GP-9

Podvěsný střelecký kontejner s jedním 23 mm dvouhlavňovým kanónem typu GŠ-23L se zásobou 200 nábojů. Zmíněný kanón byl vyvinut v 50. letech 20. století A.G. Šipunovem a V.P. Grjazevem a stal se pevnou zbraní celé řady bojových letounů. Kanón typu GŠ-23L má dvojici sdružených hlavní a závěrů. Jeho automatika pracuje na tzv. Gastově principu, což znamená, že k otevírání a uzavírání závěrů obou hlavní využívá energii prachových plynů ze střelby. Přitom se závěr jedné hlavně pohybuje směrem dopředu a současně závěr druhé hlavně směrem dozadu. Střelba z jednotlivých hlavní kanónu typu GŠ-23L tedy probíhá na střídačku. Zmíněný kanón má délku 1,537 m, hmotnost 50 kg, kadenci 3 000 až 3 400 ran/min a úsťovou rychlost 690 až 890 m/s a účinnou délku palby až 3 000 m. Kanón typu GŠ-23L využívá střelivo s rozměry 23 x 115 mm a hmotností 173 až 200 g. K zásobování obou dvou hlavní této zbraně municí slouží jeden nábojový pás. Střelecký kontejner typu GP-9 (GP = gondola pušečnaja = kanónová gondola) byl koncipován jako konformní a připevňoval se přímo k břichu trupu nosiče na místo pylonu pro přídavnou palivovou nádrž. Zatímco ocelové články nábojových pásů byly při střelbě jímány do zásobníku, který se nacházel v zadní části kontejneru typu GP-9, prázdné nábojnice byly vyhazovány ven. Protože byl kanón typu GŠ-23L uvnitř zmíněného kontejneru instalován „na znak“, nábojová schránka se spirálovitým ústrojím pro podávání nábojového pásu se musela nacházet pod ním. To ale kladlo vyšší nároky na pevnost nábojových článků, které musely být náležitě zesíleny. Jejich pevnost byla proto 1,5 x vyšší. Kanónový kontejner typu GP-9 vzešel z indické zakázky jako zbraň přepadového stíhacího letounu typu MiG-21FL (Fishbed F), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu MiG-21PF (Fishbed D) navrženou dle zadání vzdušných sil Indie (IAF). Protože byly v 50. letech hlavňové zbraně považovány za přežitek, neboť se počítalo s tím, že při budoucích vzdušných střetech budou stíhací letouny své cíle ničit z velké vzdálenosti za pomoci řízených střel, jedinou zbraní letounu typu MiG-21PF (Fishbed D) se staly dvě krátkodosahové PLŘS. Po jejich odpálení byl proto tento stroj zcela bezbranný. V průběhu války ve Vietnamu a konfliktů na Blízkém východě ale vyšlo najevo, že opuštění od pevné střelecké výzbroje bylo chybné. Vzdušné střety ve zmíněných konfliktech měly totiž podobu manévrových vzdušných soubojů a pro byly PLŘS první generace prakticky nepoužitelné. Zmíněné střely totiž nebyly uzpůsobeny k odpalování v průběhu prudkého manévrování, kdy na ně působí značné přetížení. Kromě toho při odpalování PLŘS z malých vzdáleností hrozil střel se střepinami vzniklými explozemi jejich bojových hlavic. Proti použití PLŘS první generace v manévrovém vzdušném boji ale hovořilo též omezené zorné pole jejich naváděcích hlavic. Z tohoto důvodu se na počátku války ve Vietnamu objevil dokonce návrh na nouzové použití obstarožního 7,62 mm kulometu typu ŠKAS na letounu typu MiG-21PF (Fishbed D). Střelecký kontejner typu GP-9 byl produkován, od roku 1969, závodem DMZ (Dolgoprudenský strojírenský závod) z Dolgoprudnego, který byl v letech 1975 až 1991 znám jako DMPO (Dolgoprudenský strojírenský výrobní svaz), načež byl přejmenován na DNPP (Dolgoprudenský vědecko-výrobní podnik). V Dolgoprudném byly ale vyráběny pouze těla kontejneru typu GP-9. Jejich konečnou montáž spolu s vestavbou zbraně zajišťoval moskevský závod Kommunar. Kontejner typu GP-9 stal se součástí výzbroje nejen ryze exportních MiGů-21FL (Fishbed F), ale též letounů typu MiG-21PFM (Fishbed F) a MiG-21S (Fishbed J). Všechny následující verze tohoto stroje již měly pevně vestavěný kanón. Jinými typy letounů kontejnery typu GP-9 používány nebyly. To ani neumožňovala jejich konstrukce, neboť byly tvarovány tak, aby přiléhaly k břichu trupu letounu typu MiG-21 (Fishbed). Pokud byl zmíněný kontejner připevněn k břichu trupu MiGu-21 (Fishbed), centrální aerodynamická brzda tohoto stroje musela být zablokovaná v uzavřené poloze. Zmíněný kontejner měl ale neblahý vliv na aerodynamiku. Kromě toho znemožňoval přepravu přídavné palivové nádrže pod trupem, což mělo zase negativní vliv na dolet a vytrvalost. Vzdušné síly Indie přitom kontejnery typu GP-9 a svých letounech typu MiG-21FL (Fishbed F) poprvé použily v boji v tzv. Bangladéšské válce. K prvnímu ověřenému sestřelu nepřátelského letounu v podobě typu F-104A Starfighter vzdušných sil Pákistánu kanónem typu GŠ-23L z kontejneru typu GP-9 došlo dne 12. prosince 1971. Pilot „indického“ MiGu-21FL (Fishbed F) se přitom k použití této zbraně uchýlil poté, co došlo k selhání obou dvou PLŘS typu R-3S (AA-2B Atoll). Většiny sestřelů přitom piloti těchto strojů ve zmíněném konfliktu dosáhli právě za pomoci kanónu typu GŠ-23L z kontejneru typu GP-9.

Nosič:  MiG-21FL (Fishbed F) – 1 ks, MiG-21PFM (Fishbed F) – 1 ks a MiG-21S (Fishbed J) – 1 ks

poslední úpravy provedeny dne: 6.12.2024