APR-1 Kondor

Typ:  letecké raketové torpédo

Určení:  ničení ponorkových plavidel

Vyvinul:  NII PGM (GSKB-47)

Naváděné letecké raketové torpédo typu APR-1 z dílny konstrukční kanceláře GSKB-47 slouží k ničení ponorkových plavidel protivníka, které se pohybují v hloubkách 40 až 400 m. Zmíněná zbraň má štíhlé válcovité tělo s průměrem 350 mm a délkou 5,28 až 5,30 m. Na zádi těla raketového torpéda typu APR-1 se nachází instalace protáhlých lichoběžníkových stabilizátorů, které mají vzájemné uspořádání do tvaru kříže. Odtokovou hranu stabilizátorů okupují pneumaticky ovládaná vertikální a horizontální kormidla. K zadní části těla této zbraně je uchycen odhoditelný kontejner s padákovým systémem a stabilizačním prstencem. Raketové torpédo typu APR-1 je opatřeno trhavou bojovou hlavicí o hmotnosti 80 až 83 kg s bezkontaktním zapalovačem, který má dosah 5 až 10 m, a je poháněno raketovým motorem na tuhé pohonné látky (TPL). Navádění této zbraně na cíl zajišťuje aktivní/pasivní hydroakustická samonaváděcí hlavice z dílny institutu CNII-173 (CNII AG), která má dosah 700 m ve vyhledávacím režimu, resp. 500 m v zaměřovacím režimu (při vlastním útoku). Zatímco v aktivním režimu samonaváděcí hlavice raketového torpéda typu APR-1 vysílá ultrazvukové vlny a následně přijímá jejich odraz od cíle, v pasivním režimu se snaží zachytit šum cíle. Po dopadu na vodní hladinu a odhození kontejneru padákového systému a ochranného krytu samonaváděcí hlavice se raketové torpédo typu APR-1 ponoří na zadanou hloubku s vypnutým motorem. Ponor na zadanou hloubku může přitom provádět buďto v přímém směru nebo po pravotočivé či levotočivé spirále. V pátracím režimu prohledává okolí za pomoci aktivního i pasivního kanálu samonaváděcí hlavice. Motor má přitom vypnutý proto, aby svým hlukem nerušil samonaváděcí soustavu. Pokud přitom nalezne cíl, samonaváděcí soustava si uloží do paměti jeho polohu. Současně zmíněnou zbraň nasměruje přímo na něj. Poté dochází k spuštění raketového motoru. Krátce nato je vypnuta samonaváděcí hlavice, neboť by za chodu raketového motoru nic „neslyšela“. Nyní je raketové torpédo typu APR-1 naváděno inerciálně. Raketový motor této zbraně je schopen běžet po dobu 6 až 7 s. Přitom torpédo typu APR-1 urychlí až na 60 uzlů (111 km/h). V tomto režimu zmíněné torpédo dokáže urazit vzdálenost 800 až 900 m. Těsně před dosažením předtím stanovené pozice cíle je opět zapnuta hydroakustická samonaváděcí soustava, aby torpédo typu APR-1 přesně navedla na cíl. Pokud zmíněná zbraň svůj cíl mine, po 1,2 min dochází k aktivaci autodestrukčního systému. Raketová torpéda typu APR-1 jsou vypouštěna v salvách o dvou nebo třech exemplářích. Zatímco v prvním uvedeném případě se musí nosič přibližovat k cíli z předem zadaného směru, v druhém uvedeném případě je možný též přílet z náhodného směru. Při útoku na cíl za pomoci tří raketových torpéd typu APR-1 se jedno z nich při ponoru pohybuje přímo, zatímco zbylé dvě torpéda opisují spirálu. Pravděpodobnost zničení ponorky pohybující se rychlostí 20 uzlů (37 km/h), která je zaměřena s přesností 300 až 500 m, dvěma raketovými torpédy typu APR-1 vypuštěnými v jedné salvě činí 30 až 50 %. Raketové torpédo typu APR-1 vzešlo ze zadání z roku 1960. Práce na projektu této zbraně byly zahájeny ten samý rok a probíhaly pod vedením S.S. Berežkova. Protože hlavní vývojovou náplní konstrukční kanceláře GSKB-47 do té doby byly letecké pumy, předtím sem byla přesunuta část odborníků z institutu NII-1. V NII-1 totiž předtím probíhal vývoj a testování podvodního raketového motoru na TPL. Testy zmíněného motoru byly přitom realizovány v srpnu roku 1958 na Černém moři, na polygonu u Feodosie, za využití speciálního testovacího plavidla typu GSK-17. Vývoj raketového torpéda typu APR-1 probíhal paralelně s vývojem protiponorkové rakety typu Purga, která měla podobné technické řešení. Již v roce 1964 byl nicméně vývoj obou zmíněných zbraní zastaven. Zatímco v případě rakety typu Purga se jednalo o definitivní rozhodnutí, práce na raketovém torpédu typu APR-1 krátce nato, v roce 1965, dostaly opět oficiální zelenou. Největší výzvou při návrhu této zbraně byl systém řízení, jehož vývoj padl na bedra odborníků institutu CNII AG (CNII-173). S raketovým torpédem typu APR-1 se již od počátku počítalo pro čtyřmotorové turbovrtulové letouny typu Il-38 (May) a Tu-142M (Bear F), které byly vybaveny protiponorkovým komplexem typu Berkut z dílny NPO Leninec. Hlavní předností této zbraně před konvenčním torpédem měla být vysoká rychlost, neboť měla posádce nepřátelské ponorky poskytovat minimum času na příslušnou reakci. Zkoušky raketového torpéda typu APR-1 byly realizovány rovněž na polygonu u Feodosie. Protože vývoj zmíněného torpéda provázely problémy, později, na základě výnosu ze dne 14. května 1969, byl na bázi konstrukčních týmů organizací GSKB-47 a NII-24, které se zabíhaly jeho vývojem, zřízen specializovaný institut se zaměřením na problematiku rychlých protiponorkových raketových torpéd s názvem NII PGM (praktická hydrodynamika). Později byl NII PGM přejmenován na GNPP Region. Státní zkoušky raketového torpéda typu APR-1 byly završeny v roce 1970. Přijetí této zbraně do výzbroje VMF bylo oficiálně posvěceno výnosem ze dne 29. června 1971. Do roku 1965 výroba testovacích exemplářů raketového torpéda typu APR-1 probíhala v závodě Dagdizel z Kaspijska (Dagestán). Poté se stavbou testovacích exemplářů této zbraně zabýval novosibirský závod Sibselmaš. Následně, v letech 1969 až 1977, zde bylo vyrobeno 263 sériových exemplářů raketového torpéda typu APR-1 pro VMF.

Verze:   žádné

Nosič:  Il-38 (May) a Tu-142/-142M (Bear F)

Uživatelé:  SSSR

Způsob navedení:  inerciální + aktivní/pasivní hydroakustické

Pohon:  jeden raketový motor na tuhé pohonné látky

Bojová hlavice:  trhavá o hmotnosti 80 až 83 kg s bezkontaktním zapalovačem s dosahem 5 až 10 m

poslední úpravy provedeny dne: 31.1.2025