SPPU-6A

Podvěsný střelecký kontejner s jedním 23 mm šestihlavňovým rotačním kanónem typu GŠ-6-23 se zásobou 400 nábojů. Zmíněný kanón byl vyvinut v 70. letech 20. století A.G. Šipunovem a V.P. Grjazevem a stal se pevnou zbraní frontového bombardovacího letounu typu Su-24 (Fencer) a přepadového stíhacího letounu typu MiG-31 (Foxhound). Kanón typu GŠ-6-23 pracuje na Gatlingově principu a má délku 1,4 m, hmotnost 76 kg, kadenci 9 000 až 10 000 ran/min a úsťovou rychlost 700 až 740 m/s. Zmíněná zbraň využívá střelivo s rozměry 23 x 115 mm a hmotností 173 až 200 g. Hlavně kanónu typu GŠ-6-23 jsou roztáčeny za využití energie prachových plynů ze střelby. K počátečnímu roztočení hlavní této zbraně ale slouží speciální pyropatrony. Kontejner typu SPPU-6A (SPPU = semnaja podvižnaja) pušečnaja ustanovka = snímatelné pohyblivé kanónové zařízení) je primárně určen k útokům na pozemní cíle a má vřetenovitý tvar. Na jeho zádi se nachází instalace čtyř lichoběžníkových stabilizačních ploch majících vzájemné uspořádání do tvaru písmene „X“. Instalace kanónu je uvnitř zmíněného kontejneru řešena jako pohyblivá. Kanón typu GŠ-6-23 je totiž instalován na lafetě, která se může otáčet okolo podélné osy kontejneru. Kromě toho jej lze vyklápět směrem dolů. Zatímco v příčném směru je kanón typu GŠ-6-23 možné vychylovat až o 45°, max. úhel vychýlení této zbraně směrem dolů činí 40°. K otáčení lafety a vyklápění kanónu přitom slouží elektrické pohony. Vzhledem k tomu, že byl kontejner typu SPPU-6A díky značné hmotnosti, která i s kanónem a plným zásobníkem munice činí celých 500 kg, shledán jako nevhodný pro většinu bojových letounů frontového letectva, nakonec se stal součástí zbraňového systému jediného bojového letounu, a to frontového bombardéru typu Su-24 (Fencer). Zmíněný stroj má pevně vestavěný kanón typu GŠ-6-23 a může přepravovat až tři tyto kontejnery, dva na vnitřních křídelních závěsnících a jeden na centrálním trupovém závěsníku. Se třemi kontejnery typu SPPU-6A v podvěsu tedy letoun typu Su-24 (Fencer) disponuje baterií čtyř kanónů typu GŠ-6-23. Pro kanóny typu GŠ-6-23 v kontejnerech typu SPPU-6A byly možné dvě pevné polohy. Zmíněný kanón přitom mohl zaujímat buďto pozici podél podélné osy kontejneru nebo mohl být pootočen o 11°36‘ směrem do strany a současně být sklopen pod úhlem 7°45‘ směrem dolů. Při větším vychýlení by totiž byla doba mířené střelby příliš krátká. Z kanónů tohoto stroje může pálit jak pilot, tak i zbraňový operátor. Palubní střelecký systém letounu typu Su-24 (Fencer) má pro použití kanónů typu GŠ-6-23 celou řadu režimů. Na jedno stisknutí tlačítka pro střelbu lze přitom buďto vypálit krátkou dávku, kdy je spotřebována čtvrtina munice, nebo dlouhou dávku, která vyprázdní polovinu zásobníku. Přitom je možné pálit, krátkými nebo dlouhými dávkami, jenom z jednoho kontejneru typu SPPU-6A. Další možností je palba ze všech tří těchto kontejnerů najednou. Možné je ale též pálit jenom ze dvou kontejnerů typu SPPU-6A současně do úplného vyprázdnění zásobníků s následným přepnutím na třetí kontejner. Zbraňový systém letounu typu Su-24 (Fencer) samozřejmě umožňuje též současnou střelbu z palubního kanónu a všech tří podvěsných kontejnerů typu SPPU-6A. V tomto případě zmíněný stroj vypálí neuvěřitelných 600 granátů za sekundu. Pokud jsou kontejnery typu SPPU-6A používány k postřelování plošných pozemních cílů z ustáleného horizontálního letu, kanóny typu GŠ-6-23 jsou vychýleny „napevno“ pod určitým úhlem směrem dolů. Při soustředěné palbě na bodový cíl jsou zase kanóny typu GŠ-6-23 v kontejnerech typu SPPU-6A při přeletu nad cílem v určité výšce určitou rychlostí automaticky naklápěny palubním střeleckým počítačem nosiče tak, aby byly nepřetržitě namířeny do záměrného bodu. Kontejner typu SPPU-6A ale není zcela prost nedostatků. Kromě velké hmotnosti se přitom jedná též o ne zrovna ideální spolehlivost elektrického pohonu pohyblivé kanónové lafety. Použití této zbraně navíc razantně omezuje manévrovatelnost nosiče. Soustředěná mířená střelba z kontejnerů typu SPPU-6A je totiž možná pouze z ustáleného horizontálního letu. Přitom je zcela vyloučeno provádět sebemenší změny ve výšce a kurzu letu. To totiž vede k vychýlení od záměrného bodu. Díky tomu je ale nosič této zbraně při střelbě příliš snadným cílem pro prostředky PVO. Střelba z kanónových kontejnerů typu SPPU-6A je navíc prováděna při letu v malé výšce, tedy v oblasti s turbulentním prouděním vzduchu, které má negativní vliv na stabilitu. Díky tomu při takovém letu není úplně možné vyloučit drobné změny výšky a kurzu letu, které mají negativní vliv na rozptyl střelby. Přesnost střelby z kontejnerů typu SPPU-6A navíc negativně ovlivňují vibrace, které provází vlastní střelba, spolu s vůlemi v elektrickém pohonu a uchycení střelecké lafety. Díky tomu se tato zbraň hodí zejména k postřelování plošných cílů. To samé přitom platí pro všechny ostatní typy sovětských střeleckých kontejnerů s pohyblivou instalací kanónů. Kontejner typu SPPU-6A byl vyvinut KB Dzeržinec. Jeho produkci zajišťoval, v letech 1976 až 1992, závod DMZ (Dolgoprudenský strojírenský závod) z Dolgoprudnego, který byl v letech 1975 až 1991 znám jako DMPO (Dolgoprudenský strojírenský výrobní svaz), načež byl přejmenován na DNPP (Dolgoprudenský vědecko-výrobní podnik). V Dolgoprudném byly ale vyráběny pouze těla kontejneru typu SPPU-6A. Jejich konečnou montáž spolu s vestavbou zbraně zajišťoval moskevský závod Kommunar.

poslední úpravy provedeny dne: 6.12.2024