ARZOS-212 Bars

Typ:  těžká letecká neřízená raketa

Určení:  ničení bombardovacích letounů protivníka

Vyvinul:  KB-2

Historie:  Obsazením části Třetí říše Rudou Armádou se do sovětských rukou dostalo nemálo trofejního vojenského materiálu, včetně raketové techniky. V Třetí říši se totiž vývoj raketové techniky těšil velké podpoře, a proto zde byli v této oblasti před ostatními státy poněkud napřed. Při studování německých trofejních materiálů byla přitom zvláštní pozornost věnována protivzdušným raketám, a to ne náhodou. Nový úhlavní protivník SSSR v podobě USA totiž na konci druhé světové války (1939 až 1945) disponoval mohutnou flotilou strategických bombardovacích letounů. Všechny strategické bombardéry, které byly do výzbroje amerických vzdušných sil zaváděny v poválečných letech, byly navíc schopny nést jaderné zbraně. A za nejvíce efektivní prostředek boje s těžkými bombardéry protivníka byly tehdy považovány těžké rakety. Exploze tříštivo-trhavých hlavic těchto zbraní totiž dokázala nepřátelskému bombardéru způsobit fatální škody i bez přímého zásahu. Kromě toho bylo za pomoci těžkých neřízených raket se silnými bojovými hlavicemi možné ničit celé formace nepřátelských bombardérů. V této souvislosti byla v roce 1946 konstrukční kancelář KB-2, která spadala pod MSChM (Ministerstvo zemědělského průmyslu), pověřena vývojem tuzemského analogu německé těžké 210 mm letecké protiletadlové neřízené rakety typu R100/BS. Zmíněná raketa byla vyráběna od ledna roku 1945 a byla opatřena stabilizátory, které měly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „X“, a unikátní 30-ti kg bojovou hlavicí s tříštivo-zápalným účinkem. Bojová hlavice rakety typu R100/BS měla tenkou stěnu a ukrývala 420 malých ocelových projektilů o hmotnosti 55 g, které byly naplněny vysoce hořlavou směsí. Zmíněné projektily byly přitom schopny projít potahem draku nepřátelského letounu a na jeho palubě způsobit požár až do vzdálenosti 200 m. Z tohoto důvodu bylo nutné, aby bojová hlavice rakety typu R100/BS explodovala v určité vzdálenosti od cíle. K tomu sloužil elektrický zapalovač se zpožděním, který byl automaticky nastaven před odpalem na základě údaje o vzdálenosti cíle z radiolokačního dálkoměru nosiče. Z bezpečnostních důvodů byl navíc zapalovač bojové hlavice rakety typu R100/BS aktivován až po vyhoření veškerého raketového paliva (aby její případná exploze neohrozila nosný letoun). Termín předání domácího analogu německé rakety typu R100/BS byl stanoven na prosinec roku 1949. Zmíněná zbraň byla zpočátku známa jako ABRS-220 (ABRS = bortovoj reaktivnyj snarjad = palubní reaktivní granát). V létě roku 1946 byla do projektu této zbraně vnesena celá řada změn. Současně bylo její označení změněno na OARS-210 Rist. Ještě později bylo označení zmíněné rakety pozměněno na ARZOS-212 Bars (ARZOS = aviacionnyj reaktivnyj zažigatelnyj-oskoločnyj snarjad = letecký reaktivní zápalný-tříštivý granát). Zmíněná raketa nebyla na rozdíl od svého německého protějšku opatřena automatickým zapalovačem bojové hlavice. Nastavení času exploze bojové hlavice rakety typu ARZOS-212 bylo prováděno ručně pilotem. V průběhu vývojových prací byla dvakrát snížena hmotnost explozivní náplně bojové hlavice této zbraně (na 5,3 kg), aby při její explozi nedošlo k spálení zápalné směsi v submunici. Současně byl navýšen počet submunice se zápalnou směsí o 50 ks. Kromě toho byla zvýšena hmotnost submunice, neboť se předpokládalo, že na ničivý účinek má zásadní vliv hmotnost a nikoliv kinetická energie. Po těchto úpravách bojová hlavice rakety typu ARZOS-212 obsahovala 28,5 kg submunice. Každý kus submunice byl přitom naplněn 5-ti g zápalné směsi. Úpravami v průběhu vývoje ale prošly též záďové stabilizační plochy. Jejich plocha totiž byla, za účelem zlepšení stability, zvětšena o 20 % (a jejich rozpětí na 0,63 m). Raketový motor na TPL rakety typu ARZOS-212 měl jednu trysku a sedm palivových bloků ze střelného prachu domácí výroby, jeden centrální a šest postranních. Toto řešení mělo přitom pozitivní vliv na rovnoměrnost hoření prachových náplní. Výsledky zkoušek rakety typu ARZOS-212 ale sebou přinesly rozčarování. Z hlediska průbojnosti bojové hlavice bylo totiž tuto zbraň tehdy již možné považovat za zastaralou. Důvodem toho byla skutečnost, že zmíněná raketa, vycházela z německé rakety, která byla určena k ničení bojových letounů s pístovým pohonem. Ty ale byly v poválečných letech velmi rychle nahrazovány bojovými letouny s proudovým pohonem, které měly podstatně pevnější a odolnější konstrukci. Duralový potah draku proudových letounů přitom dokázal poměrně objemné a těžké submunici bojové hlavice rakety typu ARZOS-212 odolat, neboť rychle ztrácela rychlost, a tedy i průraznost. Kromě toho byl zcela imunní proti zápalnému účinku submunice této rakety. Poté, co se submunice roztříštila o potah cíle, se totiž zápalná směs, kterou byla naplněna, rozptýlila do okolí. To přitom doprovázel silný záblesk podobný ohňostroji. Exploze bojové hlavice rakety typu ARZOS-212 tedy sebou přinášela pouze úchvatnou světelnou show bez požadovaného ničivého efektu. Z tohoto důvodu se tato zbraň nedočkala sériové výroby. Prostředky vynaložené na vývoj rakety typu ARZOS-212 ale nepřišly zcela nazmar. Vydařený raketový motor této zbraně se totiž následně stal pohonnou jednotkou rakety typu ARS-212 Ovod, která se dočkala sériové výroby pod označením S-21.

Verze:  žádné

Nosič:  MiG-15 (Fagot) a Tu-2 (Bat)

Pohon:  raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  tříštivo-zápalná o hmotnosti 28,5 kg

poslední úpravy provedeny dne: 31.1.2024