RPZ-59

Typ:  speciální letecká neřízená raketa

Určení:  rušení radiolokačních stanic systémů protivzdušné obrany (PVO), palubních radiolokátorů stíhacích letounů a naváděcích hlavic protiletadlových řízených střel

Vyvinul:  OKB-134 I.I. Toropova

Historie:  Dne 12. července 1959 byla OKB-134 I.I. Toropova pověřena vývojem speciální neřízené modifikace protiletadlové řízené střely typu RS-1U (AA-1A Alkali) určené pro boj s radiolokačními stanicemi protivníka. Požadovaná modifikace střely typu RS-1U (AA-1A Alkali) vešla ve známost jako RPZ-59 a její vývoj probíhal v rámci programu Avtostrada-1. Nosičem této rakety se dle zadání měl stát středně těžký dvoumotorový proudový strategický bombardovací letoun typu Tu-16 (Badger A). Neřízená raketa typu RPZ-59 se střelou typu RS-1U (AA-1A Alkali) sdílela zadní část trupu s raketovým motorem na TPL s dvojicí postranních trysek a lichoběžníkovými křídly uspořádanými do tvaru kříže. Naproti tomu přední část rakety typu RPZ-59 byla nová. Zmíněná raketa navíc postrádala instalaci aileronů, nevelkých příďových ovládacích ploch uspořádaných do tvaru kříže a bojové hlavice. Přední část trupu rakety typu RPZ-59 vyplňovala výmetnice klamných RL cílů. Ty měly podobu staniolových pásků a byly vypouštěny v průběhu letů dle předem zadaného programu. Zmíněná raketa tedy neměla radiolokátory ničit, ale pouze je rušit. Za pomoci raket typu RPZ-59 měl přitom letoun typu Tu-16 (Badger A) před sebou vytvářet oblak klamných RL cílů, který měl mást radiolokátory protiletadlového dělostřelectva, radiolokátory raketových systémů PVO a radiolokační naváděcí hlavice protiletadlových řízených střel s pracovní vlnovou délkou 3 až 10 cm. K odpalování raket typu RPZ-59 sloužila raketnice typu DPU-RPZ, která se umisťovala, v počtu dvou exemplářů, do útrob trupové pumovnice. Součástí každé ze zmíněných raketnic bylo šest hydraulicky ovládaných výsuvných závěsníků, uspořádaných po třech do dvou řad. Rakety typu RPZ-59 bylo možné odpalovat buďto samostatně, nebo v sériích. Interval mezi startem jednotlivých raket bylo možné nastavit na 30, 60, 90 nebo 180 sec. Pozemními zkouškami raketa typu RPZ-59 prošla na testovacím polygonu protiletadlového dělostřelectva PVO (NIZAP), který se nacházel v Donguzu (Orenburgská oblast). Následně byla dvojice raketnic typu DPU-RPZ vestavěna do trupové pumovnice letounu Tu-16 (rudá 47 / v.č. 8204130), který byl postaven v roce 1958 závodem č.22 z Kazaně. Zmíněný stroj vešel ve známost jako Tu-16P a to i přesto, že postrádal instalaci REB stanice typu Buket. Součástí vybavení letounu Tu-16P (rudá 47) se kromě zmíněných raketnic stala též výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1. Závodní zkoušky tohoto stroje probíhaly paralelně se zkouškami státními a byly zahájeny dnem 2. dubna 1962. V průběhu některých letů byly zkušební střelby natáčeny z paluby cvičného letounu typu UTI MiG-15 (Midget). Protože byl let rakety typu RPZ-59 ve výškách nad 10 000 m natolik nestabilní, že zmíněná raketa přestavovala vážné bezpečnostní riziko pro nosič a jeho posádku, dnem 18. května toho samého roku byly zkoušky letounu Tu-16P (rudá 47) pozastaveny. Následně bylo do špice zmíněné rakety vestavěno 7,5 kg vyvažovací závaží. Další tři střelby byly realizovány mezi 25. květnem a 8. červnem roku 1962. Z výsledků těchto střeleb ale vyplynulo, že se instalace zmíněného závaží minula účinkem. Následně, mezi 16. červnem a 26. červencem toho samého roku nosič Tu-16P (rudá 47) prošel údržbou. Mezitím konstrukční tým OKB-134 vnesl další změny do konstrukce rakety typu RPZ-59. Zkoušky letounu Tu-16P (rudá 47) byly opět obnoveny dnem 10. srpna 1962. Problémy nicméně přetrvávaly. Z tohoto důvodu byly zkoušky tohoto stroje již dne 2. září toho samého roku opět přerušeny, a to až do 15. února 1963. Mezitím byly mimo jiné prodlouženy odpalovací lišty raket, některé duralové komponenty odpalovacího zařízení nahrazeny komponenty zhotovenými z oceli, instalován nový ovládací panel a vneseny změny do elektrických rozvodů. Pod levým koncem křídla letounu Tu-16P (rudá 47) navíc přibyla instalace filmové kamery typu AKS-5, za jejíž pomoci bylo možné pořizovat záznam zkušebních střeleb. Potíže se stabilitou letu raket typu RPZ-59 ve výškách nad 10 000 m nicméně nadále přetrvávaly. Při jedné zkušební střelbě, která byla uskutečněna v roce 1963 ve výšce 8 000 m, raketa typu RPZ-59 zasáhla kryt antény radiolokátoru typu RBP-6 a přitom jej zcela zničila. Aby toho nebylo málo, tak výmetnice klamných RL cílů typu ASO-16/3 Avtomat-1 pracovala nespolehlivě. To samé se přitom týkalo i palubní výmetnice klamných RL cílů rakety typu RPZ-59. Zkoušky zmíněné rakety na letounu Tu-16P (rudá 47) se ale neobešly též bez samovolných a nepovedených startů. Z tohoto důvodu byly dne 17. dubna 1963 zkoušky zmíněného letounu znovu pozastaveny, a to až do 31. května toho samého roku. Mezitím konstrukční tým OKB-134 vnesl do konstrukce rakety typu RPZ-59 další změny. Teprve až poté palubní výmetnice zmíněné rakety pracovala, jak měla. Krátce nato, dne 14. června 1963, se ale kuli poruše na pyrotechnickém nouzovém systému odhozu částečně uvolnil výsuvný závěsník startující rakety. Díky tomu zmíněná raketa zasáhla trup nosiče. Přitom zničila anténu radiovýškoměru a udělala do potahu prohlubeň. To již ale VVS definitivně došla trpělivost, a tak krátce nato, výnosem ze dne 1. července 1963, vývoj systému Avtostrada-1 zastavilo. V rámci programu Avtostrada-1 přitom letounu Tu-16P (rudá 47) vykonal celkem 41 letů s celkovou délkou trvání 82 h a 18 min. Na zmíněném programu se ale podílel též přepadový stíhací letoun typu Su-9 (Fishpot B), a to v roli nepřátelského stíhače. V rámci programu Avtostrada-1 si přitom zmíněný stroj na své konto připsal 4 lety s celkovou délkou trvání 3,5 h. Krátce nato, v roce 1964, se nicméně rozeběhly vývojové práce na obdobném systému, který vešel ve známost jako Pilon. Zmíněný systém využíval opět dvojici šestinásobných odpalovacích zařízení. Jejich instalace se však nenacházela v útrobách trupové pumovnice, ale pod upravenými křídelními zbraňovými závěsníky typu BD-352, které byly převzaty od raketonosného letounu typu Tu-16KSR (Badger G). Součástí systému typu Pilon se ale staly též modifikované rakety typu RPZ-59. Kromě toho, že toto řešení bylo jednodušší, uvolnilo též prostor trupové pumovnice pro instalaci REB stanice typu SPS-55N Buket. Instalace závěsníků typu BD-352 s odpalovacími lištami raket typu RPZ-59 přitom sebou přinesla vzrůst vzletové hmotnosti na 41 000 kg. Vlastní náklad 12-ti raket pak vážil 1 000 kg. Prototyp speciálu typu Tu-16P Pilon vznikl, v prostorách leteckého opravárenského závodu (ARZ) VMF č.20 z Puškina, konverzí letounu Tu-16P (rudá 12 / v.č. 6400903). K tomu přitom zmíněný podnik využil dokumenty zpracované OKB-134 I.I. Toropova a OKB A.N. Tupoleva. V průběhu první etapy zkoušek, která se rozeběhla dne 9. září 1968 a byla završena dnem 3. května 1969, zmíněný letoun vykonal 19 letů s celkovou délkou trvání 39 h a 49 min. Při deseti z nich bylo odpáleno 25 raket typu RPZ-59. Za jejich pomoci byly přitom rušeny radiolokátory protiletadlového dělostřelectva typu SON-15 a SON-30. Při dalších dvou letech bylo odhozeno šest raket ve zkušební verzi bez výmetnice. V průběhu dalších čtyř letů byl za pomoci raket typu RPZ-59 rušen radiolokátor přepadového stíhacího letounu typu MiG-25P (Foxbat A) v podobě typu RP-25 Smerš-A (Fox Fire). Naproti tomu efektivitu REB stanice typu SPS-55N nebylo při zmíněných letech možno prověřit. Zmíněná stanice byla totiž určena k rušení radiolokačních stanic s odlišnou pracovní vlnovou délku, než měly všechny výše uvedené radiolokační stanice. Protože měly rakety typu RPZ-59 přijatelnou spolehlivost, kladným hodnocením byla završena nejen první, ale i druhá etapa zkušebního programu systému typu Pilon. Následně, po roce 1972, byl proto systémem typu Pilon opatřen nevelký počet operačních Tu-16P (Badger J). Obsluha takto modifikovaných Tu-16P (Badger J) měla svá specifika. Před odpalem raket typu RPZ-59 si totiž posádka letounu typu Tu-16P (Badger J) musela nasadit kyslíkové masky a ochranné brýle. Ty pak musela mít na sobě dokud neopustila oblak klamných RL cílů. Protože po odpálení všech raket typu RPZ-59 došlo k posunu těžiště směrem dopředu o 0,5 % MAC, při přistání s prázdnými křídelními závěsníky muselo v palivových nádržích letounu typu Tu-16P (Badger J) zůstal nejméně 2 000 kg paliva.

Verze: žádné

Odpalovací zařízení:

DPU-RPZ – šestinásobná raketnice. Zmíněné zařízení se umisťuje, ve dvou exemplářích za sebou, do trupové pumovnice letounu typu Tu-16P Avtostrada-1. Součástí každé ze zmíněných raketnic je šest hydraulicky ovládaných výsuvných závěsníků neřízených raket typu RPZ-59. Zmíněné závěsníky jsou uspořádány po třech do dvou řad a před startem raket se vysouvají z otevřené trupové pumovnice pod úroveň břicha trupu. V nouzových situacích (pokud se raketa nechce odpoutat ze závěsníku) lze odhodit raketu i se závěsníkem.

P8700-0 – sdružený závěsník s šesti odpalovacími lištami. Zmíněné zařízení se umisťuje na dva modifikované křídelní zbraňové pylony typu BD-352 letounu typu Tu-16P Pilon. Na každém závěsníku typu P8700-0 jsou přitom odpalovací lišty uspořádány po třech do dvou řad.

Nosič:  Tu-16P Avtostrada-1 – 12 ks (nezaveden do výzbroje) a Tu-16P Pilon – 12 ks

Uživatelé:  SSSR

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  žádná; ve špici těla této rakety se nachází výmetnice klamných RL cílů majících podobu staniolových pásků

poslední úpravy provedeny dne: 27.10.2024