PL-9 (CAA-2)

Protiletadlová řízená střela krátkého dosahu s pasivním IČ samonavedením typu PL-9 (CAA-2) z dílny institutu č.612 z Luoyangu je exportní alternativou za PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4 Asp), která není ničím jiným, než licenční kopií izraelské PLŘS typu Python-3. Přestože má tato zbraň prakticky identický vzhled jako PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4 Asp), tedy až na příďové stabilizátory, z konstrukčního hlediska údajně vychází ze starší a méně pokročilé PLŘS typu PL-5 nebo PL-7. Zatímco příďové stabilizátory střely typu PL-9 (CAA-2) obdržely tvar delty s lomenou náběžnou hranou a useknutými konci alá AIM-9L Sidewinder, trojúhelníkové příďové stabilizátory PLŘS typu PL-8 (CH-AA-4 Asp) mají rovnou náběžnou hranu a špičaté konce. Naproti tomu naváděcí hlavice této zbraně údajně vychází z naváděcí hlavice pokročilejšího Pythonu-3. Na rozdíl od naváděcí hlavice střel typu PL-5 a PL-7 je naváděcí soustava střely typu PL-9 (CAA-2) schopna navedení na zvolený cíl i z přední polosféry. Kromě toho při střelbě za pomoci střely typu PL-9 není zapotřebí, stejně jako při střelbě za pomoci střely typu PL-8 (CH-AA-4 Asp), namířit celý letoun ve směru cíle, jak je tomu nutné u starších střel řady PL-5 a PL-7. Dle nepotvrzených zdrojů střela typu PL-9 (CAA-2) z hlediska bojové efektivity překonává americký Sidewinder ve verzi AIM-9L/M. Za ruskou PLŘS typu R-73 (RS-AA-11A Archer), která byla v 90. letech zařazena též výzbroje PLAAF, spolu s těžkými stíhacími letouny typu Su-27SK (Flanker), ale mírně zaostává. Vývojové práce na střele typu PL-9 (CAA-2) se rozeběhly v roce 1986 a probíhaly takřka paralelně se zaváděním obdobně výkonného Pythonu-3  do výrobního programu závodu č.202 z Hanzhongu (pod označením PL-8). Důvodem vzniku této zbraně se zřejmě stala licenční smlouva s Izraelem, která s největší pravděpodobností zakazovala vývoz střel typu PL-8 (CH-AA-4 Asp) do třetích zemí. Produkce střely typu PL-9 (CAA-2) se rozeběhla v roce 1989. V nabídce výrobce se tato zbraň nachází od roku 1993, a to jako součást zbraňového systému lehkých stíhacích letounů řady F-7MG (Fishcan). Zatímco PLAAF a PLANAF se střelou typu PL-9 (CAA-2) nikdy nepočítalo, PLA používá, od roku 1991, v nevelkém počtu modifikaci této zbraně, která nese označení PL-9D a tvoří jednu z komponent mobilního hybridního protivzdušného systému typu DK-9 (CH-SA-5). Střela typu PL-9 (CAA-2) se ale stala též součástí lodního protivzdušného raketového systému (CSA-N-2)

Verze:    

PL-9 – první sériově vyráběná modifikace střely typu PL-9 (CAA-2)

PL-9C – pokročilá modifikace střely typu PL-9 (CAA-2) s novou naváděcí hlavicí, silnější bojovou částí a digitálním procesorem. Díky instalaci zmíněného procesoru tento model má v porovnání se svým předchůdcem v podobě střely typu PL-9 lepší obratnost.

PL-9D – modifikace střely typu PL-9 (CAA-2) tvořící jednu z komponent mobilního hybridního protivzdušného systému typu DK-9 (CSA-5)

Uživatelé:  Bangladéš, Namibie a Pákistán

Nosič:  F-7PG/NM/BG (Fishcan) – 4 ks

Naváděcí systém:  pasivní IČ samonaváděcí hlavice neznámého typu (navádění na tepelnou stopu cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL neznámého typu

Bojová hlavice:  PL-9: fragmentovaná o hmotnosti 10 kg s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem; PL-9C: fragmentovaná o hmotnosti 12 kg s bezkontaktním rádiovým přibližovacím zapalovačem

Poslední úpravy provedeny dne: 28.8.2012