S-2 (TRS-82)

Typ:  lehká letecká neřízená raketa

Určení:  ničení vzdušných a pozemních cílů

Vyvinul:  NII-1 (NII-3)

Historie:  V roce 1943 se v institutu NII-3 rozeběhly, pod vedením J.A. Počerského, práce hned na dvou leteckých neřízených raketách, které byly stabilizovány, podobě jako dělostřelecké granáty, rychlým otáčením okolo podélné osy. Takto řešené rakety byly totiž tedy považovány za perspektivní protivzdušnou zbraň. Konkrétně se jednalo o rakety typu TRS-82 a TRS-132 (TRS = Turboreaktivnyj aviacionnyj snarjad = turboreaktivní letecký granát). Zmíněné rakety postrádaly stabilizační plošky a měly ráži 82 mm a 132 mm, tedy shodnou ráži jako rakety typu RS-82 a RS-132, které ale byly stabilizovány aerodynamicky, tedy za pomoci rozměrných stabilizačních ploch. Jednalo se o vůbec první rakety ve zbraňovém arsenálu Sovětského VVS. Rakety typu RS-82 a RS-132 se přitom dočkaly masového nasazení v bojích druhé světové války, zejména v roli protizemní zbraně. Raketa typu TRS-82 vypadala jako velký náboj do kanónu a měla délku 410 mm a hmotnost 4,82 kg. Zmíněná zbraň byla opatřena tříštivo-trhavou bojovou hlavicí o hmotnosti 2,1 kg. Na výbušnou náplň z toho přitom připadalo 0,36 kg. Původně se pro bojovou hlavici rakety typu TRS-82 počítalo s bezkontaktním zapalovačem typu AGDT-A nebo mechanickým kontaktním zapalovačem typu GVMZ-1 či AM. Zapalovač typu AGDT-A byl určen k vzdušnému boji. Jeho aktivaci bylo přitom možné nastavit na 2 až 22 sec, a to pouze před vzletem. Rakety typu TRS-82 s bezkontaktním zapalovačem tohoto typu bylo tedy nezbytné na vzdušný cíl odpalovat, dle nastavení času aktivace, z určité přesně dané vzdálenosti. Naproti tomu zapalovače typu GVMZ-1 a AM byly určeny k útokům na pozemní cíle. Později, v roce 1952, byl pro bojovou hlavici rakety typu TRS-82 vyvinut, institutem NII-22, nový zapalovač. V polovině 40. let byli všichni odborníci na leteckou i dělostřeleckou raketovou techniku, včetně odborníků institutu NII-3, soustředěni v institutu NII-1. Zde další práce na toto téma probíhaly pod vedením J.A. Pobedonosceva. Přestože byl vývoj rakety typu TRS-82 završen přijetím do výzbroje pod označením S-2, součástí arsenálu VVS se tato zbraň nakonec nestala. Na výrobu rakety typu S-2 (TRS-82) totiž nebyly Správou zkušební stavby letecké techniky vyčleněny žádné finanční prostředky. Důvodem toho byla nedostatečná účinnost její bojové hlavice. O raketu typu S-2 (TRS-82) nicméně projevilo zájem VMF. Objednávka zmíněný raket byla nicméně nepočetná. Rakety typu S-2 se proto staly, na počátku 50. let, pouze součástí zbraňového arsenálu podzvukových proudových stíhacích letounů typu MiG-9 (Fargo) ze stavu jednoho pluku VMF, který zajišťoval pobřežní obranu na Dálném východě. Sériové S-2 byly opatřeny mechanickým kontaktním zapalovačem typu V-390 a k jejich odpalování sloužily trubkové raketnice typu ORO-82. Pod křídlo MiGu-9 (Fargo) bylo přitom možné umístit hned několik těchto raketnic. Rakety typu S-2 (TRS-82) byly ale testovány též, spolu s raketami typu S-3 (TRS-132), na útočných letounech typu Il-20 a Il-40 (Brawny). Posledně uvedený letoun měl být přitom schopen přepravy 12-ti těchto raket. Vývoj obou zmíněných strojů nicméně nepřekročil prototypové stádium.

Verze:  žádné

Odpalovací zařízení:  jednoduchá trubková raketnice typu ORO-82

Nosič:  Il-20, Il-40 (Brawny) a MiG-9 (Fargo)

Uživatelé:  pouze SSSR

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  tříštivo-trhavá o hmotnosti 2,1 kg s mechanickým kontaktním zapalovačem typu V-390

poslední úpravy provedeny dne: 27.10.2024