Berjev (Iljušin) A-50I

Typ:  exportní modifikace vzdušného střediska včasné výstrahy a řízení typu A-50 (Mainstay A) vyvinutá na základě požadavků čínského PLAAF

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace, předávání získaných informací velitelstvím PVO v reálném čase a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu A-50 (Mainstay A):

- instalace radiolokačního komplexu DRLO (AWACS) typu EL/M-205 Phalcon AEW izraelské značky Elta Electronics, který využívá anténu kategorie AESA sestávající se ze tří plošných modulů uspořádaných do tvaru rovnoramenného trojúhelníku (s úhlem hran 120° a vrcholem ve směru ocasní části trupu), na místo ruského radiolokačního komplexu typu Šmelj (Squash Dome) vystavěného na mechanicky natáčené anténě – v této souvislosti otočný čočkovitý kryt s průměrem 10,8 m, který byl až na obdélníkový pás procházející středem zhotoven z dielektrického materiálu, nahradil pevný kryt s průměrem 11,5 m, plechovou střední částí s tvarem rovnoramenného trojúhelníku (s vrcholem ve směru ocasní části trupu) a okraji z dielektrického materiálu (současně oba pylony nesoucí zmíněný kryt obdržely konstantní hloubku po celé délce na místo plynule se zmenšující směrem zdola nahoru)

- instalace stanice pro radiotechnický průzkum izraelské výroby

- modifikovaný interiér kabiny posádky s odpočinkovou místností se sedadly pro devět osob (tento zásah do konstrukce umožnily podstatně menší rozměry izraelské avioniky)

- instalace modifikovaných palubních systémů (elektroinstalace, systém chlazení komplexu DRLO, kyslíkový systém  ...)

- instalace trojúhelníkových dielektrických krytů na místo koncových křídelních oblouků

- instalace dvou konvenčně pojatých ocasních kýlovek s lichoběžníkovým tvarem a zaoblenými hranami na místo rozměrných vodorovných stabilizačních ploch (jejich instalace se nacházela na bocích zadní části podvozkových gondol)

- absence rozměrného lapače vzduchu vestavěného do protáhlého kořene náběžné hrany svislé ocasní plochy

- absence obou párů nevelkých polokapkovitých krytů antén prostředků REB (zatímco jeden z nich se nacházel na bocích přední části trupu v oblasti pod kabinou pilotů, ten druhý byl umístěn na bocích zadní části trupu v oblasti pod ocasními plochami)

- absence deskových antén nacházejících se na břichu přední části trupu

- instalace jedné břitové antény na vrcholu SOP

- instalace dvou nevelkých zkosených břitových antén na hřbetu trupu, v oblasti před krytem antény satelitního navigačního systému, na místo jedné přímé

HistorieProtože první válka v Perském zálivu, která se rozpoutala v roce 1991, poukázala na skutečnost, že se vojenské vzdušné operace v podmínkách moderního bojiště již prakticky vůbec neobejdou bez vzdušných stanovišť řízení a včasné výstrahy (AWACS), Čínské PLAAF krátce nato, v roce 1992, projevilo vážný zájem o ruský AWACS (rusky DRLO) letoun typu A-50 (Mainstay A). Jelikož Rusové nebyli ochotni uvolnit radiolokační komplex tohoto stroje v podobě typu Šmelj (Squash Dome) na export, do středu pozornosti Číňanů se následně dostal výkonný AWACS komplex typu Phalcon izraelské značky Elta Electronics (divize IAI), který je vystavěn na moderním radiolokátoru typu EL/M-205 Phalcon s anténou kategorie AESA. To následně dalo za vznik modelu A-50I („AI“), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu A-50 (Mainstay A) s instalací zmíněného izraelského AWACS komplexu na místo méně pokročilého ruského Šmelju (Squash Dome). Číňané totiž trvali na tom, aby se vzdušnou platformou Phalconu stal právě letoun typu Il-76MD (Candid B), ze kterého ruský typ A-50 (Mainstay A) vycházel. Britská nabídka v podobě radiolokačního AWACS komplexu typu Argus 2000 z dílny GEC-Marconi se naproti tomu setkala s odmítavým postojem. K podpisu příslušné smlouvy mezi ruskou společností TANTK G.M. Berjeva a izraelskou společností IAI o společném postupu při vývoji letounu typu A-50I došlo dne 17. června 1997 na 42. Pařížské Air Show. Tato smlouva se přitom stala historicky vůbec prvním zbrojním kontraktem mezi Ruskem a Izraelem. Zatímco Rusové se tímto zavázali dodáním speciálně upravených letounů typu Il-76MD s instalací krytu antény radaru, vlastní integraci jednotlivých komponent Phalconu měli zajistit Izraelci. Číňané si přitom objednali jeden letoun typu A-50I (s opcí na další čtyři). Původní projekt letounu A-50I počítal s instalací jednotlivých prvků anténní soustavy Phalconu v přídi trupu, v zádi trupu a na bocích přední části trupu alá izraelská AWACS modifikace amerického Boeingu 707-320C pro Chile. Později ale dostala přednost daleko praktičtější instalace všech prvků anténní soustavy Phalconu uvnitř pevného čočkovitého krytu připevněného za pomoci dvou vysokých pylonů ke hřbetu zadní části trupu. Kromě testů modelu v aerodynamickém tunelu institutu CAGI (Centrální Institut Aero- a Hydrodynamiky) stavbu prvního exempláře letounu A-50I předcházela též série statických a resonančních zkoušek. Pro ty byla přitom zhotovena část trupu letounu Il-76 s instalací čočkovitého krytu antény radaru. Při návrhu letounu A-50I navíc TANTK G.M. Berjeva vůbec poprvé použila počítačem podporované projektování (CAD). Díky tomu nebylo nutné se zaobírat poněkud časově náročnou stavbou technologické 1:1 makety. První (a zároveň jediný) exemplář letounu A-50I („AI“) vznikl konverzí sériového A-50 (Mainstay A) a od vzletové dráhy taganrogského letiště se poprvé odlepil dne 28. července 1999. Ještě než byl předán Izraelcům, kteří měli v rámci programu A-50I na starost instalaci jednotlivých komponent Phalconu, vykonal celkem patnáct zkušebních a sedm cvičných letů. Do izraelského Tel-Avivu, tento stroj dorazil dne 26. října toho samého roku. Krátce nato, v červenci roku 2000, ale Izrael pod tvrdým politickým tlakem ze strany USA od zmíněné smlouvy odstoupil. Američané totiž v letounu A-50I shledali hrozbu pro svého spojence v podobě Tchaj-wanu. Tímto krokem navíc chtěli zabránit tomu, aby komunistická ČLR získala moderní vzdušný AWACS systém, který disponuje prakticky srovnatelnými výkonnostními parametry se systémem typu E-3 Sentry USAF. Izraelci proto jediný prototyp letounu A-50I ještě předtím, než jej v tichosti předali přes ruského prostředníka Číňanům, zcela zbavili všech elektronických systémů, které stihly předtím nainstalovat. V ČLR pak tento stroj obdržel instalaci domácího AWACS systému s anténou kategorie AESA, který vznikl jako nouzové záložní řešení na půdě institutu č.14 z Nanjingu. Takto modifikovaný prototyp letounu A-50I přitom obdržel označení KJ-2000 (Mainring) a do oblak se poprvé vydal dne 11. listopadu 2003.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden prototyp (vznikl úpravou sériového A-50)

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    dva piloti, navigátor, palubní mechanik, radista a 10 operátorů systému DRLO (a popř. ještě druhá směna 9-ti operátorů)

Pohon:        čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 s max. tahem po 12 500 kp

Radar:         povětrnostní impulsní dopplerovký radiolokátor typu RLS-N Groza (jeho instalace se nachází uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinu navigátora), navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol (jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břiše příďové partie trupu, přímo pod kabinou navigátora) a přehledový radiolokátor s elektronickým formováním a vychylováním paprsků (AESA) typu EL/M-205 Phalcon* (jeho instalace se nachází uvnitř pevného čočkovitého radomu uchyceného za pomoci dvou pylonů ke hřbetu zadní části trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla). Zmíněný AWACS systém je schopen najednou sledovat až 60 vzdušných cílů. Jeho dálkový dosah přitom činí 370 km.

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 50,50 m 
Délka:   46,59 m
Výška: 14,76 m 
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 10.10.2012