VAP-500

Typ:  výlevné letecké zařízení

Určení:  rozprašování bojových chemických látek

Vyvinul:  ?

Historie:  Kontejner pro rozptylování bojových chemických látek typu VAP-500 (VAP = vylivnyj aviacionnyj priboir = výlevné letecké zařízení) byl původně vyprojektován, spolu s paralelně vyvíjeným větším a těžším kontejnerem typu VAP-1000, pro těžký čtyřmotorový bombardovací letoun typu TB-3 z dílny A.N. Tupoleva. Zatímco o poznání menší a lehčí výlevné kontejnery typu VAP-4 a VAP-6, které byly určeny pro frontové bojové letouny, měly kapkovité tělo, tělo kontejneru typu VAP-500 mělo zaoblenou „špici“, ploché boky, poměrně malou šířku a plynule se zvětšující výšku, a tedy i průřez, směrem zepředu dozadu. Jeho tvar byl při pohledu z boku přibližně trojúhelníkový. Na přídi kontejneru typu VAP-500 se nacházel uzavíratelný kapsovitý lapač vzduchu, který sloužil k vytlačování jeho náplně v podobě roztoku yperitu nebo lewisitu v petroleji nebo dichlorethanu. Uzavíratelná výpusť nádrže zmíněného kontejneru se nacházela vzadu dole. Otevření a následné uzavření příďového lapače vzduchu a záďové výpustě se dělo současně. K tomu sloužil lanový mechanismus, který byl aktivován za pomoci elektrického zařízení pro uvolňování pum ze zbraňových závěsníků. Nádržka kontejneru typu VAP-500 měla objem 315 l. Její vyprazdňování se dělo rychlostí až 90 l/s. Pokud došlo k nějaké závadě, bylo zmíněný kontejner možné nouzově shodit jako klasickou pumu. Letoun typu TB-3 mohl pod střední částí křídla přepravovat hned čtyři kontejnery typu VAP-500. Druhý a čtvrtý kontejner byl přitom vždy věšen v mírně větší vzdálenosti od přídě trupu než ten první a třetí. Spolu se čtyřmi kontejnery typu VAP-500 mohl letoun typu TB-3 přepravovat též čtveřici menších kontejnerů typu VAP-6 s objemem 50 l, které byly původně vyvinuty pro stíhací letouny. Zmíněné zařízení bylo vyvinuto v roce 1935 a státními zkouškami prošlo v dubnu roku 1936. Protože měl kontejner typu VAP-500 v porovnání s nepříliš vydařeným kontejnerem typu VAP-K-6, který byl vyprojektován rovněž pro těžký bombardovací letoun typu TB-3, menší hmotnost, lepší aerodynamiku, vyšší spolehlivost a vyšší rychlost průtoku trysky (90 l/s vs 65 l/s), následně byl přijat do výzbroje VVS. První posádky letounů typu TB-3 si začaly kontejnery typu VAP-500 osvojovat v roce 1937. Jako nosiče chemických zbraní přitom obvykle sloužily letouny z jednoho zvena od každé letky. Později byl zmíněný kontejner integrován do zbraňového systému dalších bojových letounů. Od roku 1938 se tak kontejner typu VAP-500 stal též součástí výzbroje dvoumotorového dálkového bombardovacího letounu typu DB-3 z dílny S.V. Iljušina. Na zmíněný stroj bylo přitom možné navěsit tři tyto kontejnery. V roce 1939 na seznamu nosičů kontejneru typu VAP-500 přibyl též dvoumotorový rychlostní bombardovací letoun typu SB z dílny A.N. Tupoleva. Tento stroj byl schopen přepravovat jen dva tyto kontejnery. Současně s těmito dvěma kontejnery nicméně letoun typu SB mohl přepravovat též jeden kontejner typu UChAP-500. Ten se zase umisťoval do útrob trupové pumovnice. Vnějšími zbraňovými závěsníky byly ale opatřeny až letouny typu SB od 96. výrobní série, a ještě jenom ty, které byly vyráběny moskevským závodem č.22. Důvodem toho byla skutečnost, že se u tohoto stroje původně s externí přepravou výzbroje nepočítalo. Použití výlevných kontejnerů na zmíněných letounech se ale neobešlo bez problémů, neboť při jejich vyprazdňování nad zájmovou oblastí docházelo k potřísnění trupu bojovou chemickou látkou a pronikání její výparů do kabiny. Z tohoto důvodu u bombardovacích letounů, které byly vyhrazeny k nesení chemických zbraní, byly později břišní střeliště zbavovány kulometů a současně jejich překryty neprodyšně utěsňovány. Vůbec chemické zbraně nebyly populární ani u letového ani u pozemního personálu. Na konci 30. let přitom prakticky všechny typy bojových letounů, které se nacházely na inventáři VVS, mohly nést nějaký typ chemické zbraně. Před zahájením Velké vlastenecké války, která započala dne 22. června 1941 nečekaným vpádem německých vojsk na sovětské území, bylo velením Rudé armády hned několikrát zvažováno použití chemických zbraní. Od tohoto záměru bylo ale vždy nakonec opuštěno. Použití chemických zbraní bylo např. součástí jednoho z plánů na obsazení východní části Polska ze září roku 1939. Zmíněný plán přitom počítal s masivním útokem na různé vojenské a průmyslové objekty nacházející se na území Polska a Běloruska za pomoci tří armád speciálního určení (AON-1 až -3). Zatímco AON-1 a -3 měly k útoku vyrazit ze svých domovských základen, AON-2 se měla ke dni 9. září speciálně za tímto účelem přesunout na předsunutá letiště Smolensk, Sešča, Klimoviči a Šajkovka. V této souvislosti začaly být na zmíněné základny dováženy zásoby bojových chemických látek. Tyto plány ale nakonec nebyly realizovány, neboť bylo použití speciálních jednotek a chemických zbraní k úspěšnému záboru Polska shledáno jako nadbytečné. Důvodem toho byla skutečnost, že byla polská armáda mezitím znatelně oslabena německým útokem ze západu. Použití chemických zbraní bylo ale zvažováno též při invazi do Finska, známé jako „zimní válka“. Zmíněný konflikt započal dne 30. listopadu 1939 nečekaným vpádem sovětských vojsk do Finska bez vyhlášení války a skončil dne 13. března 1940 podpisem Moskevské mírové smlouvy. Na základě zmíněné smlouvy byly některé části Finska připojeny k SSSR. Na druhou stranu si Finsko zachovalo svou nezávislost, zatímco SSSR se vzdal dalších pokusů o anexi Finska. Konkrétně v únoru roku 1940 velitel VVS 8. armády I.A. Kolec navrhl, aby byl na čelní část finské obranné linie, která se nacházela v lesním porostu, před pozemním útokem svržen ze vzduchu silně zředěný roztok yperitu. Neletální dávka této látky měla přitom obránce donutit opustit obranná postavení a rozutéci se na volné prostranství, kde si s nimi mělo poradit letectvo. V této souvislosti následně začaly být posádky letounů typu SB ze stavu 1., 3., a 72. pluku cvičeny v provádění chemického útoku za využití kontejnerů typu VAP-500 v zimních podmínkách na vyhrazeném úseku jehličnatého lesa na zkušebním polygonu. K nasazení chemických zbraní v „zimní válce“ ale nakonec nedošlo. Tomu totiž zabránilo brzké ukončení zmíněného konfliktu. Bojové chemické látky nakonec nebyly použity ani v tzv. Velké vlastenecké válce. Každopádně k použití chemických zbraní ve druhé světové válce (1939 až 1945) se neuchýlila ani jedna z bojujících stran, podle všeho z obav z „chemické“ odplaty ze strany protivníka. Mezitím se kontejner typu VAP-500 stal základem zápalného kontejneru typu ZAP-500.

Verze:

VAP-500 – první výrobní modifikace kontejneru typu VAP-500

VAP-500U – pozdější výrobní modifikace kontejneru typu VAP-500 se zjednodušenou konstrukcí. Po vyprázdnění nádržky tohoto modelu nedochází k opětovnému uzavření příďového lapače vzduchu a záďové výpustě. Kontejner typu VAP-500U vznikl v roce 1939 a svého předchůdce v podobě modelu VAP-500 ve výrobním programu nahradil v roce 1940.

Nosič:  DB-3 – 3 ks, SB – 2 ks a TB-3 – 4 ks

Uživatelé:  SSSR

poslední úpravy provedeny dne: 22.6.2025