UMGT-1 (AT-3) Orlan

Typ:  letecké torpédo

Určení:  ničení ponorkových plavidel (ponořených i vynořených) a málo odolných hladinových plavidel

Vyvinul: NPO Uran (do roku 1972 CNII Gidropribor)

Naváděné letecké torpédo typu UMGT-1 z dílny institutu NII-400 (CNII Gidropribor), zpočátku známé jako AT-3, slouží k nejen ničení ponorkových plavidel protivníka, ale i méně odolných hladinových plavidel, jakými jsou např. nákladní lodě. Za pomoci zmíněné zbraně lze přitom ponorková plavidla napadat nejen, když se pohybují pod hladinou, a to až do hloubky 450 m, ale v případě, kdy jsou vynořeny na hladině. Toho předchozí sovětská letecká torpéda v podobě typu AT-1 a AT-2 nebyla schopna. S torpédem typu UMGT-1, které bylo vyvinuto v 70. letech 20. století pod vedením V.A. Levina jako náhrada za torpédo typu AT-1, se již od počátku počítalo nejen pro protiponorková letadla, ale též jako s bojovým nákladem řízených střel lodních a ponorkových raketových protiponorkových systémů. Torpédo typu UMGT-1 má válcovité tělo s délkou 3,49 m a průměrem 400 m. V zaoblené špici zmíněné zbraně se nachází instalace nízkofrekvenční aktivní/pasivní samonaváděcí hlavice s dosahem 1 500 m. Přímo za samonaváděcí hlavicí je umístěn blok systému řízení. Naváděcí systém této zbraně má přitom podobu monobloku. Poté následuje trhavá bojová hlavice. Bojová hlavice torpéda typu UMGT-1 má hmotnost 60 kg a je opatřena bezkontaktním akustickým zapalovačem typu NVA-1 s dosahem 3,5 m. Přímo za bojovou hlavicí se nachází úsek se stříbro-hořčíkovou palubní baterií typu iz.554, která napájí nejen palubní systémy, ale i pohonnou jednotku. Zvláštností zmíněné baterie je, že jako elektrolyt používá slanou mořskou vodu. Z tohoto důvodu torpédo typu UMGT-1 nelze používat v oblastech, ve kterých je voda málo slaná, jakou je např. Baltské moře. Poté následuje instalace pohonné jednotky v podobě elektromotoru typu DP-52, který roztáčel axiální čerpadlo vodní trysky nacházející se na zádi těla. V zadní části těla torpéda typu UMGT-1, přímo za instalací motoru, se nachází mechanismus pro ovládání kormidel. Vertikální a horizontální kormidla jsou přitom uchycena, spolu se stabilizačními ploškami, k zužující se zadní části těla a mají rozpětí 500 m a vzájemné uspořádání do tvaru kříže. Na zádi těla torpéda typu UMGT-1 se kromě vodní trysky nachází instalace odhoditelného kontejneru s padákovým systémem a stabilizačním prstencem. Zmíněné torpédo se přitom stalo prvním leteckým protiponorkovým torpédem sovětské konstrukce poháněným vodní tryskou. Všechna předchozí sovětská letecká protiponorková torpéda, AT-1 a AT-2, byla poháněna konvenčními lodními šrouby. Vodní tryska funguje tak, že nasaje vodu nasávacími otvory, následně ji stlačí za pomoci čerpadla nebo turbíny a poté ji vypustí výstupním otvorem vysokou rychlostí. Tento typ pohonu přitom v porovnání s pohonem lodními šrouby umožňuje dosahovat vyšších rychlostí. Kromě toho vyvozuje méně vzduchových bublin, což torpédo s vodní tryskou činí obtížněji odhalitelné. Použití vodní trysky (a nikoliv klasických lodních šroubů) na torpédu typu UMTG-1 přitom umožnilo tuto zbraň opatřit menším motorem. Na druhou stranu bylo do těla zmíněného torpéda nutné vestavět výkonnější baterii. Před odhozením je do systému řízení torpéda typu UMTG-1 zadána požadovaná hloubka ponoru. 1 až 2 s po odpoutání od nosiče dochází k odhození víka krytu padákového systému. K plnému rozvinutí padáků dochází do 4 s. Rychlost klesání zmíněného torpéda před dopadem na vodní hladinu činí 60 až 65 m/s. Při dopadu na vodní plochu se oddělí kontejner padákového systému se stabilizačním prstencem. Poté dojde k odhozu krytu otvoru pro naplnění baterie slanou mořskou vodou, která plní, jak již bylo uvedeno, funkci elektrolytu. Po zprovoznění baterie se zapne pohonná jednotka. Při shozu z vrtulníku ve výšce větší než 40 m, jsou padáky torpéda typu UMGT-1 vypuštěny bezprostředně po odhození víka krytu padákového systému. Při odhozu zmíněného torpéda vrtulníkem při visu v malé výšce, není padákový systém vůbec aktivován. V tomto případě je odhoz torpéda typu UMGT-1 prováděn tak, aby dopadlo na hladinu pod úhlem 90°. Po dopadu na vodní hladinu, odhození kontejneru padákového systému a nahození motoru se torpédo typu UMTG-1 začne ponořovat na zadanou hloubku po levotočivé spirále úhlovou rychlostí 7° za sekundu. Přitom za pomoci aktivního i pasivního kanálu samonaváděcí hlavice hledá svůj cíl. Zatímco v aktivním režimu samonaváděcí hlavice této zbraně vysílá ultrazvukové vlny a následně přijímá jejich odraz od cíle, v pasivním režimu se snaží zachytit šum cíle. Pokud jej zachytí, začne se na něj samo navádět. Přitom vykonává manévry úhlovou rychlostí cca 11° až 12°. Ve vzdálenosti 100 až 150 m od cíle dochází k odjištění zapalovače bojové hlavice a akceleraci na 41 uzlů (76 km/h). Pokud jej z nějakého důvodu nezasáhne, opět přejde do vyhledávacího režimu. Jako první byla do výzbroje zařazena, v roce 1981, varianta torpéda typu UMGT-1, která tvořila bojový náklad řízené střely ponorkového protiponorkového raketového systému typu RPK-6 Vodopad (SS-N-16 Stallion). Testy zmíněného raketového systému byly přitom realizovány na ponorce projektu 690 (Bravo class). Letecká varianta této zbraně se stala operační v roce 1984. Zmíněné torpédo bylo přitom nejprve začleněno do zbraňového systému čtyřmotorového turbovrtulového letounu typu Il-38 (May) a palubního vrtulníku typu Ka-27 (Helix A) a později též do zbraňového systému těžšího čtyřmotorového turbovrtulového letounu typu Tu-142MZ (Bear F mod.4). S torpédem typu UMGT-1 se přitom počítalo též pro proudový obojživelný letoun typu A-40 (Mermaid). Tento stroj se ale nedočkal sériové výroby. Zmíněné torpédo se v neposlední řadě stalo též bojovým nákladem řízené střely ponorkového protiponorkového raketového systému typu RPK-7 Veter (SS-N-16 Stallion) a řízené střely lodního protiponorkového raketového systému typu UPK-5 Rastrub-B (SS-N-14 Silex). Oba zmíněné raketové systémy byly přitom do výzbroje sovětského námořnictva zařazeny v roce 1984.

Verze:

UMGT-1 – první výše popsaná výrobní modifikace torpéda typu UMGT-1. Tento model byl do výzbroje VMF zařazen v roce 1984.

UMGT-1 Dukat-2 – modifikace torpéda typu UMGT-1 s instalací měď-hořčíkové baterie typu iz.554-MA na místo stříbro-hořčíkové baterie typu iz.554. Tento model byl do výzbroje zařazen v roce 1985.

UMGT-1M – pokročilá modifikace torpéda typu UMGT-1 se silnější bojovou hlavicí a novou baterií. Tento model byl poprvé prezentován v roce 1991.

UMGT-1ME – exportní modifikace torpéda typu UMGT-1M

Nosič:  Il-38 (May), Ka-27 (Helix A) – 1 ks a Tu-142MZ (Bear F mod.4)

Uživatelé:  SSSR

UMGT-1

Způsob navedení:  inerciální + nízkofrekvenční aktivní/pasivní hydroakustické

Pohon:  jeden elektromotor typu DP-52

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 60 kg s bezkontaktním akustickým zapalovačem typu NVA-1 s dosahem 3,5 m

UMGT-1M/ME

Způsob navedení:  inerciální + nízkofrekvenční aktivní/pasivní hydroakustické

Pohon:  jeden elektromotor typu DP-52

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 60 kg s bezkontaktním akustickým zapalovačem typu NVA-1 s dosahem 3,5 m