Typ:  výzkumný a rekordní stratosférický balón

Určení:  výzkum stratosféry a ustanovení výškového rekordu

Historie:  První sovětský stratosférický balón s přetlakovou kabinou, tzv. stratostat, vešel ve známost jako SSSR-1 a vzešel ze zadání Správy VVS (UVVS). Stratostat SSSR-1 byl opatřen obalem s objemem 24 340 m³ a třímístnou kulovitou přetlakovou kabinou a při svém prvním letu, který uskutečnil dne 30. září 1933, vystoupal do výšky 18 514 m. To byl přitom vůbec první sovětský světový výškový rekord ustanovený za pomoci balónu. Krátce po tomto úspěchu byla navrhnuta stavba ještě většího a výkonnějšího stratostatu. Zmíněný stratostat vešel ve známost jako SSSR-2 a díky obalu s objemem 300 000 m³ měl být schopen vystoupat do výšky 25 000 až 30 000 m. S realizací prvního letu stratostatu SSSR-2 se tehdy počítalo nejpozději dne 1. srpna 1934. Stavba zmíněného stratostatu byla oficiálně schválena v lednu roku 1934. Na kompletaci stratostatu SSSR-2 byl z rezervního fondu SNK vyčleněn 1 milión rublů. Příděl státních financí na tento projekt byl přitom schválen a podepsán osobně J.V. Stalinem. Zakázku na výrobu obalu stratostatu SSSR-2 institut NIIRP (Vědecko-výzkumný institut pryžového průmyslu) obdržel v květnu roku 1934. Projekt tohoto obřího stratostatu byl zpracován V.A. Čiževským, šéfkonstruktérem Oddělení zvláštních konstrukcí BOK (Bjuro osobych konstrukcij), a K.D. Godunovem. Kulovitá přetlaková kabina stratostatu SSSR-2 byla dvoumístná a měla o něco menší průměr než třímístná přetlaková kabina menšího stratostatu SSSR-1. Její kompletaci přitom zajistil závod č.35 ze Smolenska. Pro potřeby sledování a doprovázení stratostatu SSSR-2 byl vyčleněn jeden dvoumotorový průzkumný letoun typu R-6 z dílny A.N. Tupoleva a jeden jednomotorový průzkumný dvouplošník typu R-5 z dílny N.N. Polikarpova. Pro případ, kdy by došlo k nějaké nehodě, byl k dispozici jeden speciálně upravený těžký bombardovací letoun typu TB-3 z dílny A.N. Tupoleva se zdravotnickým výsadkem. Zorganizování letu stratostatu SSSR-2 bylo velmi náročné, neboť se na tomto procesu mělo podílet okolo 1 000 osob. Jenom plnění obalu nosným plynem mělo zajišťovat 300 až 500 osob. Start stratostatu SSSR-2 byl naplánován na ráno 5. září 1934, z Centrálního moskevského letiště. Součástí posádky tohoto stratostatu se stal G.A. Prokofjev a K.D. Godunov. Přípravy na start byly zahájeny v poledně předešlý den. Přestože plnění obalu provázely problémy, jakými bylo např. stržení plnícího hrdla, do začátku noci se do něho podařilo, napumpovat 5 000 m³ vodíku z 1 000 lahví. K ránu 5. května 1934 se již obal stratostatu SSSR-2 tyčil do výšky 80 m. Přitom bylo ale zjištěno, že je část jeho spodku navzájem slepena. Když pak, v 6:00, bylo do obalu tohoto stratostatu nečerpáno dalších 150 m³ vodíku, v jeho dolní části se tak vytvořila samostatná vodíková „kapsa“. Z ní pak začal vodík postupně unikat do horní části obalu, což bylo provázeno tupým zvukem. Přitom se začal od sebe oddělovat slepený hedvábný obal, což vedlo k tomu, že se začal nabíjet statickou elektřinou. V 6:30 došlo k prasknutí obalu na záhybech, které se nacházely v jeho horní části. Krátce nato se objevil plamen. Oheň následně zachvátil celý obal. Za pouhých pět minut z něho zbyl jen velký vypálený kruh. Zmíněný incident se naštěstí obešel bez ztrát na životech. Zachránit se naštěstí podařilo i přetlakovou kabinu. Později se podařilo zjistit, že k slepení části obalu stratostatu SSSR-2 došlo při výrobě, jak po něm dělníci závodu „Kaučuk“ chodili v botách.

Popis:  Obří výzkumný a rekordní stratosférický balón SSSR-2 měl obal s objemem 300 000 m³. Obal tohoto stratostatu byl vyroben moskevským závodem „Kaučuk“ a po úplném nafouknutí měl tvar koule s průměrem 83 m. Obal stratostatu SSSR-2 byl zhotoven z padákového hedvábí, které je v porovnání s Perkálem, z něhož byl vyroben obal stratostatu SSSR-1, více lehké a více pevné, a byl pokryt tenkou vrstvou pryže. Kuli ochraně před UV zářením a snížení ohřevu byl navíc ošetřen speciálním nátěrem na bázi hliníkového prášku. Nosným plynem byl vodík. Gondola s přetlakovou kabinou stratostatu SSSR-2 byla vyrobena smolenským závodem č.35 a měla tvar koule. Kulovitá přetlaková kabina tohoto stratostatu ukrývala pracoviště dvoučlenné posádky a v porovnání s třímístnou přetlakovou kabinou stratostatu SSSR-1 měla o něco menší průměr. Přetlaková kabina stratostatu SSSR-2 měla, stejně jako přetlaková kabina stratostatu SSSR-1, duralovou konstrukci a byla opatřena izolační vrstvou z plsti. Plstěná izolační vrstva byla navíc potažena jemným plátnem šedé barvy. Díky šedému zbarvení a kulovitému tvaru se kabina tohoto stratostatu mírně ohřívala od slunečních paprsků. Přetlaková kabina stratostatu SSSR-2 měla dva kulaté vstupy a devět malých kulatých okének. Udržování potřebné koncentrace kyslíku v kabině tohoto stratostatu bylo prováděno, stejně jako u stratostatu SSSR-1, regenerací (jako v ponorce). Vzduch byl tedy nejprve vyčištěn od oxidu uhličitého vzniklého dýcháním a vlhkosti a následně obohacen příslušným množstvím kyslíku. Přistávací zařízení stratostatu SSSR-2 mělo, stejně jako přistávací zařízení stratostatu SSSR-1, podobu výpletu z pružného vrbového proutí s tvarem komolého kužele. Přistávací zařízení tohoto stratostatu bylo vyprojektováno na jedno přistání. Při dosednutí rychlostí 5 až 7 m/sec se totiž mělo zbortit a tím ztlumit náraz. Hmotnost přetlakové kabiny stratostatu SSSR-2 s veškerým vybavením a balastní zátěží činila 2 230 kg.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden exemplář

Uživatelé:  SSSR

Posádka:    dvě osoby