Alexejev Volžanka-1

Typ:  výzkumný ekranoplán

Určení:  prověření technického řešení ekranoplánu typu „A“ (ekranoplán schopný pohybu nad povrchem výhradně v oblasti přízemního efektu)

Historie:  Na testy jednomotorových výzkumných ekranoplánů typu LAVP-02 a Volžanočka, které vznikly v rámci programu civilních ekranoplánů typu „A“, tj. vzdušných prostředků schopných se pohybovat nad povrchem výhradně v oblasti vlivu přízemního efektu, navázaly zkoušky jediného prototypu pokročilejšího dvoumotorového stroje, známého jako Volžanka-1. Ten byl přitom řešen jako jednomístné samokřídlo s obdélníkovým křídlem s velmi malým rozpětím a značnou hloubkou. Zatímco v ose křídla Volžanky-1 se nacházela trupová gondola s otevřeným jednomístným pilotním prostorem, po jeho stranách byly umístěny podlouhlé štíhlé nafukovací plováky. Na zádi Volžanky-1 se zase nacházela dvojice štíhlých svislých ocasních ploch (SOP) s lomenou náběžnou hranou. Oba vrcholy SOP tohoto stroje přitom navzájem propojovala štíhlá vodorovná ocasní plocha (VOP) s obdélníkovým půdorysem. Pohon Volžanky-1 obstarávaly dva nekapotované pístové motory neznámého typu. Ty byly uchyceny k horní ploše přední části křídla, v oblasti mezi centrální trupovou gondolou s jednomístným pilotním prostorem a bočními plovákovými gondolami, a za pomoci dlouhých hřídelí roztáčely tažné vrtule, které se nacházely před náběžnou hranou křídla. Obě tyto vrtule byly opatřeny úzkým válcovitým pláštěm, který zvyšoval jejich tah při nízkých rychlostech. Na zadní části těchto plášťů, přímo za vrtulemi, se nacházely pohyblivé regulační žaluzie. Za jejich pomoci byl v průběhu vzletu směrován proud vzduchu od vrtulí přímo pod křídlo, což sebou přinášelo značný vzrůst vztlaku. Později jediný exemplář Volžanky-1 obdržel instalaci nové zdvojené SOP s větší plochou a přímou náběžnou hranou (na místo lomené). Zmíněnou zdvojenou SOP navíc doplnila jedna menší štíhlá obdélníková svislá ploška. Ta se nacházela v ose křídla, přímo mezi oběma SOP, a byla ofukována nevelkou vrtulkou, kterou roztáčel malý pístový motorek. Poznatky získané v průběhu zkoušek tohoto ryze experimentálního stroje konstrukční tým CKB-SKP R.E. Alexejeva následně zužitkoval při návrhu pokročilejších experimentálních ekranoplánů typu „A“, známých jako Volžanka-2 a SM-10. Poslední z nich, SM-10, již přitom byl přesným 1:1 analogem Alexejevova prvního operačního ekranoplánu typu „A“ v podobě lehkého dopravního typu Volga-2 s přepravní kapacitou osm osob.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        dva pístové motory neznámého typu

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013