RAT-52

Typ:  letecké raketové torpédo

Určení:  ničení hladinových plavidel s ponorem větším než 2 m

Vyvinul:  NII-2

Reaktivní letecké torpédo typu RAT-52 (RAT = Reaktivnaja aviacionnaja torpeda = reaktivní letecké torpédo) bylo prvním torpédem sovětské konstrukce, které bylo navrženo speciálně pro vzdušné nosiče. Všechna předchozí sovětská letecká torpéda byla modifikacemi torpéd, které byly původně vyvinuty pro hladinová a ponorková plavidla. Současně se jednalo o první sovětské torpédo s raketovým pohonem. Torpédo typu RAT-52 bylo zhotoveno z lehkých slitin a mělo válcovité tělo s průměrem 450 mm a délku 3,90 m. Tělo této zbraně mělo zaoblenou „špici“ a kónické zakončení. V přední části těla torpéda typu RAT-52 se nacházela trhavá bojová hlavice. Bojová hlavice této zbraně byla naplněna 243 kg výbušniny typu TGA (směs tritolu, Hexogenu a hliníku) a byla opatřena dvěma kontaktními zapalovači typu KAVT-55. K jejich odjištění docházelo poté, co zmíněná zbraň urazila nějakých 30 až 35 m pod vodní hladinou. V zadní části těla torpéda typu RAT-52 se nacházel raketový motor na tuhé pohonné látky. Prachová náplň motoru zmíněné zbraně měla hmotnost 74 kg a byla převzata od námořního raketového torpéda typu RT-45. Raketový motor torpéda typu RAT-52 dokázal vyvozovat tah 800 až 1 200 kp po dobu 16 až 19 s. Ústí jeho trysky bylo opatřeno odhoditelným krytem s kruhovým tvarem. K špici těla torpéda typu RAT-52 byla připevněna, pod náběhem 23°, nevelká ocelová lichoběžníková horizontální ploška. K zadní části těla torpéda typu RAT-52 byly uchyceny protáhlé lichoběžníkové stabilizační plošky s rozpětím 0,75 m a křidélky za odtokovou hranou, které měly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „X“. Přímo za nimi se nacházel odhoditelný stabilizační prstenec. Ten spolu se stabilizačními plochami zajišťoval stabilizaci torpéda typu RAT-52 v průběhu sestupu k vodní hladině. Křidélka přitom obstarávala korekci kurzu a náklonu. Jejich ovládání zajišťoval gyroskop. K jeho zapnutí docházelo 0,25 až 0,5 s po odpoutání od nosiče. Zbrzdění této zbraně před dopadem na vodní hladinu zajišťoval padákový systém typu PAS-1. Jeho součástí byly dva padáky, stabilizační s plochou 0,2 m² a brzdící s plochou 2,0 m². Stabilizační padák se otevíral 1 s po odpoutání od nosiče. Zmíněný padák přitom dokázal rychlost klesání torpéda typu RAT-52 zbrzdit na 150 až 200 m/s. K otevření většího brzdícího padáku docházelo ve výšce 500 až 550 m nad vodní hladinou, po odhozu padáku stabilizačního. Ten přitom dokázal snížit rychlost klesání torpéda typu RAT-52 na 55 až 75 m/s. Při dopadu na vodní hladinu byl odhozen stabilizační prstenec, kryt trysky motoru a padák. Poté se torpédo typu RAT-52 zanořilo do hloubky cca 20 m. Vyvedení této zbraně pod vodní hladinou z klesání do cca polohy horizontální a snížení hloubky ponoru na požadovanou hodnotu zajišťovala oddělitelná příďová horizontální ploška. Poté došlo k její odhození. K určení skutečné hloubky ponoru sloužil hydrostat. Ovládání torpéda typu RAT-52 pod vodou obstarávala pneumaticky ovládaná kormidla, která byla řízena gyroskopem. Do systému řízení torpéda typu RAT-52 bylo přitom před odpoutáním této zbraně od závěsníku nosiče možné zadat hloubku ponoru v rozmezí 2 a 8 m. 2,7 s po odhození příďového horizontální plošky se zapnul raketový motor. Ten přitom torpédo typu RAT-52 rozehnal, dle teploty prachové náplně, na 58 až 68 uzlů (107 až 126 km/h). Po vyhoření raketového paliva byla tato zbraň schopna urazit ještě maximálně 60 m. Poté ji zastavil odpor vody. V případě, že nedošlo k střetu s cílem, byl automaticky aktivován autodestrukční systém. Torpédo typu RAT-52 bylo možno shazovat z výšek od 1 500 m až do výšky odpovídající praktickému dostupu nosiče. Za pomoci této zbraně bylo možné ničit všechna hladinová plavidla mající ponor ne menší než 2 m. Vzdálenost od místa dopadu na vodní hladinu do místa, ve kterém ponor této zbraně po vyhoření raketového paliva klesl v důsledku odporu vody pod jeden metr, činila 520 až 600 m. Při shozu z výšky 2 000 m torpédo typu RAT-52 svého cíle dosáhlo za 35 s, přičemž 25 až 26 s z toho připadalo na sestup k vodní hladině. Pod vodní hladinou se tedy zmíněné torpédo pohybovalo pouhých 8 až 10 s, což dávalo protivníku mizivou šanci na učinění jakýchkoliv protiopatření. Torpéda typu RAT-52 byla dodávána v hermetizovaných schránkách, které byly naplněny inertním plynem v podobě dusíku. To zamezovalo degradaci tuhého paliva raketového motoru. Nehledě na typu nosiče se torpédo typu RAT-52 zavěšovalo na závěsník typu DER-53T. Práce na zmíněné zbrani zpočátku probíhaly v institutu NII-1, který byl založen v únoru roku 1946 a který spadal pod MSChM (Ministerstvo zemědělského průmyslu). Pracemi na toto téma se zde přitom zabýval konstrukční tým G.J. Dillona, který se předtím věnoval zdokonalováním leteckých torpéd vycházejících z torpéd námořních. Jelikož letecká torpéda nebyla v kompetenci NII-1, krátce nato byly další práce na toto téma i s konstrukčním týmem G.J. Dillona přesunuty do institutu NII-2, který spadal pod MAP (Ministerstvo leteckého průmyslu). Ještě předtím se konstrukčnímu týmu G.J. Dillona podařilo navrhnout celkové uspořádání torpéda typu RAT-52. Při návrhu této zbraně byl kladem důraz na malé rozměry a nízkou hmotnost. Z tohoto důvodu byla pro torpédo typu RAT-52 zvolena ráže 450 mm. Z toho samého důvodu zmíněné zbraň obdržela bojovou hlavici s minimálním možným množstvím výbušné náplně a již zmíněný raketový motor na tuhé pohonné látky. Použití raketového motoru na TPL na místo klasického pístového motoru, který roztáčí lodní šrouby, přitom sebou přineslo nejen redukci rozměrů a hmotnosti, ale též celkové zjednodušení konstrukce a zvýšení výkonnostních parametrů. Dle původních plánů mělo být torpédo typu RAT-52 opatřeno pasivní hydroakustickou naváděcí soustavou. Od tohoto záměru bylo ale nakonec opuštěno. Tehdejší hydroakustické naváděcí soustavy byly totiž pro tak malé torpédo, jakým bylo torpédo typu RAT-52, příliš těžké. Použití hydroakustické naváděcí soustavy na této zbrani navíc bránila značná hlučnost jejího motoru. Proti použití naváděcí soustavy u torpéda typu RAT-52 ale hovořil též poměrně malý dosah této zbraně pod hladinou. Naplno se vývoj této zbraně rozeběhl v roce 1947 a zabral jen několik měsíců. Díky tomu se první zkušební sérii torpéda typu RAT-52, které tehdy ještě neslo prototypové indexy A-2 a D-44, podařilo ke zkouškám odevzdat před koncem toho samého roku. Po otestování první zkušební série byly do konstrukce torpéda typu RAT-52 vneseny některé změny. Tomu v roce 1949 následovaly zkoušky druhé výrobní série této zbraně. Zatímco první zkušební exempláře torpéda typu RAT-52 vyrobil moskevský závod č.500, výroba pozdějších zkušebních exemplářů této zbraně byla svěřena leningradskému závodu č.466. Závodní zkoušky torpéda typu RAT-52 byly přitom realizovány ve filiálkách závodu č.466 ve Feodosii a Lisem Nosu. Protože v prosinci roku 1946 padlo rozhodnutí, že se prvním nosičem torpéda typu RAT-52 stane dvoumotorový pístový letoun typu Tu-2T (Bat), následně byl na nosič zmíněné zbraně upraven nevelký počet těchto strojů. Úprava letounu typu Tu-2T (Bat) na nosič torpéd typu RAT-52 přitom spočívala v instalaci torpédových závěsníků pod střední část křídla, mezi trup a motorové gondoly, speciálního zaměřovače a aparatury pro načítání naváděcích povelů do automatického systému řízení této zbraně. Speciálně upravený letoun typu Tu-2T (Bat) mohl torpéda typu RAT-52 shazovat z různých výšek (až do výšky odpovídající praktickému dostupu) při rychlostech do 450-ti km/h. K prvnímu shozu torpéda typu RAT-52 letounem typu Tu-2T (Bat) došlo v roce 1949. Letouny typu Tu-2T (Bat) byly přitom použity k shazování této zbraně v průběhu závodních zkoušek i zkoušek státních. První testy torpéda typu RAT-52, které byly realizovány v roce 1949, byly ale neúspěšné. Krátce po aktivaci raketového motoru pod vodou totiž vyskočila nad vodní hladinu. Při následném dopadu na vodní hladinu pak došlo k jejich destrukci. Důvodem toho byl nadměrný tah motoru. Raketový motor je totiž rozehnal na cca 100 uzlů (185 km/h). Následkem toho okolo torpéda typu RAT-52 vznikla bublina ze vzduchu a zplodin raketového motoru, která mu znemožnila držet zadaný kurz. Poté byl proto motor zmíněného torpéda upraven tak, aby mu neuděloval tak vysokou rychlost. Protože i přesto zkušební exempláře torpéda typu RAT-52 vyskakovala z vody, následně úpravami prošel i systém řízení této zbraně. Závodní testy této zbraně byly završeny v roce 1950. Vzhledem k tomu, že se v průběhu závodních zkoušek podařilo všechny nedostatky torpéda typu RAT-52 odstranit, následně mohla být tato zbraň předána ke zkouškám státním. V průběhu státních zkoušek bylo torpédo typu RAT-52 testováno nejen na pístovém letounu typu Tu-2T (Bat), ale i na výkonnějším proudovém letounu typu Il-28T (Beagle). Při testech na druhém uvedeném letounu se ale objevily potíže s činností padákového systému. V zimě 1951 až 1952 proto padákový systém torpéda typu RAT-52 prošel úpravami. Poté již pracoval bezproblémově v celé rychlostní obálce letounu typu Il-28T (Beagle). Státní zkoušky této zbraně byly završeny v roce 1952. Přijetí torpéda typu RAT-52 do výzbroje VMF bylo schváleno výnosem ze dne 4. února 1953. Protože pístový letoun typu Tu-2T (Bat) byl tehdy již beznadějně zastaralý, prvními nosiči této zbraně se nakonec staly proudové letouny typu Il-28T (Beagle) a Tu-14T (Bosun). Zmíněné stroje k vyhledávání a zaměřovací cílů využívaly radiolokátor typu PSBN-M (Mushroom) a optický zaměřovač typu OPS-6SR. Přitom mohly v trupové pumovnici přepravovat jedno torpédo typu RAT-52. K jeho odhozu docházelo v okamžiku, kdy zaměřovač typu OPS-6SR k tomu automaticky vydal příkaz. Později bylo torpédo typu RAT-52 začleněné též do zbraňového systému většího torpédonosného letounu typu Tu-16T (Badger A), který vycházel z dvoumotorového středně těžkého bombardovacího letounu typu Tu-16 (Badger A). Do trupové pumovnice zmíněného stroje bylo přitom možné umístit hned dvě torpéda tohoto typu. Naproti tomu od zvažované integrace torpéda typu RAT-52 do zbraňového systému čtyřmotorového proudového strategického bombardovacího letounu typu M-4 (Bison A) bylo opuštěno. Zmíněný stroj měl být přitom schopen přepravovat až čtyři torpéda tohoto typu. S torpédem typu RAT-52 se v neposlední řadě počítalo též pro turbovrtulový útočný letoun typu Tu-91 (Boot). Vývoj tohoto stroje ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. Vojskovými zkouškami torpédo typu RAT-52 prošlo mezi zářím a listopadem roku 1953 na Černém moři. V průběhu vojskových zkoušek přitom letouny typu Il-28T (Beagle) a Tu-14T (Bosun) ze stavu 943. MTAP (mino-torpédonosný letecký pluk) Černomořské flotily shodily celkem 54 torpéd typu RAT-52 v „ostré“ a cvičné verzi. Při polygonálních zkouškách bylo zjištěno, že pravděpodobnost zásahu nepřátelského plavidla za pomoci jednoho torpéda tohoto typu činí 17 až 25 %. Pravděpodobnost zásahu skupiny plavidel hromadným torpédovým útokem byla stanovena na 17 až 38 %. V praxi měla ale pravděpodobnost zásahu nepřátelského plavidla za pomoci jednoho torpéda RAT-52 činit pouhé 2 %. Jako nejvíce efektivní byl přitom shledán útok několika torpédy tohoto typu na konvoj plavidel z výšky větší než 4 000 m. Celkem bylo v průběhu různých testů spotřebováno okolo 700-ti torpéd typu RAT-52. Každopádně zavedení raketového torpéda typu RAT-52 do zbraňového arsenálu torpédonosných letounů VMF, které se předtím musely spoléhat na předválečná torpéda řady 45-36 s pístovým pohonem, znatelně zvýšilo jejich bojovou efektivitu, zejména pak při boji se skupinovými cíli. Pravděpodobnost zásahu cíle byla totiž u těchto torpéd znatelně vyšší, což bylo mimo jiné dáno jejich vysokou rychlostí. Použití torpéd typu RAT-52 navíc snižovalo riziko sestřelení torpédonosného letounu palubní PVO napadeného plavidla. Krátce po zavedení torpéda typu RAT-52 do výroby a výzbroje VMF se v NII-2 rozeběhly práce na jeho vylepšené verzi. Důvodem toho byla skutečnost, že spolehlivost palubních systémů této zbraně nebyla ideální. Díky tomu ne každý zásah vedl k zneškodnění cíle. V roce 1958, po smrti G.J. Dillona, se šéfkonstruktérem vylepšené verze torpéda typu RAT-52, která vešla ve známost jako RAT-52M, stal jeho zástupce V.P. Golikov. Zkouškami torpédo typu RAT-52M prošlo ten samý rok. Ve stejném roce bylo přijato do výzbroje VMF. Následně torpédo typu RAT-52M ve výrobě zcela nahradilo svého předchůdce v podobě torpéda typu RAT-52. Produkci torpéd této řady přitom zajišťoval závod Dagdizel z Kaspijska (Dagestán). Z výzbroje VMF byla torpéda typu RAT-52 a RAT-52M vyřazena výnosem z roku 1983, z důvodu morální i technické zastaralosti. Zmíněná zbraň se dočkala exportu. Prvním zahraničním uživatelem torpéda typu RAT-52 se stala ČLR. Do ČLR byla přitom zmíněná zbraň vyvezena ještě v 50. letech. Číňané torpéda typu RAT-52 používali na letounech typu Il-28T (Beagle). Letouny tohoto typu vyzbrojené torpédy typu RAT-52 se dokonce dočkaly bojového nasazení, a to v konfliktu v Taiwanské úžině, který vzplanul na podzim roku 1958. V ČLR byla navíc vyráběna vylepšená kopie této zbraně, která vešla ve známost jako Yu-2. Nosičem torpéda typu Yu-2 se přitom byly letouny typu H-5 (Beagle) a Q-5 (Fantan). Druhým zahraničním uživatelem torpéda typu RAT-52 se stala Kuba. Na Kubu byla přitom tato zbraň vyvezena v 60. letech. Kubánci na rozdíl od Číňanů torpédo typu RAT-52 nikdy nenasadili bojově. Použití těchto zbraní se zde omezilo pouze na cvičné střelby.

Verze:

RAT-52 – první výše popsaná výrobní modifikace torpéda typu RAT-52. Tento model byl do výzbroje VMF zařazen v roce 1953.

RAT-52 (cvičný) – cvičná modifikace torpéda typu RAT-52 se záznamovou aparaturou a balastní zátěží v podobě nádrže s vodou na místo bojové hlavice. Po zásahu terče nebo v případě selhání automatiky došlo k vypuštění vody z nádrže za pomoci stlačeného vzduchu. Následkem toho se cvičné torpédo typu RAT-52 vynořilo na hladinu, aby mohlo být vyzvednuto.

RAT-52M – pokročilá modifikace torpéda typu RAT-52 se zlepšenou provozní spolehlivostí. Tento model byl do výzbroje VMF zařazen v roce 1958.

Yu-2 – vylepšená čínská kopie torpéda typu RAT-52. Tento model byl opatřen pasivní hydroakustickou naváděcí soustavou, zatímco torpédo typu RAT-52 bylo neřízené, a v porovnání se svým sovětským vzorem měl dvojnásobný dosah pod vodou (1 000 m vs 520 až 600 m) a lehčí bojovou hlavici (200 kg vs 243 kg).

Nosič:  Il-28T (Beagle) – 1 ks, Tu-2T (Bat) – 2 ks (pouze zkoušky), Tu-14T (Bosun) – 1 ks a Tu-16T (Badger A) – 2 ks

Uživatelé:  ČLR, Kuba a SSSR

RAT-52

Pohon:  jeden raketový motor na TPL s tahem 800 až 1 200 kp

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 243 kg se dvěma kontaktními zapalovači typu KAVT-55

poslední úpravy provedeny dne: 22.1.2025