YJ-12

Nadzvuková letecká protilodní řízená střela velkého doletu typu YJ-12 z dílny institutu CHETA (China Hai-Ying Electro-Mechanical Technology Academy) vzešla, spolu „nadzvukovou“ protilodní řízenou střelou typu YJ-83, ze zadání z počátku 90. let. Zatímco střela typu YJ-12 se dokáže pohybovat nadzvukovou rychlostí po celou dobu navedení, paralelně vyvíjená střela typu YJ-83 je schopna letu nadzvukovou rychlostí pouze v průběhu závěrečné fáze navedení. Podstatnou část svého letu se tedy pohybuje podzvukovou rychlostí. Posledně uvedená zbraň s největší pravděpodobností vznikla pouze jako záložní řešení pro případ, kdyby se vývoj střely typu YJ-12 nepodařilo dotáhnout do stádia sériové výroby. Na vývoji střely typu YJ-12 se kromě institutu CHEMTA, který se stal hlavním kontraktorem, podílely též výzkumné instituty č.601 a č.611 spolu s institutem Naval Research Academy. Zatímco výzkumné instituty č.601 a č.611 dostaly na starost návrh aerodynamického řešení střely typu YJ-12, institut Naval Research Academy připadl vývoj naváděcí soustavy této zbraně. Svým celkovým uspořádáním se střela typu YJ-12 nápadně podobá ruským střelám typu Ch-31 (AS-17 Krypton) a Moskit (SS-N-22 Sunburn). Z hlediska rozměrů pak leží někde mezi nimi. Pohon této zbraně tedy obstarává náporový motor, který využívá čtveřici protáhlých kapsovitých do tvaru písmene „X“ uspořádaných postranních lapačů vzduchu. K jeho zážehu ale dochází až po vyhoření a odhození urychlovacího stupně s raketovým motorem na TPL. Náporové motory totiž pracují pouze při určité dopředné rychlosti. Střela typu YJ-12 je první čínskou zbraní této kategorie s nadzvukovou letovou rychlostí s modulární konstrukcí. Díky tomuto pojetí se bude moci stát základem celé rodiny střel s různým určením. Zatímco v počáteční a střední fázi navedení se střela typu YJ-12 ke svému cíly obvykle pohybuje ve velké výšce, v závěrečné fázi navedení její let probíhá v malé výšce nad hladinou moře. V tomto letovém módu je totiž velmi obtížně odhalitelným cílem pro obranné prostředky napadeného plavidla. Samozřejmostí je schopnost provádět úhybné manévry v průběhu koncové fáze navedení. První úspěšný test střely typu YJ-12 byl uskutečněn v roce 1997. Zkoušky této zbraně nad pevninou, které byly zaměřeny na prověření činnosti jednotlivých palubních systémů, se podařilo završit ještě do konce toho samého roku. V průběhu následujícího roku byla splněna též podstatná část naplánovaných zkušebních letů nad vodní hladinou. Konstrukční certifikát střela typu YJ-12 obdržela v říjnu roku 1999. Předtím ale byla do konstrukce této zbraně vnesena celá řada změn. Tomu pak následovaly operační zkoušky. Plná produkce střely typu YJ-12 se ale rozeběhla až v lednu roku 2004, poté, co byly do její konstrukce vneseny další změny. Střela typu YJ-12 může startovat z pozemních, hladinových, ponorkových i vzdušných platforem. Na vzdušnou odpalovací platformu této zbraně byly zatím upraveny pouze některé exempláře podzvukového středně těžkého strategického raketonosného letounu typu H-6G (modifikace sovětského letounu typu Tu-16 Badger A) z dílny společnosti XAC (Xian Aircraft Industrial Corporation), který zastává roli nosiče čtyř protilodních řízených střel typu YJ-83K. Takto modifikované H-6G se vyznačují instalací nového vnitřního páru křídleních závěsníků se zesílenou konstrukcí a jejich existence je známa od září roku 2013. V blízké budoucnosti se střela typu YJ-12 s největší pravděpodobností stane též součástí zbraňového systému nadzvukového stíhacího-bombardéru typu JH-7B (Flounder) z dílny společnosti XAC (v počtu dvou exemplářů) a těžkého palubního víceúčelového bojového letounu typu J-15 (modifikace sovětského typu Su-33 Flanker D) z dílny společnosti SAC (v počtu jednoho exempláře).

Verze:  žádné

Uživatelé:  pouze ČLR

Nosič: H-6G (Badger) – 2 nebo 4? ks

Naváděcí systém:  inerciální systém (autopilot) + GPS (navádění v počáteční a střední fázi letu) + aktivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na odraz elektromagnetického záření naváděcí hlavice od cíle) neznámého typu (navádění v koncové fázi letu)

Pohon:  jeden náporový motor (letová jednotka) neznámého typu a jeden raketový motor na TPL (startovací jednotka) neznámého typu

Bojová hlavice:  konvenční

 

 

TTD:     
Délka: ?
Průměr těla:   ?
Rozpětí stabilizátorů: ?
Startovací hmotnost: ?
Max. rychlost: cca M=2,5 až M=3,5
Dosah:   cca 150 - 300 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 11.1.2014