TRS-190 Strela

Typ:  těžká letecká neřízená raketa

Určení:  ničení vzdušných cílů

Vyvinul:  NII-1

Historie:  Dne 19. září 1953 byl institutu NII-1, který spadal pod MOP (Ministerstvo obranného průmyslu), zadán vývoj neřízené rakety s ráží 190 mm pro stíhací letouny. Neřízené rakety byly totiž tehdy považovány za perspektivní protivzdušnou zbraň. Vývoj požadované rakety, která vešla ve známost jako TRS-190 Strela (TRS = Turboreaktivnyj aviacionnyj snarjad = turboreaktivní letecký granát), byl zahájen ještě před vypsáním výše uvedeného zadání a probíhal pod vedením J.A. Pečerského. Zmíněná raketa postrádala instalaci stabilizačních plošek. Její stabilizaci za letu zajišťovala, obdobně jako u kanónového granátu, rotace okolo podélné osy vysokou rychlostí. Do rotace přitom raketu typu TRS-190 uváděl tah dvou skloněných trysek pohonné jednotky v podobě raketového motoru na TPL. Zmíněná raketa měla délku 0,926 m a hmotnost 35,9 kg a dosahovala rychlosti 705 až 720 m/s (2 538 až 2 592 km/h). Raketa typu TRS-190 byla opatřena tříštivo-trhavou bojovou hlavicí s celkovou hmotností 10 kg. Na výbušnou složku z toho přitom připadalo 2,37 kg. Iniciaci bojové hlavice této zbraně zajišťoval elektrický bezkontaktní přibližovací zapalovač typu EV-51 z dílny institutu NII-137 a nárazový mechanický zapalovač typu VMTR z dílny závodu č.42. K odpalování zmíněná rakety, která vypadala jako velký náboj do kanónu, sloužila trubková raketnice. Mezitím, výnosem ze dne 12. dubna 1952, byl závod č.81 pověřen začleněním dvou raket typu TRS-190 do zbraňového systému podzvukového stíhacího letounu typu MiG-15bis (Fagot). K odpalování zmíněných raket měl konkrétně tento stroj využívat dvojici zdvojených trubkových raketnic typu ORO-190K s délkou 720 mm. V rámci přestavby na vzdušnou zkušebnu rakety typu TRS-190 jeden ze sériových MiGů-15bis (Fagot) kromě závěsníků pro raketnice typu ORO-190K obdržel též střelecký zaměřovač typu AP-2R a zařízení pro nabíjení elektrického zapalovače bojové hlavice typu PZV-51. Dne 8. dubna 1952, po realizaci závodních zkoušek, byl takto modifikovaný MiG-15bis (Fagot) předán institutu GK NII VVS (Státní zkušební institut vojenského letectva), za účelem realizace střeleckých zkoušek. Ty se přitom rozeběhly dnem 14. dubna toho samého roku. Střelecké zkoušky rakety typu TRS-190 ale již dne 4. května 1952 přerušil incident. Ten den se totiž zkušebnímu MiGu-15bis (Fagot) při vybírání střemhlavého letu po zkušební střelbě utrhl závěsník se zdvojenou raketnicí typu ORO-190K. Následně byl proto závodem č.81 pro zmíněnou raketnici navržen a zhotoven zesílený závěsník. V rámci střeleckých zkoušek rakety typu TRS-190 bylo uskutečněno celkem 72 střeleb, z toho 16 na zemi a 56 ze vzduchu. Protože se zmíněné střelby jinak obešly bez problémů, dne 3. července 1952 byla raketa typu TRS-190 jako zbraň letounu typu MiG-15bis (Fagot) odevzdána ke zkouškám státním. Prakticky ve stejnou dobu byly čtyři raketnice typu ORO-190 předány NIP VVS č.4 (vědecko-výzkumný polygon Vojenského letectva č.4), za účelem realizace pozemních zkoušek. Krátce nato, výnosem ze dne 19. července toho samého roku, byl závod č.292 pověřen úpravou šesti MiGů-15bis (Fagot) na nosiče raket typu TRS-190 dle výkresů zhotovených konstrukční kanceláří KB-1 závodu č.81, pro potřeby armádních zkoušek. Předání zmíněných letounů k armádním zkouškám bylo přitom stanoveno na září roku 1952. Mezitím, výnosem ze dne 15. prosince 1951, byla OKB-155 MiG pověřena začleněním dvou raket typu TRS-190 do zbraňového systému výkonnějšího podzvukového proudového stíhacího letounu typu MiG-17 (Fresco A). Výkresové podklady pro konverzi MiGu-17 (Fresco A) na nosič dvou raket typu TRS-190 se OKB MiG podařilo dokončit v červenci roku 1952. Přestavbou na zkušební nosič zmíněných raket, který obdržel tovární označení SI-19, konkrétně prošel letoun MiG-17 (rudá 104 / v.č 1401004) z produkce závodu č.1 z Kujbyševa. Zmíněný stroj přitom mohl tyto rakety odpalovat ze dvou jednoduchých trubkových raketnic typu ORO-190 s délkou 1 800 mm. K závodním zkouškám byl prototyp MiG-17 (SI-19) odevzdán dne 13. srpna 1952. Dne 9. září téhož roku, po jejich završení, byl tento stroj předán institutu GK NII VVS, za účelem realizace zkoušek státních. Později, výnosem ze dne 2. října 1953, byla OKB-155 MiG pověřena úpravou prototypu MiG-17 (SI-19) instalací dvou závěsníků pro raketnice typu OR-190, střeleckého zaměřovače typu AP-2R a zařízení pro nabíjení elektrického zapalovače bojové hlavice typu PZV-52. Termín předání takto modifikovaného letounu MiG-17 (SI-19) k závodním a státním zkouškám byl stanoven na třetí čtvrtletí toho samého roku. Závodní zkoušky prototypu MiG-17 (SI-19) s modifikovaným zbraňovým systémem se nicméně podařilo završit již dne 12. srpna 1953, tedy ještě před vypsáním zmíněného výnosu. První etapa státních letových zkoušek prototypu MiG-17 (SI-19) byla ukončena dne 1. ledna 1954. Druhá etapa státních zkoušek tohoto stroje byla realizována na polygonu GK NII VVS a obešla se bez problémů. Přestože druhou etapu státních zkoušek rakety typu TRS-190 zakončilo kladné hodnocení, VVS se rozhodlo s definitivním rozhodnutím, zda tuto zbraň příjme či ne, vyčkat až na výsledky zkoušek vojskových. Na počátku roku 1955 tedy zkušební institut NII VVS obdržel dodávku zkušební série raket typu TRS-190 o 1 000 exemplářích a čtyř letounů typu MiG-17F (Fresco C), které byly předtím, v prostorách závodu č.153 z Novosibirska, opatřeny instalací závěsníků pro raketnice typu ORO-190K, střeleckého zaměřovače typu ASP-5N a nabíjecího zařízení elektrického zapalovače bojové hlavice typu PZV-52. Dodávka celkem 600-ti elektrických bezkontaktních přibližovacích zapalovačů bojové hlavice typu EV-51 a 600 nárazových mechanických zapalovačů bojové hlavice typu VMTR se ale poněkud zatáhla. Ani jeden z nich navíc neprošel kontrolními zkouškami. Zatímco bezkontaktní zapalovač typu EV-51 měl příliš malý dosah, kontaktní zapalovač typu VMTR pracoval poněkud nespolehlivě. Mezitím, dne 30. prosince 1954, byla OKB-155 MiG pověřena začleněním rakety typu TRS-190 do zbraňového systému nadzvukového stíhacího letounu typu MiG-19 (Farmer A). Prototyp takto modifikovaného MiGu-19 (Farmer A) vešel ve známost pod továrním označením SM-9/B a pod křídlem mohl přepravovat dvě nebo čtyři trubkové raketnice typu ORO-190. Jeho základem se přitom stal letoun s v.č. 59210406 z produkce závodu č.21 z Gorkého. Po realizaci závodních zkoušek ale prototyp MiG-19 (SM-9/B) prošel konverzí na vzdušnou zkušebnu 212 mm rakety typu ARS-212M. Do výzbroje VVS raketa typu TRS-190 nakonec přijata nebyla, stejně jako všechny rakety, které byly stabilizovány pouze rotací okolo podélné osy. Rakety řady TRS se totiž ukázaly být slepou uličkou ve vývoji, neboť byly konstrukčně složité a navíc je bylo možné odpalovat pouze při určité rychlosti, aby bylo dosaženo požadované rychlosti otáček okolo podélné osy. Rychlostní rozsah nosiče při střelbě byl navíc velmi omezený. Při překročení předepsané rychlosti při střelbě krátce po stratu docházelo ke klopení rakety v důsledku ztráty stabilizačního efektu rotace okolo podélné osy. Rakety řady TRS navíc nebylo možné dodatečně osadit silnější bojovou hlavicí bez zásadních konstrukčních změn. Sebemenší zvětšení délky těchto raket si totiž vyžádalo změnit rychlost jejich otáčení okolo podélné osy. A rychlost otáčení raket řady TRS byla dána sklonem trysek jejich pohonné jednotky. Zvyšování rychlosti rotace raket řady TRS navíc vedlo k poklesu jejich doletu. Právě z tohoto důvodu byly všechny rakety této řady poměrně krátké.

Verze: žádné

Odpalovací zařízení:

ORO-190K – zdvojená trubková raketnice s délkou 0,72 m

ORO-190 – jednoduchá trubková raketnice s délkou 1,80 m

Nosič:  MiG-15bis (Fagot) – 4 ks, MiG-17 (Fresco A) – 2 ks, MiG-17F (Fresco C) – 2 ks a MiG-19 (Farmer A) – 4 ks

Uživatelé:  žádní

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  tříštivo-trhavá o hmotnosti 10 kg s elektrickým bezkontaktním přibližovacím zapalovačem typu EV-51 a nárazovým mechanickým zapalovačem typu VMTR