Berjev Be-14

Typ:  speciální modifikace protiponorkového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail) pro pátrací a záchrannou činnost na moři

Určení:  vyhledávání ztroskotaných hladinových plavidel a havarovaných letounů na moři, vyhledávání a vyzvedávání trosečníků a doprava záchranných člunů a záchranného vybavení do oblasti námořních nehod

Odlišnosti od letounu Be-12 (Mail):

- absence veškerého protiponorkového vybavení – v této souvislosti ze zádě trupu zmizel žihadlovitý kryt detektoru MAD, ze hřbetu zádě trupu „nabíjecí“ vstup do zbraňové šachty (ten se nacházel přímo před pozorovací kopulí s pracovištěm radisty) a z břicha trupu dvoudílná dvířka zbraňové šachty (ta byla umístěna přímo za odstupněním člunovitého kýlu trupu)

- větší počet členů posádky – šest na místo čtyř (zatímco posádka tohoto typu se sestává ze dvou pilotů, navigátora, radisty, palubního mechanika a palubního ošetřovatele, posádku modelu Be-12 tvořili dva piloti spolu s navigátorem, radistou a operátorem protiponorkového systému)

- instalace nočního osvětlení (červeného) uvnitř pilotní kabiny

- instalace speciálního radiotechnického pátracího vybavení v podobě radiokompasu typu AKR-U2 a radiopřijímače typu RPM-S – za pomoci tohoto zařízení lze detekovat a určit směr zdroje signálu nouzového radiomajáku a nouzové radiostanice

- modifikované spojovací vybavení instalací UKV radiostanice typu RSIU-5V

- instalace pomocné palubní energetické jednotky (APU) typu Al-8, která se nachází v zadním oddělení kabiny, blíže u zádě trupu

- instalace hřbetní pozorovací kopule s pracovištěm radisty, která se nachází za odtokovou hranou křídla, blíže u přídě trupu

- instalace výsuvného vyhledávacího světlometu na hřbetu zádě trupu, přímo za pozorovací kopulí s pracovištěm radisty

- upravený interiér zadní části trupu v oblasti mezi šachtami hlavního podvozku a zadního technického úseku s instalací APU – zde se nyní kromě pracoviště radisty (jeho sedadlo je umístěno přímo pod hřbetní pozorovací kopulí) nachází též nákladový prostor, do kterého lze umístit 15 až 29 (v přetížené konfiguraci) osob nebo deset bezmotorových záchranných člunů typu PSN-6A a jeden motorový záchranný člun typu LAS-5S (v případě modelu Be-12 zde bylo kromě pracoviště radisty umístěno též pracoviště operátora zbraňových systémů spolu se zbraňovou šachtou)

- instalace modifikovaných druhých vstupních dveří, které se nacházejí na pravoboku zádě trupu, přímo za pracovištěm radisty, s většími rozměry (okénko včleněné do těchto dveří má navíc kruhový průřez na místo obdélníkového a větší rozměry)

- instalace třetích vstupních dveří (se včleněnými dvěma okénky s tvarem čtvrtkruhu) na pravoboku zádě trupu, přímo mezi hřbetní pozorovací kopulí s pracovištěm radisty a postranním lapačem vzduchu APU

- instalace širokých obdélníkových vrat (se včleněným čtvercovým okénkem) na levoboku zádě trupu, přímo mezi hřbetní pozorovací kopulí s pracovištěm radisty a postranním výfukem APU

- instalace obdélníkového nouzového výstupu na hřbetu zádě trupu, přímo za pozorovací kopulí s pracovištěm radisty

- instalace antény dopplerovského měřice rychlosti a úhlu snosu typu DISS-1, která je včleněna do břicha druhého stupně člunovitého kýlu, blíže u přídě trupu (její instalace je nyní umístěna přímo za odstupněním člunovitého kýlu trupu, tedy v místě, kde se u modelu Be-12 nacházela vrata trupové pumovnice, zatímco u modelu Be-12 byla umístěna až za druhými vstupními dveřmi, resp. na úrovni lapače vzduchu APU)

- rozšířené podvěsné vybavení o kontejnery se záchranným vybavením typu KAS-90 (za jejich pomoci lze poskytovat trosečníkům záchranné prostředky v podobě nafukovacích záchranných člunů, radiostanic, oblečení a potravin, i za podmínek, které nedovolují přistání na vodní hladině), orientační pumy typu OMAB-8M a osvětlovací pumy typu SAB-100-90

Historie:  Se specializovanou modifikací turbovrtulového protiponorkového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail) pro pátrací a záchrannou činnost na moři  se počítalo již od zahájení vývoje tohoto nástupce pístového protiponorkového hydroplánu typu Be-6PLO (Madge). Vývojem pátracího Be-12 (Mail), který vešel ve známost pod továrním označením „2E“ a služebním označením Be-14, byla přitom OKB-49 G.M. Berjeva pověřena dne 2. března 1962. Příslušné technické zadání k tomuto nástupci pátracího speciálu typu Be-6SS, prvního takto specializovaného letounu sovětské konstrukce, ale spatřilo světlo světa již dne 22. prosince 1960. Jediný prototyp pátracího Be-14 (rudá 14) vznikl v roce 1965 přímo v prostorách prototypové dílny Berjevovi OKB-49. Na jeho stavbě se ale podílel též výrobní závod č.86 z Taganrogu. Přestože tovární i státní zkoušky pátracího speciálu Be-14 zakončilo kladné hodnocení, sériové výroby se tento model nakonec nedočkal. Důvody toho měly přitom ryze ekonomický podtext. Po ukončení zkoušek byl jediný prototyp speciálu Be-14 nějakou dobu využíván 49. OPLAE Baltské flotily. Naléhavá potřeba po obojživelném speciálu pro pátrací a záchrannou činnost nicméně později dala za vznik jednodušší a levnější pro tento účel specializované modifikaci protiponorkového letounu typu Be-12 (Mail). Zmíněná modifikace tohoto stroje přitom vešla ve známost pod označením Be-12PS (Mail) a do výzbroje VMF byla zařazena v roce 1972.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, radista, palubní mechanik a palubní ošetřovatel

Pohon:        dva turbovrtulové motory typu Ivčenko Al-20D s max. výkonem po 5 180 hp

Radar:         impulsní dopplerovský radiolokátor typu Iniciativa-2B (‘Short Horn’) se zorným polem 180° v horizontální rovině a +8° až -48° ve vertikální rovině. Tento typ radiolokátoru slouží pro navigaci a vyhledávání a sledování hladinových cílů. Jeho instalace se přitom nachází uvnitř protáhlého zaobleného krytu, který vybíhá ze špice trupu v oblasti nad zasklením kabiny navigátora.

Kapacita:    15 až 29 (v přetížené konfiguraci) osob nebo náklad záchranných člunů (deset bezmotorových záchranných člunů typu PSN-6A a jeden motorový záchranný člun typu LAS-5S), přepravovaný uvnitř nákladové kabiny nacházející se v zadní části trupu

Výzbroj:       orientační pumy typu OMAB-8M a osvětlovací pumy typu SAB-100-90, přepravované na čtyřech závěsnících, nacházejících se pod vnějšími panely křídla (na křídlení závěsníky lze ale umístit též až osm pouzder se záchranným vybavením typu KAS-90)

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 29,84 m 
Délka:   30,17 m
Výška: 7,94 m 
Prázdná hmotnost: 24 000 kg
Max. vzletová hmotnost: 36 000 kg
Max. rychlost: 530 km/h
Praktický dostup:   8 000 m
Max. dolet:    3 300 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 22.10.2013