Alexejev SM-3

Typ:  výzkumný ekranoplán

Určení:  prověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti ekranoplánu opatřeného křídlem s malým rozpětím a značnou hloubkou

Historie:  Prakticky paralelně se zkouškami třímístného experimentálního ekranoplánu typu SM-2 probíhaly též zkoušky z koncepčního hlediska zcela odlišně pojatého jednomístného ekranoplánu, který vešel ve známost pod označením SM-3. Zatímco součástí pohonného systému třímístného typu SM-2 se staly dva 900 kp proudové motory typu RU-19-300, z nichž jeden zastával roli startovací a ten druhý letové jednotky, pohon jednomístného modelu SM-3 obstarával jeden jediný proudový motor toho samého typu. Ten přitom plnil funkci letové a startovací jednotky zároveň a zaujímal pozici startovacího motoru, tedy uvnitř přídě trupu. Tato jediná pohonná jednotka ekranoplánu typu SM-3 kromě příďového oválného lapače vzduchu využívala též řadu trysek, která se nacházela přímo pod náběžnou hranou křídla. Naproti tomu trysky modelu SM-2 byly umístěny na odtokové hraně předkřídla uchyceného k bokům přídě trupu. Toto konstrukční řešení přitom zajišťovalo ofukování spodní plochy křídla po celém rozpětí v rámci celé letové obálky. Křídlo jediného prototypu ekranoplánu typu SM-3 navíc vykazovalo poměrně malým rozpětím a značnou hloubkou. Hloubka křídla tohoto stroje byla v porovnání s jeho rozpětím přibližně dvojnásobná. Na vztlak, a tím i na účinnost přízemního efektu, měly přitom nemalý pozitivní vliv též koncové křídelní svislé plošky. Ty totiž spolu se vztlakovými klapkami ve vysunuté poloze vytvářely pod křídlem jakousi kapsu, která zadržovala vzduch. Zatímco všechny tři kokpity ekranoplánu typu SM-2 byly řešeny jako otevřené, jediná pilotní kabina ekranoplánu typu SM-3 obdržela instalaci průzračného „stíhačkového“ polokapkovitého překrytu. Dále se tento jednomístný stroj od třímístného typu SM-2 odlišoval menší délkou člunovitého trupu. Letové zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu SM-3 se rozeběhly v roce 1962. Protože tento stroj v průběhu letu ve výškách větších než 1,5 m vykazoval zcela nedostatečnou postranní stabilitou, koncepci vystavěnou na křídle s malým rozpětím a velkou hloubkou Alexejev již dále nerozvíjel.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden proudový motor typu Tumanskij RU-19-300 s max. tahem 900 kp

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013