Alexejev KM [‘Kasp A’]

Typ:  výzkumný námořní ekranoplán

Určení:  prověření letových vlastností, stability a ovladatelnosti koncepce

Historie:  S přihlédnutím na úspěchy výzkumných ekranoplánů typu SM-1 a SM-2P, jejichž letové zkoušky se rozeběhly v letech 1961 až 1962, byla CKB-SKP R.E. Alexejeva ještě v roce 1963 pověřena stavbou prototypu obdobně koncipovaného 1:1 technologického demonstrátoru obřího vojenského víceúčelového ekranoplánu. Celkové technické řešení požadovaného ekranoplánu, který vešel ve známost pod označením KM [Kasp A], ale nejprve, v letech 1963 až 1964, prošlo důkladnými zkouškami za reálných podmínek na podstatně menším jednomístném dvoumotorovém experimentálním modelu SM-5. Ten přitom nebyl ničím jiným, než přesnou 1:4 aerodynamickou zmenšeninou tohoto obřího stroje. V sériové výrobě se ale s typem KM [Kasp A] nikdy nepočítalo. Jediným posláním tohoto stroje se stalo prověření technologií, které byly předtím odzkoušeny za pomoci malých experimentálních ekranoplánů řady SM, na plavidle rozměrově a hmotnostně blízkém plánovaným operačním ekranoplánům pro VMF (výsadkové, bojové a pátrací-záchranné). Na základě poznatků získaných v průběhu letových zkoušek experimentálních ekranoplánů řady SM-1 až SM-5 obří prototyp KM [Kasp A] obdržel štíhlý člunovitý trup s pilotní kabinou na přídi, obdélníkové křídlo s odpruženými vztlakovými klapkami na odtokové hraně a svislými ploškami na koncích a ocasní plochy uspořádané do tvaru písmene „T“. K oběma bokům svislé ocasní plochy (SOP), v oblasti přímo pod vodorovnou ocasní plochou (VOP), která se vyznačovala značným vzepětím, byly uchyceny doutníkovité gondoly dvou letových pohonných jednotek v podobě 10 500 kp proudových motorů typu VD-7M. Předkřídlo, které vybíhalo z boků přídě trupu v oblasti přímo za pilotní kabinou, zase neslo baterii osmi startovacích pohonných jednotek. Těmi se staly 9 500 kp proudové motory typu VD-7. Na zadní části doutníkovitých gondol všech osmi startovacích motorů se nacházely deflektory. Za jejich pomoci byl v průběhu vzletu vháněn proud výtokových plynů pod křídlo, což sebou přinášelo výrazný vzrůst vztlaku. Na vztlak, a tím i na účinnost přízemního efektu, měly přitom nemalý pozitivní vliv též koncové křídelní svislé plošky. Ty totiž spolu se sklopenými vztlakovými klapkami vytvářely pod křídlem jakousi kapsu, která zadržovala vzduch. Dále bylo možné tahu startovacích motorů typu VD-7 využívat pro urychlení na cestovní rychlost a pro dočasné zvětšení letové výšky za účelem překonání nějaké překážky. V tomto případě otočné deflektory trysek startovacích jednotek zaujímaly horizontální polohu. Jediný prototyp obřího výzkumného ekranoplánu typu KM [Kasp A] z výrobní haly závodu Volga, který se nachází poblíž Gorkého, vyjel dne 22. června 1966. Za pomoci vlastního pohonu se tento obří stroj poprvé plavil dne 18. října toho samého roku, a to po hladině Kaspického moře. Tam byl přitom dotažen pod příkrovem noci za pomoci remorkéru po řece Volze. První etapa zkušebního programu jediného exempláře ekranoplánu typu KM [Kasp A] skončila dnem 25. října 1966. Celou následující zimu a jaro tento stroj strávil v doku. Přitom jeho drak doznal řady změn. Změny se přitom dotkly i palubního vybavení. Prakticky ve stejnou dobu si posádka jediného exempláře ekranoplánu typu KM [Kasp A] prohlubovala pilotážní schopnosti na jednomístném jednomotorovém experimentálním ekranoplánu typu SM-2P7. Svůj první volný let nad hladinou moře tento stroj vykoval dne 14. srpna 1967. Ještě v tom samém roce jediný exemplář ekranoplánu typu KM [Kasp A], díky chybě pilota, v průběhu jednoho ze zkušebních letů prolétl nad povrchem malého ostrova, čímž demonstroval, že je i takto velký a těžký ekranoplán schopen bezproblémového letu nad povrchem země. Přestože byl ekranoplán typu KM [Kasp A] zdaleka největším a nejtěžším létajícím prostředkem, který se do té doby dostal do vzduchu, vykazoval nanejvýš dobrou letovou stabilitou i ovladatelností a v neposlední řadě též výbornými manévrovacími schopnostmi. Díky proudovému pohonu byl navíc schopen letu rychlostí celých 500 km/h. Jeho cestovní rychlost přitom činila 430 km/h. Ideální výška letu na dynamickém vzduchovém polštáři za využití přízemního efektu se pohybovala mezi 4 m a 14 m. Přestože standardní max. vzletová hmotnost jediného prototypu ekranoplánu typu KM [Kasp A] činila 500 t, při jednom ze zkušebních letů hmotnost tohoto stroje dosahovala celých 544 t. Na jeho palubu bylo přitom možné umístit náklad do celkové hmotnosti až 150 t. V průběhu zkušebního programu byly do konstrukce draku jediného prototypu ekranoplánu typu KM [Kasp A] vneseny větší či menší změny. Všechny tyto konstrukční úpravy ale vždy nejprve prošly důkladnými zkouškami na jednomístném dvoumotorovém 1:4 demonstrátoru typu SM-8 (nástupce typu SM-5). Zdaleka nejvíce rozsáhlých změn jediný exemplář ekranoplánu typu KM [Kasp A] doznal v roce 1979. Tehdy byly totiž letové motory tohoto stroje přemístěny z boků svislé ocasní plochy na vrchol vysokého pylonu, který zaujal pozici v ose hřbetu přídě trupu, přímo za pilotní kabinou. Na vrcholu zmíněného pylonu byl přitom umístěn též diskovitý kryt, který pravděpodobně ukrýval anténu přehledového radiolokátoru. Současně lapače vzduchu letových i startovacích motorů obdržely, kuli lepší ochraně před korozními účinky slané vodní tříště, instalaci ochranné clony svým tvarem připomínající rozevřený deštník. Původně byly obdobným ochranným prvkem opatřeny pouze letové jednotky. V této své konečné úpravě jediný prototyp ekranoplánu typu KM [Kasp A] zastával roli technologického demonstrátoru právě tehdy vyvíjeného osmimotorového raketonosného speciálu pr.903 Lun (Utka class). Jeho letové i startovací jednotky se totiž měly nacházet na přídi trupu, přímo za pilotní kabinou. Takto modifikovaný jediný exemplář ekranoplánu typu KM [Kasp A] toho ale mnoho nenalétal. Již v prosinci roku 1980 byl totiž díky chybě pilota zcela ztracen při havárii. Pilot jej totiž při vzletu uvedl do příliš strmého stoupání, načež snížil tah motorů a současně nastavil výškovku v souladu s letovými manuály. Následkem toho se jediný prototyp ekranoplánu typu KM [Kasp A] strmě naklonil na levobok. Tomu pak následoval náraz vysokou rychlostí do vodní hladiny.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    tři osoby

Pohon:        dva proudové motory typu Vedenějev VD-7M s max. tahem po 10 500 kp (letové jednotky) a osm proudových motorů typu Vedenějev VD-7 s max. tahem po 9 500 kp (startovací jednotky)

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013