Alexejev UT-1

Typ:  speciální cvičný a výzkumný ekranoplán

Určení:  primárně seznamování pilotů se zvláštnostmi pilotáže ekranoplánů, sekundárně studium letových vlastností, stability a ovladatelnosti ekranoplánu v průběhu letu ve výškách nacházejících se mimo vliv přízemního efektu

Historie:  Odpovědí na naléhavou potřebu po vzdušném prostředku, za jehož pomoci by bylo možné provádět výcvik budoucích pilotů vojenských ekranoplánů, ze strany CKB-SKP R.E. Alexejeva se stal jednomístný jednomotorový cvičný speciál typu UT-1. Jediný exemplář cvičného ekranoplánu typu UT-1 byl postaven v roce 1968 a první etapou letových zkoušek prošel ještě mezi únorem a květnem toho samého roku. Protože vykazoval uspokojovanou stabilitou a dobrou ovladatelností, zkušební program tohoto stroje zakončilo kladné hodnocení. Cvičný speciál typu UT-1 přitom obdržel štíhlý člunovitý trup svou zádí plynule přecházející v šípovou svislou casní plochu (SOP) a středoplošně uspořádané křídlo s lichoběžníkovým půdorysem a svislými ploškami na koncích. Ocasní plochy tohoto stroje přitom zaujímaly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „T“. Instalace štíhlé vodorovné ocasní plochy (VOP), která se vyznačovala značným rozpětím a lichoběžníkovým půdorysem, byla tedy umístěna až na vrcholu SOP. Jednomístná pilotní kabina se nacházela v zadní části trupu, přímo před kořenem náběžné hrany SOP, a byla opatřena vystouplým průzračným polokapkovitým „stíhačkovým“ překrytem. Pohon tohoto nevelkého stroje obstarával jeden 140 hp vzduchem chlazený pístový motor typu M332 československé výroby. Ten přitom roztáčel jednu dvoulistou tažnou vrtuli. Gondola zmíněného motoru měla tvar směrem ze stran zploštělého doutníku a její instalace se nacházela na vrcholu soustavy vysokých pylonů připevněných ke hřbetu trupu v oblasti přímo před průzračným překrytem pilotní kabiny. Později navíc jediný exemplář cvičného speciálu UT-1, jako vůbec první z Alexejevových ekranoplánů, obdržel instalaci výsuvné vodní lyže pod střední částí trupu. Ta přitom napomáhala nadzvedávat trup v průběhu vzletu, popř. tlumit účinek dynamického rázu na potah břicha trupu při přistání. V této podobě byl ekranoplán typu UT-1 schopen vzlétat z vodní hladiny při výšce vln až do 0,4 m. Testy zaměřené na prověření účinnosti výše popsané vodní lyže se podařilo úspěšně završit v roce 1973. Jednomístný cvičný speciál UT-1 přitom nesloužil jen pro výcvik pilotů. Za jeho pomoci byly prováděny též zkoušky zaměřené na studium chování ekranoplánu při letu ve výškách nacházejících se vně vlivu přízemního efektu. Poznatky získané v průběhu letových zkoušek tohoto stroje přitom CKB-SKP R.E. Alexejeva později zužitkovala při vývoji pokročilejšího dvoumístného dvoumotorového cvičného speciálu, který vešel ve známost pod jménem Striž.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  pouze SSSR

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu Walter M332 československé výroby s max. výkonem 140 hp

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 5,40 m
Délka:   9,70 m
Výška: 2,00 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 700 kg
Max. rychlost: 170 km/h
Letová výška:   0,1 až 0,5 m
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013