YJ-5

 

Taktická letecká protiradiolokační řízená střela typu YJ-5 z dílny institutu ze Shanghaie není ničím jiným, než derivátem řízené střely pozemního raketového komplexu PVO typu HQ-61 (CSA-2). Veškeré palubní systémy přitom tato zbraň přebírala od letecké protiradarové řízené střely typu FL-7, jejíž vývoj v roce 1981 zcela zastavily škrty ve zbrojním rozpočtu. Střela typu FL-7 vycházela z  protiradiolokační řízené střely typu AGM-45 Shrike americké výroby. Některé technologie však přebírala od pokročilejší americké protiradarové řízené střely typu AGM-78 Standard. První zkušební série střely typu YJ-5 brány výrobního závodu opustila v roce 1984. Střelecké zkoušky se rozeběhly ještě ten samý rok. Role vypouštěcí platformy této zbraně se přitom zhostil speciálně upravený podzvukový proudový taktický bombardér typu H-5 (modifikace sovětského typu Il-28 Beagle). Přestože z hlediska výkonnosti střela typu YJ-5 splňovala technické zadání, díky některým nedostatkům v naváděcím systému nemohla být tehdy ještě považována za způsobilou pro řadovou službu. Naváděcí systém této zbraně totiž vykazoval nízkou odolností proti elektronickému rušení. Kromě toho byl schopen identifikovat velmi omezenou škálu frekvencí a navíc nedokázal tuto zbraň navést na cílovou radiolokační stanici, pokud mezitím přešla na jinou pracovní frekvenci. Druhá zkušební série střely typu YJ-5, která vznikla v roce 1986, ale tyto zásadní nedostatky již zcela postrádala. Třetí série této zbraně byla dokončena na počátku 90. let a vyznačovala se schopností vést útoky i na radiolokační stanice, které pracují v režimu skokové změny frekvence (Frequency Hopping). Kromě toho tato střela mohla s určitým omezením napadat i radiolokační stanice s pevnou fázovanou anténou. Protože střelu typu YJ-5 bylo i v této konečné podobě možné považovat za beznadějně morálně zastaralou techniku a navíc z hlediska bojové efektivity americkou střelu typu AGM-45 Shrike, která se stala základem modelu FL-7, příliš nepřekonávala, nakonec byla do výzbroje PLAAF zařazena pouze v nevelkém počtu. Nosičem této zbraně se přitom staly speciálně upravené podzvukové bombardéry typu H-5. Od zvažovaného začlenění této střely do zbraňového systému  středně těžkého podzvukového strategického bombardéru typu H-6 (kopie sovětského typu Tu-16 Badger A) z dílny společnosti XAC (Xian Aircraft Industrial Corporation) z Xianu, dvoumachového přepadového stíhače typu J-8 (Finback) z dílny společnosti SAC (Shenyang Aircraft Company) ze Shenyangu, nadzvukového stíhacího-bombardéru typu JH-7 (Flounder) z dílny společnosti XAC a nadzvukového útočného letounu typu Q-5 (Fantan) z dílny společnosti NAMC (Nanchang Aircraft Manufacturing Company) z Nanchangu bylo pak zcela opuštěno. Ke ztrátě zájmu o střelu typu YJ-5 ze strany PLAAF přitom nemalou mírou přispěl též rozpad znepřáteleného SSSR, k němuž došlo v roce 1991, a následné navázání čilých obchodních vztahů s ekonomickou krizí zmítaným postsovětským Ruskem. Díky tomu si totiž Číňané mohli koupit podstatně modernější letecké protiradiolokační řízené střely typu Ch-31P (AS-17 Krypton) ruské výroby. Ve výzbroji PLAAF se nyní již žádná střela typu YJ-5 nenachází. Všechny exempláře této zbraně byly totiž spotřebovány v průběhu vojenských cvičení.

Verze:  žádné

Uživatelé:  žádní

Nosič: H-5 (Beagle)

Naváděcí systém:  pasivní radiolokační samonaváděcí hlavice (navádění na elektromagnetické záření emitované cílem)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL neznámého typu

Bojová hlavice:  ?

 

 

 

TTD:     
Délka: ?
Průměr těla:   ?
Rozpětí křídla: ?
Startovací hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Dosah:   ?

 

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 11.1.2014