Nebo Pljus More Burevestnik-24

Typ:  dopravní ekranoplán

Určení:  přeprava osob

Historie:  Dopravní ekranoplán typu Burevestnik-24 s přepravní kapacitou 24 osob byl vyprojektován společností Nebo Pljus More. Tato pobočka technického centra, kterou vede kosmonaut J. Romanenko, přitom sídlí v Mytiščské oblasti, nedaleko od Moskvy. Šéfkonstruktérem společnosti Nebo Pljus More, která je financována výhradně z privátních zdrojů, se stal V. Bukovskij. Dvouplošný Burevestnik-24 disponuje schopnostmi hladinového plavidla, ekranoplánu, letadla a aerosaní (saně poháněné leteckým motorem) současně. Jedná se tedy o tzv. ekranoplán typu „C“, tedy o ekranoplán schopný dlouhodobého letu vně vlivu přízemního efektu. Zatímco horní křídlo Burevestniku-24 má obdélníkový půdorys, kladné vzepětí, poměrně velké rozpětí, malou hloubku a zaoblené koncové oblouky, dolní křídlo tohoto stroje dostalo do vínku elipsovitý půdorys, záporné vzepětí, poměrně malé rozpětí a značnou hloubku. Hloubka dolní nosné plochy Burevestniku-24 je přitom téměř identická s délkou jeho trupu. Obě dvě plochy dvouplošně uspořádaného křídla tohoto stroje jsou navzájem propojeny jedním párem vzpěr. Zmíněné mezikřídelní vzpěry jsou přitom pro Burevestnik-24 převzaty, spolu s celou horní plochou křídla, od slavného víceúčelového jednomotorového dvouplošníku typu An-2 (Colt) z dílny O.K. Antonova. Hranatý trup ekranoplánu typu Burevestnik-24 svou zádí plynule přechází ve dva nosníky zdvojené svislé šípové ocasní plochy (SOP). Zatímco oba nosníky ocasních ploch jsou v celé délce navzájem propojeny elipsovitým dolním křídlem, vrcholy zdvojené SOP tohoto stroje nesou jednu vodorovnou ocasní plochu (VOP) s půdorysem ve tvaru obdélníku. Pohon Burevestniku-24 obstarává dvojice pístových motorů typu AviaSmart B-V12K s max. výkonem po 421 hp. Zmíněné motory jsou připevněny k spodní ploše horního křídla, v oblasti mezi trupem a mezikřídelními vzpěrami, a roztáčejí tlačné vrtule s listy kompozitní konstrukce. Ty se přitom nacházejí přímo za odtokovou hranou křídla a jsou opatřeny prstencovitými plášti, které zvyšují jejich tah při nízkých rychlostech. Přistávací zařízení Burevestniku-24 tvoří dvojice podlouhlých výrazně horizontálně zploštělých plováků. Ty jsou zase umístěny pod konci elipsovitého dolního křídla. V konstrukci ekranoplánu typu Burevestnik-24 našly široké zastoupení lehké a pevné kompozitní materiály. Zmíněný stroj má modulární konstrukci. Díky tomu jej lze rozebrat na několik modulů a ty pak umístit do standardního nákladového kontejneru. Do zkušebního programu tohoto stroje se postupně zapojilo nejméně osm prototypů. Stavbu prvního z nich přitom předcházela kompletace 1:1 makety. První prototyp Burevestniku-24 měl přepravní kapacitu 16 osob. U druhého prototypu tohoto stroje byla přepravní kapacita navýšena na 20 osob. Přepravní kapacitou 24 osob disponoval až třetí prototyp Burevestniku-24. Jeho letové zkoušky se přitom rozeběhly v létě roku 2009 a byly realizovány na Pirogovském rezervoáru, který se nachází poblíž Mytišči. Později, v průběhu zimy, byl tento stroj zkoušen též na povrchu pokrytém sněhem. Další prototyp tohoto stroje vešel ve známost jako Burevestnik-24M a byl dokončen v létě roku 2016. Zmíněný model má nový systém řízení a nový systém životní podpory posádky a byl vyvinit ve spolupráci se společností Duks Company, která se kromě vývoje střel vzduch-vzduch zabývá též sponzoringem malých společností se zaměřením na vývoj lehké letecké techniky a ekranoplánů. V září roku 2017 probíhaly, v Mytiščské a Jakutské oblasti, zkoušky Burevestniku-24 č.6, č.7 a č.8. V Jakutské oblasti byl konkrétně jeden z prototypů tohoto stroje testován na řece Leně, mezi Pokrovskem a Oljokminskem. Zkouškami zde přitom Burevestnik-24 prošel za letních i zimních podmínek. Díky tomu bylo možné prověřit způsobilost tohoto stroje pro činnost za různých meteorologických podmínek. V Mytiščské oblasti byly zase zkoušky Burevestniku-24 realizovány na Pirogovském rezervoáru. V průběhu zkoušek ekranoplán typu Burevestnik-24 doznal některých změn. Tak např. horní křídlo tohoto stroje bylo opatřeno obrácenými „winglety“. Změnami ale prošel též pohonný systém. Za chodu zkoušek Burevestniku-24 bylo otestováno hned několik vrtulí, včetně vrtule třílisté, čtyřlisté a šestilisté. Příď trupu v oblasti před čelním okénkem pilotní kabiny byla výrazně protažena. Změn ale doznalo též zasklení pilotní a osobní kabiny.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  osm prototypů (?)

Uživatelé:  žádní

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva pístové motory typu AviaSmart B-V12K s max. výkonem po 421 hp

Kapacita:    24 osob

Poslední úpravy provedeny dne: 28.11.2023