KD-88

Taktická letecká řízená střela typu KD-88 z dílny společnosti HAIG (Hongdu Aviation Industry Group) z Nanchangu primárně slouží pro ničení významných pozemních cílů se silnou protivzdušnou obranou. Protizemní střela typu KD-88 se z hlediska celkového uspořádání a celkových rozměrů nápadně podobá letecké protilodní řízené střele typu YJ-83K. Od tohoto svého námořního protějšku lze střelu typu KD-88 rozpoznat zejména díky odlišené konstrukci špice trupu a v neposlední řadě též díky instalaci čtyř štíhlých antén datalinku na koncích hlavních (předních) ovládacích ploch. Zatímco špici trupu protilodní střely typu YJ-83K tvoří zaoblený dielektrický kryt aktivní radiolokační naváděcí hlavice, do špice trupu protizemní střely typu KD-88 (v základní modifikaci) je včleněn polokulovitý průzor pasivní TV naváděcí hlavice. Do dnešních dnů byly ale zaregistrovány ještě dvě verze této zbraně vzájemně se od sebe lišící instalací naváděcí hlavice. Zatímco koncové navedení první z nich (KD-88A?) obstarává pasivní IČ naváděcí hlavice, ta druhá je opatřena pasivní radiolokační naváděcí hlavicí a slouží pro ničení radiolokačních stanic protivníka. Posledně uvedená modifikace střely typu KD-88 ale s největší pravděpodobností ještě nebyla zařazena do výzbroje PLAAF. Navádění této protizemní zbraně v počáteční a střední fázi letu zase obstarává, stejně jako v případě protilodní střely typu YJ-83K, autopilot. Díky instalaci datalinku lze ale dráhu střely typu KD-88 v průběhu této fáze letu korigovat za pomoci rádiových povelů. K tomu přitom slouží speciální aparatura, která je umístěna uvnitř podvěsného kontejneru nepodobného ruskému naváděcímu kontejneru typu APK-9E. Střela typu KD-88 se stala historicky vůbec první taktickou leteckou protizemní řízenou střelou čínské výroby, která kdy byla zařazena do výzbroje PLAAF. Existence této zbraně je známa od roku 2006. Ten rok totiž Číňané střelu typu KD-88 uvolnili, pod označením C-802KD, na export. Prvním a zatím jediným nosičem této střely se stal nadzvukový stíhací-bombardovací letoun typu JH-7A (Flounder) z dílny společnosti XAC (Xian Aircraft Industrial Corporation), který byl do výzbroje PLAAF i PLANAF zařazen v roce 2004. Pod křídlo tohoto stroje lze přitom umístit až čtyři střely typu KD-88. Naváděcí kontejner se zase zavěšuje na jeden z postranních podtrupových závěsníků. Za vůbec první taktické protizemní řízené střely čínských vzdušných sil lze ale považovat ruské střely typu Ch-29 (AS-14 Kedge) a Ch-59ME (AS-18 Kazoo). Tyto střely se staly součástí podvěsné výzbroje letounů typu Su-30MKK (Flanker G) ruské výroby, které Číňané převzali, v letech 2000 až 2003, v počtu 76-ti exemplářů. Letouny typu Su-30MKK (Flanker G) je přitom možné považovat za vůbec první bojové letouny PLAAF schopné napadat pozemní cíle za pomoci řízených střel. Všechny předchozí útočné letouny čínských vzdušných sil se totiž musely spoléhat pouze na neřízené pumy a neřízené rakety.

Verze:

KD-88 – základní modifikace střely typu KD-88 s instalací pasivní TV samonaváděcí hlavice pod příďovým polokulovitým průzračným překrytem. Na export byl tento model uvolněn pod označením C-802KD.

KD-88A? – modifikace střely typu KD-88 s instalací pasivní IČ samonaváděcí hlavice pod příďovým polokulovitým průzračným překrytem

KD-88? – protiradiolokační modifikace střely typu KD-88 s instalací pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice pod příďovým dielektrickým krytem. Tato modifikace střely typu KD-88 pravděpodobně ještě nebyla zařazena do výzbroje PLAAF.

Uživatelé:  pouze ČLR

Nosič:  JH-7A (Flounder) – 4 ks

Naváděcí systém:  KD-88: inerciální systém (autopilot) s rádiovou-povelovou korekcí (navádění v počáteční a střední fázi letu) + pasivní TV samonaváděcí hlavice neznámého typu (navádění v koncové fázi letu); KD-88?: inerciální systém (autopilot) s rádiovou-povelovou korekcí (navádění v počáteční a střední fázi letu) + pasivní IČ samonaváděcí hlavice (navádění na tepelnou stopu cíle) neznámého typu (navádění v počáteční a střední fázi letu); KD-88 (protiradiolokační): inerciální systém (autopilot) s rádiovou-povelovou korekcí (navádění v počáteční a střední fázi letu) + pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem) neznámého typu (navádění v koncové fázi letu)

Pohon:  jeden dvouproudový motor neznámého typu

Bojová hlavice:  průbojně-trhavá o hmotnosti 165 kg

 

 

 

TTD:     
Délka: cca 5 m
Průměr těla:   360 mm
Rozpětí stabilizátorů: 1,22 m
Startovací hmotnost: 715 (?) kg
Max. rychlost: 1 026 (?) km/h
Dosah:   cca 180 - 200 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 11.1.2014