Alexejev SM-2P7

Typ:  výzkumný ekranoplán

Určení:  prověření letových vlastností, stability, ovladatelnosti a vzletových a přistávacích charakteristik ekranoplánu poháněného jedním proudovým motorem s řízeným vektorem tahu výstupních plynů, který zastává zároveň funkci startovací a letové pohonné jednotky

Historie:  Poznatky získané v průběhu letových zkoušek experimentálních dvoumotorových ekranoplánů typu SM-2/-2P a SM-4 R.E. Alexejev později zužitkoval při návrhu dalšího experimentálního ekranoplánu s proudovým pohonem. Jediný exemplář zmíněného stroje vešel ve známost pod označením SM-7P7 a vznikl v roce 1964 konverzí jediného prototypu třímístného experimentálního ekranoplánu typu SM-2P. Od tohoto svého přímého vývojového předchůdce se přitom ekranoplán typu SM-2P7 mimo jiné odlišoval též uspořádáním pohonného systému. Zatímco součástí pohonného systému typu SM-2P se staly dva 900 kp proudové motory typu RU-19-300, z nichž jeden zastával roli startovací a ten druhý letové jednotky, pohon modelu SM-2P7 obstarával jediný proudový motor typu KR7-300 s max. tahem 2 000 kp. Ten přitom plnil funkci letové a startovací jednotky zároveň a zaujímal pozici startovacího motoru typu RU-19-300, tedy uvnitř přídě trupu. Tato jediná pohonná jednotka ekranoplánu typu SM-2P7 kromě příďového oválného lapače vzduchu využívala též řadu trysek, které byly opatřeny deflektory výtokových plynů. Tyto trysky se přitom nacházely, stejně jako trysky startovací jednotky ekranoplánu typu SM-4, na odtokové hraně nevelkého předkřídla a při vzletu za pomoci zmíněných sklopených deflektorů vháněly vzduch pod křídlo, což sebou přinášelo výrazný vzrůst vztlaku. Naproti tomu v průběhu dopředného letu se tyto deflektory nacházely ve vertikální poloze. Na vztlak, a tím i na účinnost přízemního efektu, měly přitom nemalý pozitivní vliv též koncové křídelní svislé plošky. Ty totiž spolu se vztlakovými klapkami ve vysunuté poloze vytvářely pod křídlem jakousi kapsu, která zadržovala vzduch. Vztlakové klapky prototypu SM-2P7 byly navíc, obdobně jako vztlakové klapky typu SM-4, řešeny jako odpružené. Odpružení totiž znatelně snižovalo sílu rázové energie, která působila na vztlakové klapky v průběhu střetu s vodní hladinou. Dále se typ SM-2P7 od modelu SM-2P odlišoval pojetím jediné pilotní kabiny. Ta totiž obdržela průzračný polokapkovitý „stíhačkový“ překryt. Naproti tomu všechny tři kabiny modelu SM-2P byly řešeny jako otevřené. Kromě toho tento stroj obdržel modifikovanou svislou ocasní plochou (SOP) s menší plochou. Protože byly letové zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu SM-2P7 zakončeny kladným hodnocením, Alexejev později opatřil obdobně pojatým pohonným systémem obří osmimotorový raketonosný ekranoplán pr.903 Lun (Utka class). Všechny letové i startovací motory tohoto stroje totiž umístil, obdobně jako trysky jediné pohonné jednotky modelu SM-2P7, na předkřídlo, které se nacházelo na přídi trupu.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl konverzí jediného prototypu ekranoplánu typu SM-2P)

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden proudový motor typu Tumanskij KR7-300 s max. tahem 2 000 k

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013