Berjev Be-1

Typ:  výzkumný ekranoplán

Určení:  prověření aerodynamiky a hydrodynamiky dvoutrupého ekranoplánu využívajícího pro zvýšení vztlaku v průběhu klouzání v malé výšce nad vodní hladinou dva páry vodních křídel

Historie:  Na počátku 60. let se TANTK G.M. Berjeva, jediná poválečná sovětská letecká konstrukční kancelář se specializací na námořní hydroplány a obojživelné letouny, začala zabývat po teoretické i praktické stránce též problematikou ekranoplánů, tedy prostředků využívajících pro let v malé výšce nad povrchem tzv. přízemního efektu. Princip přízemního efektu přitom spočívá v tom, že plavidlo při dopředném pohybu v malé výšce nad vodní hladinou nebo povrchem země (řádově v metrech) pod sebou vytváří vzduchový polštář, po němž klouže. Jedním z několika projektů na toto téma z dílny Berjevovi TANTK se stal obří ekranoplán, který měl zastávat funkci letadlové lodě. Tento nekonvenčně pojatý stroj byl přitom koncipován jako katamarán (dva trupy) a na jeho vztlaku se kromě přízemního efektu měly podílet též dva páry tzv. vodních křídel. Zatímco jeden z nich se měl nacházet na přídi (před těžištěm), instalace toho druhého měla být umístěna na zádi (za těžištěm). V rámci programu zmíněného ekranoplánu-letadlového nosiče byly nejprve, v roce 1963, v prostorách institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky) odzkoušeny dva zmenšené vlečné modely tohoto stroje. Zatímco model s kódem „6313“ vznikl v měřítku 1:7, model s kódem „6320“ byl jeho 1:4 zmenšeninou. Součástí zkoušek obou zmíněných modelů, které potvrdily životaschopnost projektu takto koncipovaného ekranoplánu, se přitom staly též plavby rychlostí 12 m/s v testovacím bazénu laboratoří institutu CAGI a plavby rychlostí 20 m/s po hladině řeky (ve vleku za motorovým člunem). Tomu pak následovaly zkoušky pilotovaného demonstrátoru s proudovým pohonem. Ten přitom vešel ve známost pod označením Be-1 a byl koncipován jako samokřídlo. Křídlo tohoto stroje se sestávalo z poměrně tlusté střední části a dvou štíhlých vnějších částí. Zatímco střední část křídla ekranoplánu Be-1 měla půdorys s tvarem obdélníku, vnější části křídla tohoto stroje, které se vyznačovaly výrazně menší hloubkou (cca poloviční), obdržely lichoběžníkový půdorys. K jejich koncům byly pak připevněny nízké svislé pětiúhelníkové plošky. Odtokovou hranu střední části i obou vnějších částí křídla tohoto stroje takřka po celém rozpětí zaujímaly mohutné vztlakové klapky. Pohon ekranoplánu Be-1 obstarával jeden 890 kp proudový motor typu M701C-250 československé výroby. Ten byl přitom převzat od cvičného letounu typu Aero L-29 Delfín (Maya). Instalace zmíněného motoru se nacházela uvnitř mohutné doutníkovité gondoly, která byla uchycena za pomoci nízkého pylonu k horní ploše zadní partie střední části křídla. Z osy rovné náběžné hrany střední části křídla tohoto stroje zase vybíhala zaoblená gondola s otevřenou jednomístnou pilotní kabinou. Ke spodní ploše obou tupých konců střední části křídla ekranoplánu Be-1 byla pak připevněna dvojice plováků se zdvojenou lichoběžníkovou svislou ocasní plochou (SOP) na hřbetu zádě, jedním párem vně podélné osy nakloněných vodních křídel s čelním průřezem s tvarem písmene „I“ na vnějších bocích přídě a jedním párem vodních křídel s čelním průřezem s tvarem písmene „V“ na břichu zádě. Tyto plováky spolu se vztlakovou klapkou ve sklopené poloze vytvářely pod střední částí křídla jakousi vzduchovou kapsu, která zvyšovala účinnost přízemního efektu. Jediný prototyp experimentálního ekranoplánu typu Be-1 vykonal mezi červnem a říjnem roku 1965 celkem osm plaveb, čtyřicet vysokorychlostních plaveb na vodních křídlech a třiačtyřicet vysokorychlostních plaveb na vodních křídlech v konfiguraci s vychýlenými vztlakovými klapkami pod úhlem 20° až 25°. Protože se zadní část trupu ekranoplánu typu Be-1 nedokázala vůbec odtrhnout od vodní hladiny, v průběhu zkušebního programu byly na odtokovou hranou střední části křídla jediného exempláře tohoto stroje umístěny modifikované vztlakové klapky s dvojnásobnou hloubkou. Díky nedostatečnému tahu motoru M701C-250 ale ani takto modifikovaný Be-1 nebyl schopen volného letu nad hladinou vody.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden proudový motor typu Walter M701C-250 československé výroby s max. tahem 890 kp

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013