S-3 (TRS-132)

Typ:  lehká letecká neřízená raketa

Určení:  ničení vzdušných a pozemních cílů

Vyvinul:  NII-1 (NII-3)

Historie:  V roce 1943 se v institutu NII-3 rozeběhly, pod vedením J.A. Počerského, práce hned na dvou leteckých neřízených raketách, které byly stabilizovány, podobě jako dělostřelecké granáty, rychlým otáčením okolo podélné osy. Takto řešené rakety byly totiž tedy považovány za perspektivní protivzdušnou zbraň. Konkrétně se jednalo o rakety typu TRS-82 a TRS-132 (TRS = Turboreaktivnyj aviacionnyj snarjad = turboreaktivní letecký granát). Zmíněné rakety postrádaly stabilizační plošky a měly ráži 82 mm a 132 mm, tedy shodnou ráži jako rakety typu RS-82 a RS-132, které ale byly stabilizovány aerodynamicky, tedy za pomoci rozměrných stabilizačních ploch. Jednalo se o vůbec první rakety ve zbraňovém arsenálu Sovětského VVS. Rakety typu RS-82 a RS-132 se přitom dočkaly masového nasazení v bojích druhé světové války, zejména v roli protizemní zbraně. Raketa typu TRS-132 vypadala jako velký náboj do kanónu a měla délku 712 mm a hmotnost 25,3 kg. Zmíněná zbraň byla opatřena tříštivo-trhavou bojovou hlavicí o hmotnosti 12,6 kg. Na výbušnou náplň z toho přitom připadalo 2,6 kg. Původně se pro bojovou hlavici rakety typu TRS-132 počítalo s bezkontaktním zapalovačem typu AGDT-A nebo mechanickým kontaktním zapalovačem typu GVMZ-1 či AM. Zapalovač typu AGDT-A byl určen k vzdušnému boji. Jeho aktivaci bylo přitom možné nastavit na 2 až 22 sec, a to pouze před vzletem. Rakety typu TRS-132 s bezkontaktním zapalovačem tohoto typu bylo tedy nezbytné na vzdušný cíl odpalovat, dle nastavení času aktivace, z určité přesně dané vzdálenosti. Naproti tomu zapalovače typu GVMZ-1 a AM byly určeny k útokům na pozemní cíle. Později, v roce 1952, byl pro bojovou hlavici rakety typu TRS-132 vyvinut, institutem NII-22, nový zapalovač. V polovině 40. let byli všichni odborníci na leteckou i dělostřeleckou raketovou techniku, včetně odborníků institutu NII-3, soustředěni v institutu NII-1. Zde další práce na toto téma probíhaly pod vedením J.A. Pobedonosceva. Přestože byl vývoj rakety typu TRS-132 završen přijetím do výzbroje pod označením S-3, součástí arsenálu VVS se tato zbraň nakonec nestala. Na výrobu rakety typu S-3 (TRS-132) totiž nebyly Správou zkušební stavby letecké techniky vyčleněny žádné finanční prostředky. Důvodem toho byla nedostatečná účinnost její bojové hlavice. Neřízená raketa typu S-3 (TRS-132) byla přitom testována na pístovém útočném letounu typu Il-20 a proudovém útočném letounu typu Il-40 (Brawny). Se zmíněnou raketou v neposlední řadě počítal též turbovrtulový útočný letoun typu Tu-91 (Boot) a nadzvukové frontové proudové bombardovací letouny typu Jak-26 (Flashlight B) a Tu-98 (Backfin). Zatímco letoun typu Jak-26 (Flashlight B) měl být schopen přepravovat až 42 neřízených raket typu S-3 (TRS-132), z toho 30 v pumovnici a 12 pod křídlem, součástí zbraňového systému letounu typu Tu-98 (Backfin) se mělo stát 61 raket typu S-3 (TRS-132). Letoun typu Tu-91 (Boot) měl být schopen přepravy 36-ti těchto raket. Zmíněný stroj měl přitom rakety typu S-3 (TRS-132) přepravovat uvnitř dvou podvěsných kontejnerů, které se měly umisťovat pod křídlo. Uvnitř každého z nich se měly nacházet dva raketové bloky, každý s 9-ti raketami typu S-3 (TRS-132). Alternativně mělo být do každého z křídelních kontejnerů letounu typu Tu-91 (Boot) možné umístit tři raketové bloky, každý s 20-ti raketami typu TRS-85 či ARS-85, nebo jeden raketový blok se 4 raketami S-1OF (TRS-212). Součástí zbraňového arsenálu letounu typu Il-40 (Brawny) mělo být 8 raket typu S-3 (TRS-132). Vývoj žádného z těchto letounů ale nepřekročil prototypové stádium. Později, na přelomu 50. a 60. let, byla raketa typu S-3 (TRS-132) testována též na vrtulnících typu Mi-1MU (Hare) a Mi-4A (Hound A). V průběhu zkoušek přitom zmíněné stroje tyto rakety odpalovaly ze dvou šestinásobných trubkových raketnic, které měly uspořádané hlavně po dvou do tří řad nad sebou. Nakonec se ale raketa typu S-3 (TRS-132) nestala součástí zbraňového arsenálu ani výše uvedených vrtulníků.

Verze:  žádné

Odpalovací zařízení:  čtyř- nebo šestinásobná trubková raketnice typu ORO-132

Nosič:  Il-20, Il-40 (Brawny), Jak-26 (Flashlight B), Mi-1MU (Hare), Mi-4A (Hound A), Tu-91 (Boot) a Tu-98 (Backfin)

Uživatelé:  žádní

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  tříštivo-trhavá o hmotnosti 12,6 kg s mechanickým kontaktním zapalovačem typu V-390

poslední úpravy provedeny dne: 27.10.2024