Alexejev Striž

Typ:  speciální vojenský cvičný ekranoplán

Určení:  primárně výcvik pilotů vojenských námořních ekranoplánů typu Orljonok (Orlan class) a Lun (Utka class), sekundárně hlídková činnost, spojovací činnost a přeprava VIP osob

Historie:  Vývojové práce na specializovaném cvičném ekranoplánu, který vešel ve známost pro jménem Striž, se rozeběhly v roce 1981 a byly završeny v roce 1985. Tento nevelký dvoumístný dvoumotorový stroj měl sloužit pro výcvik budoucích pilotů námořních výsadkových ekranoplánů typu Orljonok (Orlan class) a raketonosných ekranoplánů typu Lun (Utka class) a z koncepčního hlediska vycházel z jednomístného jednomotorového cvičného speciálu typu UT-1, který vznikl již na konci 60. let. Striž se přitom mohl, stejně jako jeho výše uvedený vývojový předchůdce, pohybovat i ve výškách nacházejících se vně vlivu přízemního efektu, což jej řadilo mezi tzv. ekranoplány typu „C“ či tzv. ekranolety. Z hlediska celkového uspořádání měl dvoumístný cvičný speciál typu Striž s jednomístným modelem UT-1 společný protáhlý štíhlý člunovitý trup svou zádí plynule přecházející v šípovou svislou ocasní plochu (SOP) a středoplošně uspořádané křídlo s lichoběžníkovým půdorysem a svislými ploškami na koncích. Shodné bylo též uspořádání ocasních ploch do tvaru písmene „T“. Instalace štíhlé vodorovné ocasní plochy (VOP), která se vyznačovala značným rozpětím a lichoběžníkovým půdorysem, byla tedy umístěna až na vrcholu SOP. Tím ale podobnost tohoto stroje s jednomístným modelem UT-1 zcela končí. Střední část trupu cvičného Striže okupovaly dvě samostatné jednomístné tandemově uspořádané pilotní kabiny. Zatímco uvnitř přední kabiny se nacházelo sedadlo žáka, výrazně vyvýšená zadní kabina ukrývala pracoviště instruktora. Pilotní kabiny cvičného Striže se přitom, díky hranatému profilu svých průzračných překrytů a stupňovitému uspořádání, které zajišťovalo stejně dobrý výhled ze sedadla instruktora jako ze sedadla žáka, svým vzezřením nápadně podobaly kabinám posádky bitevního vrtulníku typu Mi-28 (Havoc). Na bocích protáhlé přídě trupu tohoto stroje byly pak umístěny štíhlé pylony, které nesly dvojici nekrytých pětilistých tažných vrtulí s průměrem 1,1 m. Ty přitom roztáčely, za pomoci dlouhých hřídelí, dva 160 hp pístové motory typu VAZ-4133, které byly vestavěny do náběžné hrany křídla. Přestože byl dvoumístný Striž primárně určen pro výcvik pilotů VMF, mohl sloužit též pro plnění jiných úkolů, jakými je hlídková či spojovací činnost. Kromě výše uvedeného se s tímto strojem později počítalo dokonce i jako s osobním dopravním prostředkem businessmanů. Svůj první let jediný prototyp dvoumístného Striže vykonal v roce 1991. V průběhu závodních zkoušek, které zakončilo kladné hodnocení, byl tento stroj testován jak za letních (na vodě), tak i za zimních (na zasněžené ploše) podmínek. Přestože vykazoval dobrou stabilitou a ovladatelností, sériové výroby se nakonec nikdy nedočkal. Mezitím, v roce 1991, se totiž rozpad SSSR a nově utvořené Rusko zachvátila těžká ekonomická krize, která sebou mimo jiné přinesla i drastické škrty ve zbrojním rozpočtu. Ještě v roce 1992 byla tedy celá flotila ekranoplánů VMF, kterou tedy tvořily dva výsadkové Orljonky (Orlan class) s jedním raketonosným Lunem (Utka class), zcela uzemněna. Jediný prototyp cvičného Striže proto nakonec zůstal potřebám výrobce. Ten jej pak využíval pro výcvik pilotů a v neposlední řadě též pro předvádění na domácích a mezinárodních výstavách.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:        dva pístové motory typu VAZ-4133 s max. výkonem po 160 hp

* schopnost dlouhodobého letu vně vlivu přízemního efektu ve výškách až do 800 m

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013