ZAP-6

Typ:  zápalné letecké zařízení

Určení:  rozptylování zápalných směsí

Vyvinul:  NIChI

Zápalný kontejner typu ZAP-6 (ZAP = zažigatelnyj aviacionnyj priboir = zápalné letecké zařízení) vycházel z kontejneru pro rozptylování bojových chemických látek typu VAP-6. Zmíněný kontejner vzešel z programu „Ognennyj dožd“ (Ohnivý déšť) a byl vyvinut institutem NIChI (Vědecko-výzkumný chemický institut) Chemické správy RKKA. Vývoj kontejneru typu ZAP-6 probíhal paralelně s vývojem většího a těžšího kontejneru typu ZAP-4m, jehož základem se zase stal kontejner typu VAP-4m. Kontejner typu ZAP-6 měl shodné konstrukční řešení jako kontejner typu ZAP-4m. Větší horní nádržka tohoto zařízení, která měla kapkovitý tvar, tedy obsahovala zápalnou směs v podobě granulí žlutého fosforu v roztoku chloridu vápenatého, zatímco o poznání menší dolní válcovitá nádržka byla plněna iniciátorem hoření v podobě dýmotvorné směsi S-4 (40-ti % roztok anhydridu kyseliny sírové v kyselině chlorsulfonové). Smíšením granulí žlutého fosforu se směsí S-4 docházelo k jejich vznícení. Kontejnery typu ZAP-6 byly přitom z bezpečnostních důvodů navrženy tak, aby obě zmíněné látky přicházely do kontaktu v určité vzdálenosti za nosným letounem. Horní nádržka kontejneru typu ZAP-6 pojala 10 kg granulovaného žlutého fosforu, tj. 3 x méně než horní nádržka kontejneru typu ZAP-4m (30 kg). Menší spodní nádržka kontejneru typu ZAP-6 pak obsahovala cca 3 l iniciátoru hoření. Od kontejneru typu VAP-6 se toto zařízení odlišovalo prakticky pouze instalací dolní nádržky na iniciátor hoření. Stejně jako u kontejneru typu ZAP-4m byly směsi z obou nádržek kontejneru typu ZAP-6 vytlačovány náporem vzduchu, který byl nasáván uzavíratelným otvorem na jejich přídi. Celková hmotnost tohoto zařízení činila 26,83 kg. Kontejner typu ZAP-6 byl určen pro jednomotorový stíhací dvouplošník typu I-5 z dílny N.N. Polikarpova. Pod dolní křídlo tohoto stroje bylo přitom možné zavěsit dva kontejnery typu ZAP-6. Jejich celková hmotnost činila 53,6 kg. Naplnění dvou kontejnerů tohoto typu dvěma technikům zabralo přibližně půl hodiny. Ke zkouškám byly kontejnery typu ZAP-6 odevzdány v říjnu roku 1935. V průběhu zkoušek, které byly realizovány na polygonu institutu NIChI, byly zmíněné kontejnery vyprazdňovány při letu rychlostí 180 km/h ve výšce 25 m. Zpočátku zkoušek byla velká horní nádržka kontejnerů typu ZAP-6 plněna granulemi ze žlutého fosforu v roztoku chloridu vápenatého, zatímco malá dolní nádržka tohoto zařízení byla napouštěna dýmotvornou směsí S-4. Později byla za pomoci kontejnerů typu ZAP-6 otestována též nová zápalná směs, která měla podobu emulze eutektické slitiny sodíku a draslíku v transformátorovém oleji. Jedná se o slitinu, která se nachází v kapalném stavu i za pokojové teploty. Mísící poměr zmíněné slitiny a oleje přitom činil 3:1. Protože sodík a draslík velmi bouřlivě reaguje s vodou, v tomto případě bylo jako iniciátor hoření možné použít obyčejnou vodu. Jeden ze dvou kontejnerů typu ZAP-6 tedy obsahoval cca 30 kg zápalné emulze, zatímco druhý kontejner tohoto typu byl naplněn vodou. Test kontejnerů typu ZAP-6 s touto novou zápalnou směsí byl proveden rovněž na polygonu NIChI. Přitom byly výpustě obou zmíněných kontejnerů otevřeny ve výšce 25 m při rychlosti 180 km/h. Následně se za testovacím letounem typu I-5 objevily dva „ocasy“, jeden hnědý a jeden bílý. K vznícení tekutého kovu ale došlo až na zemi, kde se dostal do kontaktu s rosou na travním porostu. To byl jeden z důvodů, proč bylo od dalšího použití eutektické slitiny sodíku a draslíku v zápalných kontejnerech opuštěno ve prospěch osvědčeného granulovaného žlutého fosforu v roztoku chloridu vápenatého. Proti jeho dalšímu použití ale hovořila též vyšší pořizovací cena. Kromě toho byla manipulace s nádržkou s tekutým kovem poměrně nebezpečná. Později se kontejnery typu ZAP-6 staly též součástí zbraňového systému stíhacích dvouplošníků typu I-15bis z dílny N.N. Polikarpova. V květnu roku 1939 pětice těchto letounů ze stavu jednoho z útvarů spadajícího pod VVS Zabajkalského okruhu podnikla v rámci manévrů útok na terče, které měly podobu do volného terénu rozmístěných vyřazených uniforem s výstrojí. To přitom mělo simulovat postavení střelecké roty. Po zmíněném útoky zůstaly z uniforem jen kusy speciální výstroje, včetně pogumované a impregnovaného výstroje a čelních částí plynových masek. Jinak vše lehlo popelem, včetně okolní vegetace. Žlutý fosfor byl nicméně nebezpečnou zbraní. Díky tomu se např. v hlášeních Zabajkalského okruhu z roku 1939 objevují zprávy o strachu z prací s tímto materiálem ze strany personálu. V reálném boji nakonec kontejnery typu ZAP-6 nebyly nikdy použity.

Verze:  -

Nosič:  I-5 – 2 ks a I-15bis – 2 ks

Uživatelé:  SSSR

Poslední úpravy provedeny dne: 3.6.2025