5103

Typ:  lehká naváděná puma

Určení:  ničení lehkých hladinových plavidel protivníka

Vyvinul:  NII-24

Historie:  Na konci 30. let byl leningradské filiálce institutu NII-24 zadán, námořnictvem, vývoj hned dvou naváděných klouzavých protilodních pum. Konkrétně se jednalo o pumu typu „436“, která byla určena k ničení lehkých bojových a nákladních lodí, a pumu typu „5103“, která měla sloužit k ničení těžkých bitevních lodí a křižníků. Obě dvě zmíněné pumy měly identicky řešený naváděcí systém a systém řízení. Jejich celkové uspořádání bylo ale odlišné. Navádění obou zmíněných pum na cíl obstarávala jednoduchá optická soustava na bázi fotonky, která dokázala rozpoznat siluetu lodi na pozadí moře. Kuli zjednodušení konstrukce bylo obě zmíněné pumy možné řídit pouze okolo příčné osy. Systém řízení těchto pum tedy dokázal pouze měnit jejich dolet a nikoliv kurz. Pumy typu „436“ a „5103“ měly totiž podle všeho být svým nosičem shazovány z přízemního letu. Přitom se podle všeho předpokládalo, že při shozu těchto pum z malých výšek nebude jejich odchýlení od kurzu významné. Puma typu „5103“ byla vyvinuta v roce 1939 a měla krátké zavalité válcovité tělo se zaobleným příďovým aerodynamickým krytem. K střední části těla této zbraně bylo uchyceno nevelké křídlo s půdorysem ve tvaru obdélníku. Na rozdíl od lehčí pumy typu „436“, která byla řešena jako středoplošník, bylo křídlo této zbraně umístěno na dolnoplošné pozici. Na odtokové hraně křídla pumy typu „5103“ se nacházely, stejně jako u pumy typu „436“, ovládací plochy v podobě pneumaticky ovládaných elevonů. Ocasní plochy této zbraně měly obdobnou konstrukci jako u pumy typu „436“. Ocasní plochy pumy typu „5103“ měly tedy uspořádání do tvaru písmene „X“ a byly řešeny jako pevné, neboť měly pouze stabilizační funkci. Zatímco u pumy typu „436“ se instalace bojové hlavice nacházela ve střední části těla, bojová hlavice pumy typu „5103“, podle všeho průbojně-trhavá, byla umístěna přímo v přídi. Z tohoto důvodu konstruktéři u této pumy nemohli optickou naváděcí soustavu umístit přímo do přídě těla, jak tomu bylo u pumy typu „436“. Samonaváděcí hlavice pumy typu „5103“ se tedy nacházela ve střední části těla. Z tohoto důvodu bylo optickou naváděcí soustavu této zbraně nezbytné opatřit dvojicí zrcadlových periskopů. Jejich instalace se přitom nacházela na bocích těla, v oblasti za křídlem. Zatímco napájení palubní elektroniky lehčí pumy typu „436“ obstarávaly palubní akumulátory, zdrojem elektrické energie pro palubní elektroniku pumy typu „5103“ byl generátor, který využíval malou vrtulku nacházející se na zádi těla. Zkoušky této zbraně se rozeběhly na konci roku 1939. Jako cíl byly při testech pumy typu „5103“ používány siluety lodí, které byly „nakresleny“ uhelným prachem na ledovou plochu. Výsledky zkoušek pumy typu „5103“ byly podle všeho uspokojivé, neboť byl později zahájen vývoj hned několika verzí této zbraně s různými naváděcími systémy. Někdy na konci roku 1941 byly nicméně veškeré práce na naváděných pumách v institutu NII-24 zastaveny, aniž by se některá z nich dočkala sériové výroby. Dne 22. června toho roku totiž do SSSR nečekaně vtrhla německá vojska. Z tohoto důvodu vývoj protilodních zbraní tehdy nebyl na pořadu dne. Naváděné pumy z dílny NII-24 navíc nebyly k útokům na pozemní cíle příliš vhodné. Zmíněné pumy bylo totiž možné shazovat pouze z malých výšek, protože nebylo možné měnit jejich kurz. Poměrně primitivní optická naváděcí soustava těchto zbraní byla navíc schopna rozlišovat pouze vysoce kontrastní cíle na jednotvárném pozadí, jakým je např. vodní hladina. A takové cíle se na bojišti východní fronty prakticky nenacházely.

Verze:  žádné

Nosič:  ?

Uživatelé:  žádní

Způsob navedení:  optické samonavedení

Bojová hlavice:  průbojně-trhavá (?)