojektován mimo jiné i pro stíhací dvouplošník typu I-5 z dílny N.N. Polikarpova. Zmíněný kontejner vešel ve známost jako VAP-6 a umisťoval se, v počtu dvou exemplářů, na speciální závěsníky nacházející se pod dolním křídlem letounu typu I-5. Zmíněné závěsníky byly vyprojektovány, v roce 1932, institutem CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky) a vyráběny závodem č.135. Z kontejnerů typu VAP-6 byly přitom BCHL vytlačovány, přes hrdlo, náporem vzduchu. K otevírání a zavírání zmíněných kontejnerů sloužil lanový mechanismus. V případě jeho selhání mohl pilot kontejnery typu VAP-6 svrhnout jako pumy. Zkouškami na letounu typu I-5 tyto kontejnery úspěšně prošly v prosinci roku 1934. K bojovým útvarům se kontejnery typu VAP-6 dostaly v roce 1935, tj. už po skončení výroby letounu typu I-5. Zmíněné kontejnery se plnily yperitem rozpuštěným v petroleji, lewisitem rozpuštěným v petroleji nebo dichlorethanem. Kontejnery typu VAP-6 bylo ale možné používat též k vytváření tzv. „ohnivého deště“. V tomto případě byl jeden z nich naplněn roztokem chloridu vápenatého s granulovaným fosforem a ten druhý 3 l iniciátoru v podobě směsi pro vytváření dýmové clony S-4 nebo oleje. Granule fosforu měly přitom podobu malých válečků s výškou okolo 15-ti mm. Nádrž typu VAP-6 obsahovala okolo 10-ti kg fosforu. Její naplnění přitom zabralo okolo 30-ti min. Jakmile se ve vzduchu rozptýlený fosfor dostal do kontaktu s rozptýleným iniciátorem, došlo k jeho vzplanutí. Při letu rychlostí 180 km/h ve výšce 25 m nad zemí přitom letoun typu I-5 dokázal za pomoci kontejnerů typu VAP-6 zapálit pás o šířce cca 20 až 25 m a délce cca 100 m. Zkouškami tzv. „ohnivý déšť“ prošel v říjnu roku 1935 na polygonu NICHI (vědecko-výzkumný chemický institut). U NICHI byla ale testována též samozápalná směs v podobě pelet sodíku a draslíku v transformátorovém oleji. K zapálení této směsi docházelo při styku se vzdušným kyslíkem. Zmíněná směs byla přitom schopna hořet i na mokré trávě. Manipulace se sodíkem a draslíkem byla ale velmi náročná a nebezpečná.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí sériového I-5)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       jeden pístový motor typu Gnome-Rhone Jupiter VI (Gnome-Rhone 9Aq) francouzské výroby s max. výkonem 480 hp nebo Bessonov M-22 (licenční kopie francouzského typu Gnome-Rhone Jupiter VI) s max. výkonem 480 hp

Vybavení:   jeden optický střelecký zaměřovač typu Aldis americké výroby nebo OP-1 (sovětská kopie typu Aldis) a jeden střelecký kolimátor typu KPT-5 (instalace zmíněných zaměřovačů se nachází na hřbetu přední části trupu, přímo před pilotním prostorem)   

Výzbroj:     dva 7,62 mm synchronní kulomety typu PV-1 se zásobou 500 nábojů na hlaveň, instalované pod potahem boků přední části trupu, a dva kontejnery pro rozptylování BCHL typu VAP-6, přepravované na závěsnících umístěných pod dolním křídlem