AT-2 (PLAT-2)

Typ:  letecké torpédo

Určení:  ničení ponorkových plavidel

Vyvinul:  NII-400 (od roku 1966 CNII Gidropribor)

Naváděné letecké torpédo typu AT-2 z dílny institutu NII-400 (CNII Gidropribor) slouží k ničení ponorkových plavidel protivníka, které se pohybují v hloubkách do 400 m. Zmíněné torpédo bylo původně vyvinuto pro čtyřmotorový turbovrtulový letoun typu Il-38 (May), který není ničím jiným, než modifikací dopravního letounu typu Il-18 (Coot). Kromě toho se s ním již od počátku počítalo též jako s bojovým nákladem lodní protiponorkové řízené střely typu Vyjuga-65 (která se nakonec nedočkala realizace). Vývoj torpéda typu AT-2, které mělo ráži 533 mm, byl iniciován zadáním ze dne 13. října 1960. Do technického zadání této zbraně se přitom promítlo možné použití hydroakustických protiopatření ze strany protivníka a horší odhalitelnost ponorek nové generace. Z tohoto důvodu měla mít naváděcí soustava torpéda typu AT-2, které bylo zpočátku známo pod prototypovým označením PLAT-2, velký dosah, vysokou odolnost vůči rušení a schopnost rozpoznat cíl na pozadí akustického rušení. Vývoj zmíněné zbraně probíhal pod vedením M.P. Valerianoviče. Torpédo typu AT-2 je opatřeno trhavou bojovou hlavicí o hmotnosti 100 kg s magnetickým bezkontaktním zapalovačem z dílny institutu NII-400, který má dosah 8 m, a kontaktním zapalovačem typu AV-165V z dílny institutu NII-22 Poisk. Naváděcí systém této zbraně má podobu monobloku. Koncové navedení torpéda typu AT-2 přitom zajišťuje aktivní/pasivní hydroakustická samonaváděcí hlavice s dosahem 1 km. Zatímco v aktivním režimu vysílá ultrazvukové vlny a následně přijímá jejich odraz od cíle, v pasivním režimu se snaží zachytit šum cíle. Pohon torpéda typu AT-2 zajišťuje elektromotor typu DP-22V z dílny institutu VNIIEM. Napájení motoru a palubních systémů zmíněné zbraně obstarává stříbro-zinková baterie typu A-222U. Elektrolyt zmíněné baterie se nachází ve speciálních ampulích. K zaplavení suchých prvků baterie typu A-222U elektrolytem dochází až po odhozu ze závěsníku nosiče. Součástí padákového systému torpéda typu AT-2 jsou tři padáky, dva stabilizační s plochou 0,6 m² a jeden brzdící s plochou 5,4 m². Před odhozením je do systému řízení zmíněného torpéda zadána požadovaná hloubka ponoru. Po odpoutání od nosiče dochází nejprve k vypuštění obou stabilizačních padáků. Poté, co torpédo typu AT-2 klesne na určitou výšku, jsou oba stabilizační padáky odhozeny. Současně dochází k vypuštění padáku brzdícího. Ten je odhozen při dopadu na vodní hladinu. Po dopadu na vodní hladinu se torpédo typu AT-2 ponoří do hloubky nejméně 20 m. Poté se zmíněné torpédo začne ponořovat na zadanou hloubku po spirále úhlovou rychlostí 10° až 11° za sekundu a vyhledávací rychlostí 23 uzlů (43 km/h). Přitom za pomoci aktivního i pasivního kanálu samonaváděcí hlavice hledá svůj cíl. Pokud jej nalezne, začne se na něj navádět. Přitom akceleruje až na 40 uzlů (74 km/h). Navedení na nalezený cíl je prováděno buďto v aktivním režimu, nebo, pokud je šum nepřátelské ponorky silnější, než odraz ultrazvukových vln od jejího kýlu aktivního kanálu, za pomoci kanálu pasivního. V případě ztráty akustického kontaktu s cílem, opět přejde do vyhledávacího režimu. Přitom se opět pohybuje po kružnici rychlostí 23 uzlů. V případě přímého zásahu cíle dochází k aktivaci bojové hlavice za pomoci kontaktního zapalovače. Pokud torpédo typu AT-2 svůj cíl mine o méně než 8 m, bojová hlavice této zbraně je iniciována za pomoci magnetického bezkontaktního zapalovače. Jakmile tato zbraň cíl zcela mine a hloubka jejího ponoru klesne pod 15 m, dochází k aktivaci autodestrukčního systému. V porovnání se svým předchůdcem v podobě torpéda typu AT-1, prvního leteckého protiponorkového torpéda sovětské konstrukce, má torpédo typu AT-2 těžší bojovou hlavici (100 kg vs 70 kg) a větší rychlost (40 uzlů vs 30 uzlů), ponor (400 m vs 200 m) a dosah (7 km vs 5 km). Testy torpéda typu AT-2 probíhaly na Černém moři, na 56. Hlavním polygonu PLO 8. letového-zkušebního centra námořního letectva. Přijetí torpéda typu AT-2 do výzbroje sovětského námořnictva bylo schváleno v roce 1965. Produkcí této zbraně se zabýval závod Dagdizel (do roku 1966 znám jako závod č.182) z Kaspijska (Dagestán). Do roku 1978 přitom brány tohoto podniku opustilo 975 torpéd typu AT-2. Zmíněné torpédo se dočkalo výroby hned v několika verzích, a to základní AT-2, modernizované AT-2M a verzi AT-2MU tvořící bojový náklad okřídlené řízené střely s rádiovým-povelovým navedením typu 84R lodního protiponorkového raketového komplexu typu URPK-3/-4 Metel (SS-N-14 Silex). Střela typu 84R byla přitom schopna torpédo typu AT-2MU, které vycházelo z torpéda typu AT-2M, dopravit do vzdálenosti 6 až 50 km od mateřské lodi. Po odpoutání od střely typu 84R se zmíněné torpédo sneslo na vodní hladinu za využití padákového systému. Torpédo typu AT-2 bylo nakonec začleněno nejen do zbraňového systému čtyřmotorového turbovrtulového letounu typu Il-38 (May), ale též do zbraňového systému čtyřmotorového turbovrtulového letounu typu Tu-142 (Bear F), který vycházel ze strategického bombardéru typu Tu-95 (Bear).

Verze:

AT-2 (PLAT-2) – první výše popsaná výrobní modifikace torpéda typu AT-2. Tento model byl do výzbroje VMF zařazen v roce 1965.

AT-2M – vylepšená modifikace torpéda typu AT-2. U tohoto modelu jsou pneumatické systémy nahrazeny systémy hydraulickými. To přitom uvolnilo prostor pro větší bojovou hlavici (120 kg vs 100 kg). Kromě toho torpédo typu AT-2M obdrželo aktivní/pasivní samonaváděcí hlavici typu Safír, která má větší dosah (1 500 m vs 1 000 m). Tento model vznikl v roce 1970 a do výzbroje VMF byl zařazen v roce 1972.

AT-2MU – modifikace torpéda typu AT-2M tvořící bojový náklad okřídlené řízené střely s rádiovým-povelovým navedením typu 84R lodního protiponorkového raketového komplexu typu URPK-3/-4 Metel (SS-N-14 Silex). Tento model byl do výzbroje sovětského námořnictva zařazen v roce 1973.

Nosič:  Il-38 (May) a Tu-142 (Bear F)

Uživatelé:  SSSR

AT-2

Způsob navedení:  inerciální + aktivní/pasivní hydroakustické

Pohon:  jeden elektromotor typu DP-22V

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 100 kg s magnetickým bezkontaktním zapalovačem (s dosahem 8 m) a kontaktním zapalovačem typu AV-165V