Alexejev SM-1

Typ:  výzkumný ekranoplán

Určení:  prověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti ekranoplánu opatřeného dvojicí tandemově uspořádaných křídel a zjištění rychlosti potřebné pro odpoutání od vodní hladiny, cestovní rychlosti a ideální výkonnosti pohonné jednotky pro zajištění bezpečného a zároveň ekonomického provozu takto koncipovaného ekranoplánu

Historie:  Protože jev, který vešel ve známost jako kavitace podvodního křídla, omezoval rychlost okřídlených člunů z dílny R.E. Alexejeva hodnotou cca 100 km/h, později se do středu pozornosti tohoto konstruktéra dostaly tzv. ekranoplány, tedy prostředky využívající pro let nejen nad vodní hladinou, ale i nad ledovou plochou či pevninou, tzv. přízemního efektu. Princip přízemního efektu přitom spočívá v tom, že plavidlo při dopředném pohybu v malé výšce nad zemským povrchem (řádově v metrech) pod sebou vytváří (dynamický) vzduchový polštář, po kterém klouže. Protože se plavidlo koncipované jako ekranoplán jevilo jako velmi perspektivní, neboť se dokázalo pohybovat nad hladinou moře, a to jak klidného, tak i rozbouřeného, rychlostí znatelně převyšující hranici 100 km/h, v roce 1958 byl Alexejev, po předchozí prezentaci malého funkčního modelu ekranoplánu, jmenován na post šéfkonstruktéra specializované konstrukční kanceláře na vývoj ekranoplánů CKB-SKP se sídlem v Nižném Novogrodě. Prakticky současně byla na břehu rezervoáru Gorkyj, který se nachází poblíž Čkalovska, vybudována speciální zkušební základna prototypů ekranoplánů. Ta přitom později vešla ve známost jako IS-2. Projekt svého prvního ekranoplánu, který obdržel označení SM-1, Alexejev zpracoval již v roce 1960. Při jeho návrhu přitom zmíněný konstruktér vycházel ze zkušeností, které předtím nabyl při vývoji rychlých motorových člunů s vodními křídly. Jediný prototyp ekranoplánu typu SM-1 proto opatřil protáhlým štíhlým člunovitým trupem a dvojicí tandemově uspořádaných křídel s poměrně malým rozpětím. Zatímco to přední se nacházelo přibližně v polovině délky trupu, instalace toho zadního byla umístěna na jeho ocasní části. Přední křídlo ekranoplánu typu SM-1 přitom vykazovalo rozpětím 4,5 m a mělo obdélníkový půdorys. Na jeho odtokové hraně se pak nacházela instalace vztlakových klapek. Půdorys zadního křídla měl zase tvar lichoběžníku. Zadní křídlo ekranoplánu typu SM-1 se vyznačovalo menším rozpětím (3,7 m) a na jeho odtokové hraně byla umístěna výšková kormidla. Společným znakem pro obě dvě nosné plochy tohoto stroje se stala instalace svislých plošek na koncích. Ty spolu se vztlakovými klapkami ve vysunuté poloze vytvářely pod křídlem jakousi kapsu, která zadržovala vzduch. To sebou přinášelo výrazný vzrůst vztlaku. Střední část trupu jediného prototypu ekranoplánu typu SM-1 ukrývala čtveřici samostatných otevřených tandemově uspořádaných kokpitů. Jeho pohon obstarával jeden nekapotovaný proudový motor typu TS-12L. Ten byl přitom opatřen nálevkovitým lapačem vzduchu a jeho instalace se nacházela nad hřbetem zadní části trupu, přímo mezi konvenčně pojatou svislou ocasní plochou (SOP), na jejíž odtokové hraně bylo umístěno směrové kormidlo, a zadním kokpitem. Zmíněnou SOP navíc doplňovala pomocná svislá plocha s tvarem zkoseného trojúhelníku. Ta byla opatřena rovněž směrovým kormidlem. Její instalace se nacházela  na hřbetu trupu, přímo za předním kokpitem. Letové zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu SM-1 se rozeběhly dnem 22. července 1961. Protože tento stroj vykazoval uspokojivou stabilitou a ovladatelností při letu nad vodní plochou i nad zasněženým povrchem, ještě na podzim toho samého roku jej Alexejev prezentoval vysoce postaveným komunistickým pohlavárům. Díky nízké účinnosti dvou tandemově uspořádaných křídel s malým rozpětím ve větších výškách byl ale jediný prototyp ekranoplánu typu SM-1 zcela nevhodný pro provozování na rozbouřeném moři. Mimo to vykazoval příliš vysokou vzletovou a přistávací rychlostí a značnou citlivostí na nerovnosti na povrchu země. Oblast stabilního letu byla navíc značně omezena letovou výškou a úhlem klonění. Všechny tyto poznatky přitom R.E. Alexejev následně zužitkoval při návrhu svého druhého experimentálního ekranoplánu, který vešel ve známost pod označením SM-2. Zkušební program jediného prototypu ekranoplánu typu SM-1 ale již v lednu roku 1962 předčasně ukončila nehoda. V průběhu jednoho ze zkušebních letů s ním totiž pilot vystoupal do výšky nacházející se vně vlivu přízemního efektu. Tomu okamžitě následoval pád na ledovou plochu, při kterém jeho drak utrpěl vážné poškození.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    dva piloti a palubní technik (a popř. ještě jeden pasažér)

Pohon:        jeden proudový motor typu TS-12L

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013