VAP-3 (VAP-III)

Typ:  výlevné letecké zařízení

Určení:  rozprašování bojových chemických látek

Vyvinul:  NIChP

Historie:  Ve 20. letech 20. století všechny armády světa počítaly s použitím chemických zbraní v budoucích válečných konfliktech. S chemickými zbraněmi se přitom počítalo jak pro pozemní armádu, tak i pro letectvo. Nejinak tomu bylo v SSSR. Někdy okolo poloviny této dekády se zde proto rozeběhly vývojové práce na podvěsných kontejnerech, které měly bojovým letounům umožňovat rozprašovat bojové chemické látky nad bojištěm. Takové kontejnery byly na rozdíl od pum vícenásobně použitelné. Kromě toho bylo za jejich pomoci možné zamořit větší plochu než za pomoci pum, neboť ty měly pouze bodový účinek. Další devízou zmíněných kontejnerů byla skutečnost, že pojaly větší objem chemikálií než klasické pumy. V SSSR byly takové kontejnery konkrétně plněny yperitem nebo lewisitem rozpuštěném v petroleji nebo dichlorethanu. Yperit lze řadit mezi zpuchýřující bojové látky, které leptají sliznice. Zmíněný plyn je chemicky bis(2-chlorethyl)sulfid a proniká i oděvem. Nejrychleji přitom působí na vlhkých místech těla, jakým je např. podpaží či genitálie. Již po několika nadechnutí Yperitu dochází k pálení plic. Osoby zasažené Yperitem umírají do týdne v těžkých bolestech v důsledku spálení plic. Lewisit je zase chemicky 2-chlorethenyldichlorarsan a lze jej rovněž řadit mezi zpuchýřující bojové látky. Zmíněná látka proniká oděvem i gumou. Způsobuje bolest a svědění s vyrážkou a otokem. V průběhu cca 12-ti h mají zasažené osoby na těle velké puchýře naplněné kapalinou. Větší množství této látky může zavinit systémovou otravu s nekrózou jater a může skončit až smrtí. Při vdechnutí může kromě pálivé bolesti, která vyvolává kýchání a zvracení, způsobit též plicní edém. Pokud se dostane do očí, způsobuje kromě podráždění až bodavé bolesti, zpuchýřování a zjizvení rohovky. Obě zmíněné bojové chemické látky byly přitom používány již za první světové války. První letecké zařízení pro rozptylování bojových chemických látek sovětské konstrukce neslo označení VAP-3 (VAP = vylivnyj aviacionnyj priboir = výlevné letecké zařízení) nebo též VAP-III a bylo vyvinuto institutem NIChP (Vědecko-výzkumný institut organických chlorových produktů). Nosičem zmíněného zařízení se stal jednomotorový průzkumný a lehký bombardovací dvouplošník typu R-1 (upravená bezlicenční kopie britského letounu typu D.H.4). Na zbraňové závěsníky, které se nacházely pod dolním křídlem tohoto stroje a které byly opatřeny zámky typu Der-7, bylo přitom možné zavěsit dva kontejnery typu VAP-3. Zmíněné zařízení mělo ocelové válcovité tělo s polokulovitým příďovým a záďovým krytem ze slitiny hliníku. Zatímco příďový kryt těla kontejneru typu VAP-3 byl pevný, záďový kryt těla tohoto zařízení byl řešen jako odhazovatelný. Kuli hermetičnosti byla spára mezi tělem a odhazovatelným záďovým krytem zakryta hliníkovou páskou. Ta byla nejprve odtržena za pomoci mechanismu, který uváděla do činnosti hodinová pružina. Zmíněný mechanismus byl přitom aktivován vytažením západky za pomoci lanového mechanismu. Po úplném odtržení hliníkové pásky došlo k odhození záďového krytu těla. Vyprázdnění těla kontejneru typu VAP-3 se dělo naráz, tedy v jedné „salvě“. Díky tomu se bojová chemická látka v místě shozu nacházela ve velmi vysoké koncentraci. Na druhou stranu bylo za pomoci kontejnerů typu VAP-3 možné zamořit jen velmi malou plochu. Zkoušky zmíněného zařízení byly realizovány v září roku 1929 u 56. letky 3. letecké brigády s domovskou základnou Gomel a byly zakončeny negativním hodnocením. Důvodem toho byla skutečnost, že zařízení pro otevírání těchto kontejnerů bylo velmi složité a nespolehlivé. Zkoušky kontejnerů typu VAP-3 totiž nepřetržitě sužovaly poruchy zařízení pro odtržení hliníkové těsnící pásky. Z tohoto důvodu toto zařízení nebylo do výzbroje přijato. Probíhaly však pokusy o jeho další zdokonalování, které byly ale zřejmě neúspěšné.

Verze:  -

Nosič:  R-1 – 2 ks

Uživatelé:  žádní

poslední úpravy provedeny dne: 9.6.2025