AT-1 (PLAT-1)

Typ:  letecké torpédo

Určení:  ničení ponorkových plavidel

Vyvinul:  NII-400 (od roku 1966 CNII Gidropribor)

Naváděné letecké torpédo typu AT-1 z dílny institutu NII-400 (CNII Gidropribor) slouží k ničení ponorkových plavidel protivníka, které se pohybují rychlostí do 25-ti uzlů (46 km/h) v hloubkách do 200 m. Jedná se o první protiponorkové a současně první naváděné letecké torpédo sovětské konstrukce. Všechna předešlá letecká torpéda sovětské výroby byla určena k ničení hladinových plavidel a postrádala naváděcí soustavu. Zmíněná zbraň má válcovité tělo s průměrem 450 mm a celkovou délkou 4,03 m. V zaoblené špici těla torpéda typu AT-1 se nachází instalace aktivní/pasivní hydroakustické naváděcí hlavice. Přímo za naváděcí hlavicí je umístěn bezkontaktní zapalovač bojové hlavice. Poté následuje vlastní bojová hlavice, která obsahuje 70 kg výbušniny a která je kromě bezkontaktního zapalovače opatřena zapalovačem kontaktním. Přímo za bojovou hlavicí se nachází úsek se stříbro-zinkovou baterií typu TS-4, která zajišťuje napájení nejen palubních systémů v podobě naváděcí hlavice, systému řízení a bezkontaktního zapalovače bojové hlavice, ale i pohonné jednotky. Poté následuje přístrojová sekce. Přímo za přístrojovou sekcí se nachází instalace pohonné jednotky v podobě elektromotoru na stejnosměrný proud typu DP-11M s výkonem 50 hp, který roztáčí dvojici souosých lodních šroubů. V zadní části těla torpéda typu AT-1, přímo za motorem je umístěna aparatura systému řízení a zásobník hydraulické směsi. Na zádi těla této zbraně se kromě dvou souosých lodních šroubů nacházejí též vertikálními a horizontálními kormidla a padákový systém. Jeho součástí je jeden stabilizační padák s plochou 0,6 m² a jeden brzdící padák s plochou 5,4 m². Torpédo typu AT-1 je shazováno z výšek 400 až 2 000 m. Před odhozem této zbraně je do jejího systému řízení zadána požadovaná hloubka ponoru. Po odpoutání od nosiče dochází nejprve k vypuštění stabilizačního padáku. Ten přitom rychlost klesání torpéda typu AT-1 sníží na 100 až 120 m/s. K vypuštění brzdícího padáku dochází ve výšce 500 m nad vodní hladinou, po odhození padáku stabilizačního. Uvedením zmíněného padáku do činnosti rychlost klesání torpéda typu AT-1 poklesne na 45 až 55 m/s. Při dopadu na vodní hladinu je brzdící padák odhozen, načež se zmíněné torpédo ponoří do hloubky 20 m. K tomu mu přitom napomáhá dvojice horizontálních ploch s náběhem 30°, kterou nese prstenec uchycený k ocasní části této zbraně. Po dosažení hloubky 20 m se zmíněné zařízení odpojí a současně se zapne kontaktní zapalovač bojové hlavice. Po 25-ti s od aktivace palubního elektrického systému dochází též k zapnutí samonaváděcího systému. Poté, co torpédo typu AT-1 dosáhne stanovené hloubky, začne opisovat kružnice o poloměru 60 až 70 m úhlovou rychlostí 12° za sekundu. Přitom prohledává okolí za pomoci hydroakustické stanice, která současně pracuje v aktivním a pasivním režimu. Aktivní kanál vyhledávání využívá dva hydrofony, přijímací a vysílací, ve kterých dochází k přeměně elektrických impulzů na ultrazvukové vlny a naopak. Elektrické impulzy jsou přitom do obou hydrofonů vysílány na střídačku každých 0,85 s generátorem impulsů. Pokud aktivní kanál naváděcí soustavy torpéda typu AT-1 v průběhu kroužení zachytí odraz ultrazvukových vln od nepřátelské ponorky, popř. pasivní kanál naváděcí soustavy této zbraně její šum, začne se na ni automaticky navádět. Přitom vykonává manévry úhlovou rychlostí 9° za sekundu. Pokud torpédo typu AT-1 svůj cíl mine o 5 až 6 m, dojde k iniciaci jeho bojové nálože za pomoci ultrazvukového bezkontaktního zapalovače. Při přímém zásahu se aktivuje kontaktní zapalovač bojové hlavice vlivem setrvačných sil. V případě, že dojde ke ztrátě akustického kontaktu s cílem, torpédo typu AT-1, začne v oblasti, ve které jej ztratilo, opět opisovat kružnice a pátrat po něm. Pokud jej do 9-ti min nenajde, aktivuje se autodestrukční systém. Naproti tomu při cvičných střelbách je torpédo typu AT-1 vyzvedáváno. Pokud při výcviku urazí stanovenou vzdálenost nebo se dostane do příliš velké hloubky, dochází k přerušení dodávky elektrické energie k všem palubním systémům a následně též k motoru. Po zastavení motoru se torpédo typu AT-1 začne vynořovat. Současně dochází k aktivaci emitoru šumu. Když hloubka ponoru této zbraně klesne na 7 až 5 m, aktivuje se též dýmovnice, která usnadňuje jeho vyhledání. Vývoj torpéda typu AT-1, které zpočátku neslo prototypové označení PLAT-1, byl oficiálně zadán výnosem ze dne 13. října 1960 a probíhal již od roku 1959 pod vedením A.G. Beljakova. Zkoušky této zbraně byly realizovány na Černém moři a byly poměrně zdlouhavé. V průběhu zkoušek torpéda typu AT-1 se totiž podařilo najít celou řadu nedostatků, které bylo nezbytné odstranit. Kromě toho byly zkoušky této zbraně poměrně náročné na realizaci a organizaci, neboť do té doby v SSSR neměli s naváděnými torpédy žádné zkušenosti. Protože pro realizaci zkoušek torpéda typu AT-1 nebyla k dispozici žádná speciální ponorka (první ponorkový terč v podobě projektu 690 byl do výzbroje VMF zařazen až v roce 1967), jako terč byla využívána standardní ponorka projektu 613 (Whiskey class). Předtím byl ale kýl zmíněné ponorky pokryt dřevěnými prkny. Současně byly její lodní šrouby opatřeny ochranným krytem. Do výzbroje VMF bylo torpédo typu AT-1 zařazeno v roce 1963. Zmíněná zbraň byla vyráběna závodem Dagdizel (do roku 1966 znám jako závod č.182) z Kaspijska (Dagestán). Do roku 1970 přitom brány tohoto podniku opustilo 925 torpéd typu AT-1. Zmíněné torpédo se dočkalo výroby hned v několika verzích, a to základní AT-1, modernizované AT-1M, „vrtulníkové“ AT-1MV a exportní AT-1E. Prvními nosiči této zbraně staly dvoumotorové proudové letouny typu Il-28PL (Beagle) a Tu-16PLO (Badger A). Zatímco všech 10 exemplářů letounu typu Il-28PL (Beagle) vzniklo konverzí letounů typu Il-28 (Beagle) a Il-28T (Beagle), základem všech exemplářů letounu typu Tu-16PLO (Badger A) se staly letouny typu Tu-16T (Badger A). Později bylo ale torpédo typu AT-1 začleněno též do zbraňového systému dvoumotorového turbovrtulového obojživelného letounu typu Be-12 (Mail) a čtyřmotorových turbovrtulových letounů typu Il-38 (May) a Tu-142 (Bear F). Zatímco v případě letounu typu Il-38 (May) se jednalo o modifikaci dopravního letounu typu Il-18 (Coot), letoun typu Tu-142 (Bear F) nebyl ničím jiným, než modifikací strategického bombardéru typu Tu-95 (Bear). Vrtulníková verze AT-1MV se zase stala součástí zbraňového arsenálu palubních vrtulníků typu Ka-25PL (Hormone A) a Ka-27 (Helix A) a obojživelného vrtulníku typu Mi-14PL (Haze A), který působil z pozemních základen. Jediným zahraničním uživatelem exportního modelu AT-1E bylo Polsko, které jej používalo jako zbraň vrtulníků typu Mi-14PL (Haze A). Protože dle výpočtů pravděpodobnost zásahu ponorky pohybující se rychlostí cca 10 uzlů (18,5 km/h) torpédem typu AT-1 činila pouhých 10 až 15 %, později bylo vydáno doporučení, aby byly na jednu ponorku prováděny útoky hned dvěma těmito torpédy vypuštěnými v jedné salvě. Praktické testy efektivity takového útoku byly přitom realizovány v roce 1969 na Černém moři, poblíž mysu Čauda.

Verze:

AT-1 (PLAT-1) – první výše popsaná výrobní modifikace torpéda typu AT-1. Tento model byl do výzbroje VMF zařazen v roce 1963.

AT-1M –  vylepšená modifikace torpéda typu AT-1 s elektromagnetickým stykačem na místo pneumatického. Tento model byl do výzbroje VMF zařazen v roce 1966.

AT-1MV – modifikace torpéda typu AT-1M pro vrtulníky. Součástí padákového systému tohoto modelu jsou dva padáky s plochou 2,5 m². Naproti modelu model AT-1M je opatřen jedním stabilizačním padákem s plochou 0,6 m² a jedním brzdícím padákem s plochou 5,4 m².

AT-1E – exportní modifikace torpéda typu AT-1MV

T-67 Striž (VTT-1) – modifikace „vrtulníkového“ torpéda typu AT-1MV s modifikovaným naváděcím systémem. Součástí naváděcího systému tohoto modelu je kromě aktivní/pasivní hydroakustické naváděcí hlavice, která zajišťuje koncové navedení, též dálkový naváděcí systém s přenosem naváděcím povelů po kabelu. Ten přitom využívá údaje o poloze cíle z palubní hydroakustické stanice nosiče. Torpédo typu T-67 bylo do výzbroje VMF zařazeno v roce 1976. viz. samostatný text

Nosič:  Be-12 (Mail), Il-28PL (Beagle), Il-38 (May), Ka-25PL (Hormone A) – 1 ks, Ka-27 (Helix A) – 1 ks, Mi-14PL (Haze A) – 1 ks, Tu-16PLO (Badger A) a Tu-142 (Bear F)

Uživatelé:  SSSR a Polsko

AT-1/-1M

Způsob navedení:  inerciální + aktivní/pasivní hydroakustické

Pohon:  jeden elektromotor typu DP-11M s výkonem 50 hp

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 70 kg s akustickým (ultrazvukovým) bezkontaktním zapalovačem (s dosahem 5 až 6 m) a kontaktním zapalovačem

AT-1MV

Způsob navedení:  inerciální + aktivní/pasivní hydroakustické

Pohon:  jeden elektromotor typu DP-11M s výkonem 50 hp

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 70 kg s akustickým (ultrazvukovým) bezkontaktním zapalovačem (s dosahem 5 až 6 m) a kontaktním zapalovačem

poslední úpravy provedeny dne: 29.1.2025