PL-12/SD-10 (CH-AA-7 Adze)

Letecká protiletadlová řízená střela středního dosahu s aktivním radiolokačním samonavedením typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) z dílny institutu z Luoyangu vznikla jako perspektivní nástupce střednědosahové PLŘS s poloaktivním radiolokačním samonavedením typu PL-11 (CH-AA-6). Vývojové práce na této první PLŘS s aktivním RL samonavedením čínské konstrukce se rozeběhly v roce 1997. Celkovým uspořádáním se střela typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) nápadně podobá svému americkému protějšku v podobě PLŘS typu AIM-120 AMRAAM. Je však mírně těžší a větší. Dále lze tuto zbraň od AMRAAMu snadno rozpoznat díky odlišnému tvaru záďových ovládacích ploch. Zatímco záďové ovládací plochy americké střely typu AIM-120 mají tvar trojúhelníku s useknutými konci, záďové ovládací plochy čínské PL-12 (CH-AA-7 Adze) jsou výrazně zkosené a navíc se na jejich náběžné hraně, přímo u kořene, nachází výrazný zub. Kromě toho mají znatelně větší rozpětí. Zatímco poloaktivní RL naváděcí soustava střely typu PL-11 (CH-AA-6) vyžaduje, aby byl postřelovaný cíl nepřetržitě ozařován palubním radiolokátorem nosiče, a to až do okamžiku zásahu, aktivní RL naváděcí hlavice střely typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) je schopna tuto zbraň navést na zvolený cíl zcela autonomně dle principu „vystřel a zapomeň“. To nosiči střely typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) umožňuje postřelovat více vzdušných cílů současně. Naváděcí hlavice této zbraně nese označení AMR-1 a údajně vychází z naváděcí hlavice střednědosahové PLŘS typu R-77 (RS-AA-12A Adder A) ruské výroby. Tato výkonná střela se přitom stala též součástí zbraňového arsenálu čínské PLAAF a PLANAF, a to jako zbraň víceúčelových bojových letounů typu Su-30MKK/MK2 (Flanker G variant 1/2). Střela typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) byla poprvé identifikována v roce 2001. Oficiálně byla tato zbraň široké veřejnosti prezentována rok nato. Dne 16. srpna 2005 bylo v rámci zkušebního programu odpáleno celkem 11 zkušebních exemplářů střely typu PL-12 (CH-AA-7 Adze). Ani jedna z nich přitom neminula svůj cíl. Na konci toho samého roku byla v rámci zkušebního programu střely typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) realizována též první střelba na několik vzdušných cílů současně. Poté byla tato PLŘS zařazena do výzbroje PLAAF a PLANAF. Střela typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) se přitom stala součástí zbraňového systému letounů typu J-8F/DF (Finback C), J-10A/B (Firebird A/B), J-11B/BH (Flanker L variant 1), J-11BS/BSH (Flanker L variant 2), J-15 (Flanker K), J-16 (Flanker N) a Su-30MK2 (Flanker G variant 2). Zatímco starší verze amerického AMRAAMu v podobě modelu AIM-120A a AIM-120B čínská střela typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) bojovou efektivitou údajně překonává, za pokročilejším modelem AIM-120C mírně zaostává. V současnosti střely typu PL-12 (CH-AA-7 Adze) ve zbraňovém arsenálu PLAAF a PLANAF postupně nahrazují pokročilejší střednědosahové PLŘS typu PL-15 (CH-AA-10 Abbadon).

Verze:    

PL-12 (CH-AA-7A Adze) – první sériově vyráběná modifikace střely typu PL-12 (CH-AA-7A Adze). Tento model je v počáteční a střední fázi letu naváděn za pomoci datalinku, který využívá dvojici antén nacházející se na zádi, poblíž trysky. Koncové navedení střely typu PL-12 (CH-AA-7A Adze) zajišťuje aktivní RL samonaváděcí hlavice typu AMR-1. Součástí zbraňového arsenálu PLAAF a PLANAF se tento model stal v roce 2005.

SD-10 (CH-AA-7A Adze) – exportní modifikace střely typu PL-12 (CH-AA-7A Adze). Pro tento model se nakonec nepodařilo najít žádného zákazníka.

PL-12A (CH-AA-7B Adze) – pokročilá modifikace střely typu PL-12 (CH-AA-7A Adze) s inerciálním navigačním systémem (SINS) a modifikovanou naváděcí hlavicí s digitálním procesorem. Dle některých zdrojů naváděcí hlavice této zbraně dokáže pracovat též v pasivním režimu. Tento režim přitom umožňuje navedení na zdroj elektromagnetického záření, jakým je např. rušič nebo radiolokátor letounu kategorie AWACS.

SD-10A (CH-AA-7B Adze) – exportní modifikace střely typu PL-12A (CH-AA-7B Adze). Tento model se stal součástí výzbroje letounů typu JF-17 vzdušných sil Myanmaru a Pákistánu (PAF).

Uživatelé:  ČLR (PL-12/-12A), Myanmar (SD-10A) a Pákistán (SD-10A)

Nosič:  JF-17, J-8F/DF (Finback C) – 4 ks, J-10A (Firebird A) – 4 ks, J-10B (Firebird B) – 4 ks, J-11B/BH (Flanker L variant 1) – 4 ks, J-11BS/BSH (Flanker L variant 2) – 4 ks, J-15 (Flanker K), J-16 (Flanker N) a Su-30MK2 (Flanker G variant 2)

Naváděcí systém:  PL-12: povelové (navádění v počáteční a střední fázi letu) + aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle) typu AMR-1 (navádění v koncové fázi letu); PL-12A: inerciální systém (navádění v počáteční a střední fázi letu) + aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle) neznámého typu (navádění v koncové fázi letu)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL s proměnným tahem neznámého typu

Bojová hlavice:  fragmentovaná s bezkontaktním laserovým/mikrovlnným přibližovacím zapalovačem

* dálkový dosah modelu PL-12 údajně činí 70 až 100 km

Poslední úpravy provedeny dne: 24.2.2023