UUAZ NVA-10

Typ:  dopravní ekranoplán

Určení:  přeprava pasažérů a nákladu

Historie:  Na přelomu tisíciletí byl v kooperaci společnosti VLRP (Verchnelenskoje Rečnoje Parochodstvo) z Ust-Kutu, která zajišťuje provoz dopravních a nákladních lodí na řece Leně, leteckého výrobního závodu UUAZ z Ulan-Ude a leteckého opravárenského závodu č.403 z Irkutska zahájen program dopravních ekranoplánů se vzletovou hmotností od 10 t do 1 000 t. Zmíněné stroje byly navrženy N.N. Nazarovem a měly se stát součástí nového dopravního systému. První etapa zmíněného programu počítala se stavbou čtyř ekranoplánů typu NVA-10 (NVA = nazemno-vozdušnaja amfibija = pozemní-vzdušný obojživelník) se vzletovou hmotností 10 t. Zatímco dva z těchto strojů měly být postaveny leteckým opravárenským závodem č.403 z Irkutska, zbylé dva ekranoplány typu NVA-10 měly vzniknout v prostorách leteckého výrobního závodu UUAZ z Ulan-Ude. Stavbu všech zmíněných strojů si přitom objednala již zmíněná společnost VLRP, která byla založena v roce 2000. Provedení zkoušek zmenšeného modelu ekranoplánu typu NVA-10 v aerodynamickém tunelu dostal na starost institut KAI (Kazaňský aviatický institut) z Kazaně. Kuli snížení vývojových a výrobních nákladů měly být k stavbě zmíněných strojů použity konstrukční celky vyřazených lehkých dopravních letounů typu L410 Turbolet a Jak-40 (Codling). Pro tyto potřeby bylo přitom pořízeno celkem deset letounů typu L410 Turbolet, které předtím létaly u leteckého odřadu z Nižněudinska, a čtyři letouny typu Jak-40 (Codling), jejichž provozovatelem zase byly letecké odřady z Bratska a Ulan-Ude. Stavba prvního exempláře ekranoplánu typu NVA-10 se rozeběhla na počátku roku 2000 a probíhala v prostorách závodu UUAZ. Zmíněný stroj byl koncipován jako dolnoplošník s ocasními plochami uspořádanými do tvaru písmene „T“. Trup tohoto stroje byl sestaven z jedné příďové a dvou středních sekcí trupu turbovrtulového letounu typu L410 Turbolet a jedné ocasní sekce trupu s ocasními plochami a prostředním motorem proudového letounu typu Jak-40 (Codling). Prostřední pohonná jednotka Jaku-40 (Codling) v podobě 1 470 kp proudového motoru typu Al-25 přitom využívá hřbetní kruhový lapač vzduchu, který vystupuje z kořene náběžné hrany SOP a s kompresorem je propojen dlouhým kanálem s tvarem písmene „S“, a kruhovou trysku tvořící zakončení trupu. U ekranoplánu typu NVA-10 konkrétně zmíněný motor zastával roli letové pohonné jednotky. Naproti tomu křídlo tohoto stroje bylo nové konstrukce. Křídlo ekranoplánu typu NVA-10 mělo půdorys ve tvaru obdélníku, poměrně malé rozpětí a velkou hloubku a k jeho koncům byly uchyceny mohutné plováky. Zmíněné plováky byly poměrně dlouhé, vysoké a úzké a napomáhaly zadržovat vzduch pod křídlem. Shodný účel měly přitom též snímatelné vztlakové klapky, které se nacházely na odtokové hraně křídla, a dlouhé podtrupové hřebeny. Zmíněné hřebeny se přitom táhly podél okrajů břicha trupu a začínaly na úrovni prvního a končily na úrovni posledního okénka kabiny. Křídlem ekranoplánu typu NVA-10 procházely tunely s kruhovým půdorysem, uvnitř kterých se nacházely rozměrné ventilátory. Ty byly roztáčeny pomocnou pohonnou jednotkou a sloužily k svislému vzletu. Ekranoplán typu NVA-10 se tedy nejprve měl vznést na statický vzduchový polštář, jako klasické vznášelo, a poté měl přejít, za využití motoru typu Al-25, do dopředného letu. Při určité dopředné rychlosti měl pak pod jeho křídlem a trupem vznikat, vlivem přízemního efektu, dynamický vzduchový polštář. Díky projektované rychlosti 350 km/h měl let ekranoplánu typu NVA-10 podél břehů jezera Bajkal trvat méně než dvě hodiny. Podobnou dobu měl přitom trvat též let tohoto stroje z Irkutska do Ulan-Ude. Schopnost se odpoutat od dynamického vzduchového polštáře mu navíc měla umožňovat překonávat různé překážky, jakou je např. hráz Irkutské či Bratské přehrady, volným letem. S plnými palivovými nádržemi a nákladem o celkové hmotnosti 3 000 kg měl tento stroj být schopen urazit vzdálenost 2 500 km. První linkou obsluhovanou ekranoplány typu NVA-10 se přitom měla stát linka Ulan-Ude – Listvjanka – Sljudjanka – Irkutsk – Nižneangarsk – Ulan-Ude. V únoru roku 2000 bylo oznámeno, že se závodní zkoušky prototypu ekranoplánu typu NVA-10 rozeběhnou dne 1. března toho roku. V případě úspěšného završení zkoušek se počítalo se sériovou výrobou. Sériové ekranoplány typu NVA-10 měly přitom sloužit k lokální dopravě. Dne 5. dubna 2000 bylo oznámeno, že byl termín zahájení zkoušek prototypu ekranoplánu typu NVA-10 posunut na druhou polovinu toho měsíce kuli nedostatku financí. Právě díky nedostatku financí se nakonec nepodařilo dokončit kompletaci jediného exempláře tohoto stroje. Stavba ekranoplánů typu NVA-10 byla totiž financována jednou ze státem kontrolovaných bank, ze které mezitím vybral velký obnos guvernér Irkutska na řešení naléhavých regionálních problémů. Poté se účastníci programu NVA-10 již museli spoléhat výhradně na vlastní finanční zdroje. A ty byly absolutně nedostatečné. Po ukončení programu NVA-10 byl jeden z nedokončených prototypů tohoto stroje odstaven v areálu závodu z Burjatska. Ostatní rozestavěné exempláře tohoto stroje byly zlikvidovány.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  rozestavěno několik prototypů (jeden až čtyři)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti (?)

Pohon:       jeden proudový motor typu Ivčenko Al-25 s max. tahem 1 470 kp a jeden pomocný motor neznámého typu zajišťující pohon dvou ventilátorů   

Kapacita:    neznámý počet pasažérů nebo náklad do celkové hmotnosti 3 000 kg