TAN-12 (45-12AN/VVS-12) / TAV-12 / TAV-12A (45-12AVA)

Typ:  letecké torpédo

Určení:  ničení hladinových plavidel

Vyvinul:  Ostechbjuro

Letecké torpédo typu TAN-12 (VVS-12) bylo určeno k shozu z malých výšek a bylo vyvinuto petrohradskou konstrukční kanceláří Ostechbjuro (Osoboe techničeskoe Bjuro = speciální technická kancelář). Zmíněná konstrukční kancelář byla založena výnosem z července roku 1921 a zpočátku byla známa jako experimentální dílna pro nejnovější vynálezy (eksperimentalnaja masterskaja novejšich izobretenij). Jejím šéfkonstruktérem byl V.I. Berauri. Za základ míněné zbraně bylo vzato, kuli urychlení vývoje, torpédo typu 45-12, které bylo, spolu s lehčím torpédem typu 45-15, do výzbroje sovětského námořnictva zařazeno v roce 1924. Obě dvě torpéda měla ráži 450 mm a byla na základě licence vyráběnými kopiemi torpéd italské konstrukce. Zatímco těžší torpédo typu 45-12 mělo délku 5,58 m a bylo určeno pro hladinová plavidla, lehčí torpédo typu 45-15, které se stalo základem leteckého torpéda pro shoz z velkých výšek typu TAV-15 (VVS-15), bylo 5,20 m dlouhé a bylo určeno pro ponorky. Od torpéda typu 45-12 se torpédo typu TAN-12 odlišovalo zejména zesílenou konstrukcí zapalovače bojové hlavice a ocasní části. Kromě toho bylo opatřeno úchyty pro zavěšení pod nosič. Torpédo typu TAN-12 mělo analogické celkové uspořádání jako paralelně vyvíjené torpédo typu TAV-15, s bojovou hlavicí se dvěma rozbuškami v přední, nádržemi pohonných hmot v prostřední a pohonnou jednotkou v podobě dvojčinného plynového pístového motoru v zadní části těla a dvěma tandemově uspořádanými lodními šrouby a dvěma páry horizontálních a vertikálních kormidel na „ocasu“. Na rozdíl od torpéda typu TAV-15 ale postrádalo instalaci odhoditelné skříně padákového systému na zádi. Protože na počátku 20. let nebyl v SSSR k dispozici žádný vhodný letoun k testování torpéd, v roce 1923 byly speciálně za tímto účelem ve Velké Británii zakoupeny dva jednomístné torpédonosné dvouplošníky typu Backburn Swift. Následně byly oba zmíněné stroje přestavěny na dvoumístné. Vestavba druhého kokpitu si ale vyžádala, kuli zachování polohy těžiště, prodloužit trup a současně posunout instalaci motoru směrem dopředu. Později byly k testování torpéda typu TAN-12, které zpočátku neslo prototypové označení VVS-12, používán německý letoun typu Junkers JuG-1. Z počátku bylo k shozu z malých výšek zkoušeno lehčí torpédo typu 45-15, které se později stalo základem „výškového“ torpéda typu TAV-15 (VVS-15). Zmíněné torpédo se ale ukázalo být, na rozdíl od těžšího torpéda typu 45-12, k shozu z malých výšek absolutně nevhodné, a to kuli nedostatečné pevnosti. Přitom byly zaznamenány i případy, kdy jeho motor při dopadu na vodní hladinu přestal v důsledku přetížení na nějakou dobu pracovat. Zkoušky různých typů torpédový podvěsů byly prováděny od dubna roku 1926 na Kopenském jezeře za využití letounu typu JuG-1. Dolaďování letecké verze nejen torpéda typu 45-12 (VVS-12), ale i torpéda typu 45-15 (TAV-15/VVS-15), zabralo okolo pěti let. Jedním z důvodů toho byly problémy technického rázu. Sovětští konstruktéři totiž s leteckými torpédy tehdy ještě neměli žádné zkušenosti. Dalším důvodem průtahů ve vývoji prvních sovětských leteckých torpéd byl odpor k této technice ze strany některých konzervativních představitelů UVVS (Správa Vojenského letectva). Vývoj leteckých torpéd v SSSR se nicméně tedy podařilo prosadit. Největší zásluhu na tom přitom měl tehdejší náčelník UVVS P.I. Baranov. Baranov byl velkým příznivcem leteckých torpéd, a to kuli tomu, že torpédnosný letoun má znatelně vyšší rychlost a výrazně lepší manévrovatelnost než torpédový člun. Pro použití letecké techniky k shozu torpéd ale hovořila též znatelně nižší pořizovací cena v porovnání s hladinovými plavidly. Torpédonosný letoun je navíc méně nápadný než velká plavidla a umožňuje vypouštět torpéda na cíl s vyšší přesností. První etapa státních zkoušek torpéda typu VVS-12 se rozeběhla dne 18. září 1931 a byla realizována na Baltském moři. Do výzbroje VVS byla tato zbraň přijata, pod již zmíněným služebním označením TAN-12 (TAN = torpedo aviacionnoj nizkovysotnoj = letecké torpédo pro malé výšky), v srpnu roku 1932, po završení druhé etapy zkoušek státních. Ten samý rok bylo přitom přijato též paralelně vyvíjené torpédo pro velké výšky typu VVS-15, pod označením TAV-15. Torpéda typu TAV-15 a TAN-12 se stala vůbec prvními leteckými torpédy v arsenálu sovětského námořního letectva. Výrobu obou zmíněných zbraní přitom zajišťoval závod Dvigatelj z Leningradu. Oficiálně byly obě zmíněné zbraně do výzbroje zařazeny výnosem ze dne 9. července 1933, spolu s leteckou minou typu VOMIZA-100 (pod označením MAV-1). Torpédo typu TAN-12 bylo možné shazovat při letu ve výškách 10 až 20 m rychlostí 160 km/h. Protože torpédonosné letouny, které se nacházely ve výzbroji VVS v polovině 30. let, měly výrazně vyšší rychlost, tato zbraň se díky tomu stala velmi rychle morálně zastaralou. Zatímco torpédo typu TAV-15 se po dopadu na hladinu pohybovalo po kruhu nebo po spirále, kdy postupně zvětšovalo poloměr zatáčky, trajektorie torpéda typu TAN-12 byla přímá, ve směru letu nosiče, které jej odhodil. Do vody zmíněné torpédo dopadalo pod sklonem „čumákem“ směrem dolů. Přitom se ponořilo do hloubky 20 až 25 m. Následně systém řízení zmíněného torpéda automaticky nížil hloubku ponoru na stanovenou hodnotu. K určení správné hloubky ponoru sloužil hydrostat, který měl podobu membrány s pružinou. Pilot nosiče v průběhu odhozu torpéda typu TAN-12 musel udržovat konstantní výšku, kurz a rychlost. Jinak hrozilo, že dopadne na hladinu pod příliš malým nebo velkým úhlem. Pokud by dopadlo na hladinu pod příliš malým úhlem, hrozilo, že by se od ní odrazilo a při opakovaném dopadu se zdeformovalo nebo rovnou rozlomilo. Při dopadu na vodní hladinu pod příliš velkým úhlem v mělčinách zase hrozilo, že narazí do mořského dna. V roce 1933 byla do výzbroje sovětského námořního letectva zařazena též verze torpéda typu TAN-12, která byla uzpůsobena k shozu z velkých výšek. Zmíněný model nesl označení TAV-12 a využíval padákový systém z torpéda typu TAV-15. Zmíněný padákový systém byl umístěn v odhoditelné skříni, která byla uchycena k ocasu torpéda, a sestával se ze čtyř padáků, dvou stabilizačních a dvou brzdících. Torpédo typu TAV-12 bylo možné shazovat v průběhu letu rychlostí až 180 km/h. Kromě toho mělo téměř trojnásobný dosah než torpédo typu TAN-12. Protože byl padákový systém torpéd typu TAV-12 a TAV-15 nepříliš spolehlivý, později byl nahrazen podstatně jednodušším padákovým systémem, který byl vyvinut v NIMTI VMF (Vědecko-výzkumný mino-torpédový institut VMF) pod vedením P.I. Alferova a který se sestával ze dvou padáků. Ty byly navíc složeny v pružném obalu, a nikoliv v pevné skříni. Takto modifikované torpédo typu TAV-12 přitom zpočátku neslo označení TAV-12A. Od roku 1937 bylo však známo jako 45-12AVA. Současně došlo k změně označení torpéda typu TAN-12 na 45-12AN. V září toho roku se přitom ve výzbroji sovětských námořních sil kromě torpéd typu 45-12AN (TAN-12) a 45-12AVA (TAV-12A) nacházela též torpéda typu 45-15AVA (TAV-15). Letecká torpéda byla ale tehdy u sovětských námořních sil poměrně málo zastoupenou zbraní. Na inventáři námořních sil se totiž tehdy nacházelo jen okolo 60-ti ks od každého typu. Ve zbraňovém arsenálu námořního letectva později torpéda řady 45-12 a 45-15 nahradila torpéda řady 45-36. Zmíněné torpédo bylo rovněž kopií italského designu ráže 450 mm a do výzbroje bylo zařazeno v roce 1939.

Verze:

45-12AN (TAN-12/VVS-12) – první výše popsaná modifikace torpéda typu 45-12AN určená k shozu z malých výšek

TAV-12 – modifikace torpéda typu 45-12AN určená k shozu z velkých výšek. Tento model byl opatřen padákovým systémem z torpéda typu TAV-15. Součástí padákového systému torpéda typu TAV-12 byly čtyři padáky, které byly složeny uvnitř odhoditelné pevné skříně.

45-12AVA (TAV-12A) – modifikace torpéda typu TAV-12 s padákovým systémem z torpéda typu 45-15AVA (TAV-15A). Součástí padákového systému tohoto modelu byly jen dva padáky, které byly navíc složeny uvnitř odhoditelného pružného obalu.

Nosič:  R-5T – 1 ks, TB-1 – 1 ks a TB-3 – 2 ks

Uživatelé:  SSSR

45-12AN (TAN-12)

Pohon:  jeden pístový motor

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 116 kg

45-12AVA (TAV-12A)

Pohon:  jeden pístový motor

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 116 kg