TRS-85

Typ:  lehká letecká neřízená raketa

Určení:  ničení vzdušných a pozemních cílů

Vyvinul:  NII-1

Historie:  Neřízená raketa typu TRS-85 (TRS = Turboreaktivnyj aviacionnyj snarjad = turboreaktivní letecký granát) s ráží 85 mm vznikla jako alternativa k nepříliš úspěšné 82 mm raketě typu S-2 (TRS-82). S raketou typu TRS-85, která byla stabilizována, podobě jako dělostřelecké granáty, rychlým otáčením okolo podélné osy, se již od počátku počítalo jako se zbraní nadzvukového stíhacího letounu typu MiG-19 (Farmer A). Zmíněná raketa měla startovací hmotnost 4,17 kg a měla sloužit k ničení bombardovacích letounů protivníka. Přitom měla být vystřelována jednotlivě nebo v salvách. K odpalování rakety typu TRS-85 sloužily trojnásobné trubkové raketové bloky typu 408/3. V každé hlavni zmíněného bloku byly umístěny hned tři rakety tohoto typu za sebou. Jeden raketový blok typu 408/3 tedy obsahoval celkem devět raket typu TRS-85. Na křídelní závěsníky MiGu-19 (Farmer A) mělo být přitom možné navěsit až čtyři raketové bloky typu 408/3 s celkem 36-ti raketami typu TRS-85. Integrací čtyř raketových bloků tohoto typu do zbraňového systému nadzvukového MiGu-19 (Farmer A) byla OKB-155 MiG pověřena výnosem ze dne 12. března 1955. Prototyp požadované modifikace tohoto stroje, která obdržela tovární označení SM-9/D, vznikl konverzí letounu MiG-19 (v.č. 59210420) z produkce závodu č.21 z Gorkého. Kompletaci prototypu MiG-19 (SM-2/D) se podařilo završit v červnu roku 1957. Závodními zkouškami tento stroj prošel mezi červencem a srpnem toho samého roku. Závodní střelecké zkoušky se rozeběhly dne 23. září 1957 a byly realizovány na polygonu Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS). Ke zkouškám státním byl prototyp MiG-19 (SM-2/D) odevzdán v říjnu toho samého roku. Podvěs raketových bloků s raketami typu TRS-85 sice sebou nepřinášel, na rozdíl od podvěsu „druhoválečných“ raket typu RS-82, razantní pokles rychlosti nosiče v důsledku nárůstu čelního aerodynamického odporu, při střelbě se zmíněnou raketou bylo ale nutné dodržovat přísné rychlostní limity, aby bylo dosaženo požadované rychlosti otáčení okolo podélné osy. Při překročení předepsané rychlosti při střelbě totiž krátce po stratu docházelo ke klopení rakety typu TRS-85 v důsledku ztráty stabilizačního efektu rotace okolo podélné osy. Před zahájením střelby za pomoci zmíněné rakety proto pilot nosiče musel nejprve snížit rychlost, což bylo nežádoucí jak při útoku na pozemní cíl, tak i při vzdušném boji. Při útoku na pozemní cíl se totiž nosič musel díky tomu pohybovat déle v dosahu prostředků PVO nepřítele, což zvyšovalo riziko jeho sestřelení. Rychle dostihnout vzdušný cíl a pak zase snižovat rychlost kuli střelbě bylo zase nanejvýš komplikované. Protože VVS navíc mezitím přišlo s novými požadavky na raketovou výzbroj, které raketa typu TRS-85 již nesplňovala, v roce 1958 byl vývoj této zbraně zastaven. Mezitím se zmíněná zbraň dostala do středu pozornosti VMF. Zatímco VVS s raketou typu TRS-85 počítalo zejména jako s protivzdušnou zbraní, VMF se rozhodlo zmíněnou raketu začlenit do zbraňového systému specializované stíhací-bombardovací modifikace podzvukového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A) pro pobřežní obranu. VMF tedy s raketou typu TRS-85 počítalo zejména při boji s hladinovými plavidly. Zmíněná zbraň měla konkrétně sloužit k ničení lehkých námořních plavidel, včetně vyloďovacích člunů a vynořených ponorek. Technické zadání k takto modifikovanému MiGu-17 (Fresco A) bylo vrchním velitelem VMF schváleno dne 3. března 1954. Přestavba jednoho tohoto stroje na stíhací-bombardér pro pobřežní obranu byla oficiálně objednána dne 26. května 1955. K odpalování raket typu TRS-85 letoun typu MiG-17 (Fresco A) využíval pětinásobné trubkové raketové bloky typu B-374 z dílny Šebanova. Do každé z pěti hlavní tohoto bloku se umisťovaly tři rakety za sebou. Jeden raketový blok typu B-374 tedy obsahoval celkem 15 raket typu TRS-85. Pod křídlo zmíněného letounu bylo možné navěsit dva tyto bloky s celkem 30-ti raketami typu TRS-85. Základem prototypu stíhací-bombardovací modifikace podzvukového MiGu-17 (Fresco A) se konkrétně stal letoun s v.č. 1615328 z produkce závodu č.153 z Novosibirska. Závodními zkouškami raketa typu TRS-85 jako zbraň letounu typu MiG-17 (Fresco A) prošla mezi květnem a červnem roku 1955. Státní pozemní zkoušky zmíněné zbraně byly nejprve, od září roku 1955, realizovány v institutu NII-61, a poté, od únoru roku 1956, na vědecko-výzkumném polygonu ze Sofrinska. Poté, po odstranění zjištěných nedostatků, byl letoun typu MiG-17 (v.č. 1615328) odevzdán ke zkouškám státním. Státními zkouškami přitom tento stroj prošel, mezi 29. zářím a 12. březnem 1957, na polygonu institutu vědecko-výzkumného institutu Vojenského letectva (NII VVS) ve Feodosii. Protože let rakety typu TRS-85 sužovaly problémy se stabilitou, zmíněná raketa za tuto časovou periodu několikrát prošla úpravami. Součástí státních zkoušek této zbraně se staly též „ostré“ střelby na reálné cíle v podobě velkého protiponorkového člunu typu BO-55, člunu pro přepravu a podporu potápěčů typu VRD-77 a průzkumného člunu typu RK-16140. Na hladinové cíle byly přitom rakety typu TRS-85 letounem typu MiG-17 (v.č. 1615328) v průběhu zkoušek odpalovány ze střemhlavého letu pod úhlem 30° při rychlosti 650 až 670 km/h ze vzdálenosti 800 až 1 000 m, a to buďto ve třech následných salvách o deseti kusech (s odstupem 0,1 s) nebo v jedné salvě o dvou kusech. Při střelbě na lehká plavidla s kovovou konstrukcí k detonaci bojové hlavice rakety typu TRS-85 docházelo ještě před nárazem. Přitom se většina úlomků bojové hlavice této rakety rozptýlila podél směru letu. Střepiny vzniklé detonací bojové hlavice rakety dokázaly ze vzdálenosti 1 až 2 m prorazit ocelový plech lodního kýlu s tloušťkou až 5 mm. Naproti tomu při střelbě na plavidlo BO-55 s dřevěnou palubou docházelo aktivaci bezkontaktního přibližovacího zapalovače bojové hlavice raket typu TRS-85 v podobě typu V-430 až při nárazu. Z výsledků zkoušek vyplynulo, že je střelba raketami typu TRS-85 s bezkontaktním přibližovacím zapalovačem bojové hlavice typu V-430 z trubkových raketnic, uvnitř kterých jsou tyto rakety umístěny za sebou, bezpečná. Protože ale raketa typu TRS-85 měla špatnou směrovou stabilitu, a tedy i velký rozptyl, VMF tuto zbraň nepřijalo. VMF přitom s raketou typu TRS-85 počítalo též pro turbovrtulový útočný letoun typu Tu-91 (Boot), jehož vývoj ale nakonec nepřekročil prototypové stádium. Zmíněný stroj měl zase tyto rakety používat k ničení pozemní techniky a živé síly protivníka. Letoun typu Tu-91 (Boot) měl přitom rakety typu TRS-85 přepravovat uvnitř dvou podvěsných kontejnerů, které se měly umisťovat pod křídlo. Uvnitř každého z nich se měly nacházet tři raketové bloky, každý s 20-ti těmito raketami. Zmíněný stroj měl být tedy schopen přepravy 120-ti raket typu TRS-85. Alternativně mělo být do každého z křídelních kontejnerů letounu typu Tu-91 (Boot) možné umístit tři raketové bloky, každý s 20-ti raketami typu ARS-85, dva raketové bloky, každý s 9-ti raketami typu S-3 (TRS-132), nebo jeden raketový blok se 4 raketami S-1OF (TRS-212).

Verze: žádné

Odpalovací zařízení:

408/3 – trojnásobný trubkový raketový blok. Do každé ze tří hlavní tohoto bloku se umisťovaly tři rakety za sebou. Raketový blok typu 408/3 byl určen pro nadzvukový stíhací letoun typu MiG-19 (Farmer A).

B-374 – pětinásobný trubkový raketový blok. Do každé z pěti hlavní tohoto bloku se umisťovaly tři rakety za sebou. Raketový blok typu B-374 byl určen pro námořní stíhací-bombardovací modifikaci podzvukového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A).

Nosič:  MiG-17 (Fresco A), MiG-19 (Farmer A) a Tu-91 (Boot)

Uživatelé:  žádní

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  tříštivo-trhavá s bezkontaktním přibližovacím zapalovačem typu V-430

poslední úpravy provedeny dne: 29.10.2024