BOK SSSR-1bis

Typ:  výzkumný stratosférický balón

Určení:  výzkum stratosféry

Odlišnosti od stratostatu SSSR-1:

- instalace záchranného padáku s průměrem 34 m a plochou cca 1 000 m² na boku kulovité přetlakové kabiny

Historie:  V roce 1933 byla v SSSR zahájena stavba hned dvou stratosférických balónů, tzv. stratostatů. Posláním zmíněných balónů bylo přitom nejen ustanovení světového výškového rekordu, ale též výzkum stratosféry (vrstva atmosféry nacházející se ve výšce 11 000 m až 50 000 m nad zemským povrchem). Zatímco jeden z nich vešel ve známost jako SSSR-1 a byl stavěn pod hlavičkou Správy VVS (UVVS), nad stavbou tohoto druhého, který nesl pojmenování Osoaviachim-1, dohlížel Osoaviachim (Společnost pro podporu obrany, letecké a chemické výroby), předchůdce DOSAAFu. Stratostat SSSR-1 byl opatřen třímístnou kulovitou přetlakovou kabinou z dílny institutu BOK (Bjuro osobych konstrukcij) a při svém prvním letu, který uskutečnil dne 30. září 1933, vystoupal do výšky 18 514 m. To byl přitom vůbec první sovětský světový výškový rekord ustanovený za pomoci balónu. Před dalším letem byla gondola stratostatu SSSR-1 opatřena záchranným padákem (s průměrem 34 m a plochou cca 1 000 m²), který vyvinuli vojenští inženýři M.A. Savický a I.L. Gluško. Zmíněný padák měl v případě nějakého problému umožnit gondole s kabinou posádky po předchozím odpoutání od obalu se bezpečně snést k zemi. Jednalo se o vůbec první padákový záchranný systém kabiny stratosférického balónu na světě. Před instalací padákového záchranného systému gondola stratostatu SSSR-1 prošla opravami v prostorách závodu č.39. Po následné instalaci záchranného padáku byl zmíněný stratostat znám jako SSSR-1bis. Protože posádky za úspěšné lety stratostatů dostávaly vysoká státní vyznamenání a posádka stratostatu SSSR-1 již vyznamenána byla, padlo rozhodnutí, aby byla pro druhý let tohoto stroje sestavena nová posádka. Velitelem stratostatu SSSR-1bis se přitom stal K.I. Zille. Zbývající dvě místa v kulovité přetlakové kabině tohoto stratostatu obsadily J.R. Priluckij a A.B.Verigo. Dne 16. a 19. června roku 1935 dva z nich, Zille a Priluckij, podnikli dva cvičné lety s balónem s otevřeným košem a kulovým obalem s objemem 2 200 m³. Zatímco při prvním z těchto letů vystoupali do výšky 8 500 m, při druhém letu dosáhli výšky 10 500 m. Ke svému prvnímu a zároveň jedinému letu se stratostat SSSR-1bis vydal dne 26. června 1935, z Kuncova. Zmíněný let byl zahájen v 5:25. Jeho posláním se stalo studium kosmického záření, včetně měření jeho intenzity v různých výškách. V průběhu svého jediného letu stratostat SSSR-1bis vystoupal, za 41 min, do výšky 16 100 m. Jeho posádka přitom provedla všechna plánovaná měření a pořídila snímky kosmického záření za pomoci kamery. Zmíněný let zpočátku probíhal bez problémů. Při sestupu, ve výšce 15 000 m, ale stratostat SSSR-1bis začal v důsledku úniku nosného plynu v podobě vodíku z obalu nenadále rychle nabírat rychlost klesání. Ve výšce 14 000 m již jeho posádka začala pociťovat silné otřesy. Ve výšce 7 000 m byla pozorována deformace dolní části obalu. Na některých místech byl navíc obal stratostatu SSSR-1bis poškozen. Následně proto jeho posádka nouzově odhodila balastní zátěž. To vedlo k poklesu rychlosti klesání z 9 m/s na 6,5 m/s, což ale bylo stále mnoho. V 7:34 již stratostat SSSR-1bis míjel 6 000 m. Protože panovaly obavy, že by při použití padákového záchranného systému došlo k poškození měřícího vybavení a ztrátě cenných dat, velitel stratostatu SSSR-1bis nařídil zbylým dvěma členům posádky opustit kabinu na svých padácích. Vstupní otvory přetlakové kabiny tohoto stroje byly otevřeny ve výšce 4 000 m. Oba zmínění členové posádky kabinu stratostatu SSSR-1bis opustili ve výšce 2 500 m. Poté velitel odhodil další balastní zátěž, aby ještě více snížil rychlost klesání. Přestože v obalu tehdy naštěstí ještě zbývalo dostatek vodíku k tomu, aby kabina stratostatu SSSR-1bis dosedla na zem rychlostí nižší než 3 m/s, velitel tohoto stroje ve výšce 2 000 m pro jistotu vylezl z kabiny na vstupní žebřík (aby mohl případně použít padák). Stratostat SSSR-1bis nakonec bezpečně dosel, v 8:02, u osady Trufanovo, která se nachází 20 km jihozápadně od Tuly. Zmíněný let byl tedy nakonec úspěšný. Jeho délka činila 2 h a 37 min. Všichni tři členové posádky stratostatu SSSR-1bis následně obdrželi řád Lenina.

Verze:  -

Vyrobeno:  jeden exemplář (vznikl konverzí jediného exempláře stratostatu SSSR-1)

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    velitel, pilot/radista/pomocník velitele a pilot/inženýr