UChAP-3

Typ:  univerzální chemické letecké zařízení

Určení:  rozptylování zápalných směsí, bojových chemických látek a dýmotvorných směsí

Vyvinul:  ?

Protože zápalné pumy a ampule s hořlavou směsí způsobovaly jen bodové požáry, na počátku 30. let se v SSSR dostala do středu pozornosti podvěsná zařízení, která umožňovala rozprašovat zápalné směsi v průběhu letu. Za jejich pomoci bylo totiž možné vytvořit souvislý požár na celém pásu zájmové oblasti s živou silou, technikou či stavbami protivníka, zejména pak v oblastech, kde se nacházelo mnoho hořlavých materiálů. Délka zmíněného pásu byla přitom úměrná počtu a objemu podvěsných zásobníků zápalné směsi, dávkování zápalné směsi do rozptylovacího zařízení a výšce letu při jejím rozptylování. Zápalné směsi do podvěsných rozptylovacích zařízení měly přitom buďto podobu roztoku nebo prášku, který se vznítil při kontaktu se zemí. První zmínka o vývoji takových zařízení v SSSR se nachází ve zprávě institutu NII VVS (Vědecko-výzkumný institut Vojenského letectva) z března roku 1933. Ve zmíněné zprávě totiž jedna z položek ve výčtu prací oddělení pro perspektivní úkoly pro první pětiletku nesla název „rozstřikování hořlavých kapalin“. První zmínka o reálných testech leteckého zařízení pro rozptylování hořlavých kapalin se nacházela ve zprávě institutu NII VVS z první poloviny roku 1934. Jakékoliv bližší informace o zmíněném zařízení ale nejsou známy. První podrobnější informace se dochovaly až z testů kontejneru typu UChAP-3 (UChAP = universalnyj chimičeskyj aviacionnyj priboir = universální chemické letecké zařízení), které byly realizovány v únoru roku 1935. Jednalo se o universální zařízení, za jehož pomoci bylo možné rozptylovat zápalné směsi, bojové chemické láky a dýmotvorné směsi. Testy kontejneru typu UChAP-3 probíhaly na jednomotorovém průzkumném a lehkém bombardovacím dvouplošníku typu R-5 z dílny N.N. Polikarpova. Pod dolním křídlem zmíněného stroje byly zavěšeny dva tyto kontejnery. Součásti každého z nich byla zpočátku 20 l nádržka se surovou ropou. K jejich vyprazdňování sloužil stlačený vzduch. Ropa byla přitom z nádržek kontejnerů typu UChAP-3 vytlačována stlačeným vzduchem do ocelových trubek, které vedly pod trup a které ústily na samé jeho zádi, přímo pod směrovým kormidlem. Nejprve byly kontejnery UChAP-3 na letounu typu R-5 testovány v konfiguraci pro vytváření dýmové clony. V tomto případě se na koncích potrubí, které ústilo pod směrovým kormidlem, nacházela tryska s průměrem 7 mm. V tříšť se souvislý proud ropy měnil po nějakých 3 až 4 m za ústím trysky. V tomto případě kompletní vyprázdnění 20-ti l nádržek kontejnerů typu UChAP-3 zabralo nějakých 20 až 25 s. V průběhu zkoušek tohoto zařízení na letounu typu R-5 bylo prováděno vyprazdňování nádržek na zápalnou směs bez následného zapálení. To by koneckonců ani nebyl dobrý nápad, neboť byla přitom vždy ropou potřísněna celá dolní část směrového kormidla nosiče. Následně byly kontejnery UChAP-3 odzkoušeny v konfiguraci pro vylévání zápalné směsi. V tomto případě byly opatřeny nádržkami s větším objemem (40 l vs 20 l) a tryskami s větším průměrem. Vyprázdnění nádržek zmíněných kontejnerů nyní zabralo pouhých 5 až 7 s. Přitom byl ale potřísněn celý spodek trupu letounu typu R-5. A nejen to. Pracovní kapalina z nádržek kontejnerů typu UChAP-3 se dostala dokonce až do zadního kokpitu s pracovištěm navigátora-bombometčíka. Následně byl pod letoun typu R-5 zavěšen jen jeden kontejner typu UChAP-3, a to pod trup. Zmíněný kontejner byl opatřen nádržkou s ropou o objemu 80 l a širší tryskou pro vylévání zápalné směsi. Přímo nad ní byl navíc k břichu trupu letounu typu R-5 připevněn protáhlý klenutý ochranný štít s délkou 1,5 m. V tomto uspořádání bylo vypuštění nádržky kontejneru typu UChAP-3 prováděno ve výškách 50 až 80 m nad zemí. Jeho úplnému vyprázdnění zabralo 8 až 10 s. Přitom byla mírně potřísněna spodní část směrového kormidla a drátěné výztuhy vodorovné ocasní plochy. Nakonec byl pod levé dolní křídlo letounu typu R-5 zavěšen jeden kontejner typu UChAP-3, zatímco pod pravé dolní křídlo tohoto stroje bylo připevněno protizávaží o hmotnosti 160 kg. Při vyprázdnění zmíněného kontejneru bylo ale celé dolní levé křídlo úplně mokré. Sériové výroby se sice kontejner typu UChAP-3 nedočkal, zkušenosti, které se podařilo nastřádat v průběhu testování tohoto zařízení, byly však následně zužitkovány při návrhu kontejneru typu ZAP-4.

Verze: -

Nosič:  R-5 – 1 nebo 2 ks

Uživatelé:  žádní