ARS-70 Lastočka

Typ:  lehká letecká protivzdušná neřízená raketa

Určení:  ničení vzdušných cílů

Vyvinul:  NII-1 (OKB-16)

Historie:  Dne 19. září 1953 byl institutu NII-1 zadán vývoj hned několika neřízených leteckých protivzdušných raket. Konkrétně se jednalo o 71 mm raketu typu ARS-70 Lastočka, 160 mm raketu typu ARS-160 Pika a 212 mm raketu typu ARS-212M Ovod-M. Neřízené rakety byly totiž tehdy nejen v SSSR považovány za perspektivní protivzdušnou zbraň. Salvová raketa typu ARS-70 měla primárně sloužit, stejně jako paralelně vyvíjená 57 mm salvová raketa typu S-5 (ARS-57) Skvorec, k ničení bombardovacích letounů. Její konstrukce byla inspirovaná německou protivzdušnou salvovou 73 mm raketou typu Henschel Hs217 Föhn z konce druhé světové války. Raketa typu ARS-70 měla štíhlé válcovité tělo s kónickou špicí a byla opatřena trhavou bojovou hlavicí a osmi sklopitelnými úzkými stabilizačními ploškami. K odpalování těchto raket sloužily jednohlavňové trubkové raketnice typu ORO-70 a pětinásobné raketové bloky typu RO-70-5. K pozemním závodním zkouškám byla zkušební série rakety typu ARS-70 s odpalovacím zařízením typu ORO-70 odevzdána v prosinci roku 1953. Začleněním rakety typu ARS-70, a raket typu ARS-160 a TRS-85, do zbraňového systému stíhacích letounů byly přitom sovětské letecké konstrukční kanceláře pověřeny výnosem ze dne 30. prosince 1954. Dle původních plánů měl být k odpalování raket typu ARS-70 z dvojice raketových bloků typu RO-70-5 uzpůsoben podzvukový stíhací letoun typu MiG-17 (Fresco A). Úprava zmíněného stroje na nosič raketových bloků typu RO-70-5 měla přitom spočívat v instalaci dodatečných křídelních zbraňových závěsníků, optického střeleckého zaměřovače typu ASP-5N a ovládacího bloku neřízených raket typu PU-2. Zatímco k závodním zkouškám měl být takto upravený MiG-17 (Fresco A) odevzdán v polovině roku 1954, termín předání tohoto stroje ke zkouškám státním byl stanoven na konec roku 1954. Na letounu typu MiG-17 (Fresco A) ale raketa typu ARS-70 nakonec nebyla nikdy zkoušena. Mezitím totiž padlo rozhodnutí, aby byla začleněna, stejně jako raketa typu S-5 (ARS-57), do zbraňového systému výkonnějšího MiGu-17F (Fresco C). Základem prototypu takto modifikovaného MiGu-17F (Fresco C), který vešel ve známost pod továrním označením SI-7, se přitom stal letoun s výrobním číslem 050415353. Závodními zkouškami prototyp MiG-17F (SI-7) prošel v červnu roku 1955 u Státního zkušebního institutu vojenského letectva (GK NII VVS). V průběhu závodních zkoušek bylo ze země i ze vzduchu odpáleno celkem 155 raket typu ARS-70 v provedení s ostrou bojovou částí a inertní bojovou částí (síra s prachem), která imitovala výbuch. Současně bylo spotřebováno 150 zapalovačů bojové hlavice typu V-463A, 123 pro ostrou a 27 pro inertní verzi. Závodní zkoušky rakety typu ARS-70 na letounu MiG-17F (SI-7) byly završeny kladným hodnocením, byť se v jejich průběhu podařilo odhalit některé nedostatky. Ty ale nebyly natolik zásadní, aby tato zbraň nemohla být předána ke zkouškám státním. Státními zkouškami měla však raketa typu ARS-70 projít na výkonnějším nadzvukovém MiGu-19 (Farmer A). Začleněním raketových bloků typu RO-70-5 do zbraňového systému tohoto stroje byla přitom OKB-155 MiG pověřena výše uvedeným výnosem ze dne 30. prosince 1954. Termín předání požadované modifikace letounu typu MiG-19 (Farmer A), která obdržela tovární označení SM-2/A, byl stanoven na polovinu roku 1955. Prototyp MiG-19 (SM-2/A) vznikl konverzí letounu MiG-19 (v.č. 59210420) z linky závodu č.21 z Gorkého a pod křídlem mohl přepravovat až čtyři raketové bloky typu RO-70-5. Kromě toho byl zmíněný stroj opatřen optickým střeleckým zaměřovačem typu ASP-5N, který byl spřažen s radiolokačním dálkoměrem typu SRD-1M Radal-M (Scan Fix), a ovládacím blokem neřízených raket typu PU-2. Konverzní soupravu pro letoun MiG-19 (v.č. 59210420) na nosič MiG-19 (SM-2/A) zhotovil závod č.81 dle výkresové dokumentace zpracované OKB-155. Termín dodání zmíněné konverzní soupravy byl přitom stanoven na 15. červen 1955. Státní zkoušky rakety typu ARS-70 na letounu MiG-19 (SM-2/A) ale nakonec nebyly ani zahájeny. Důvodem toho byla skutečnost, že byla v roce 1956, po zasedání představitelů Ministerstva leteckého průmyslu (MAP) a VVS, tato zbraň v rámci redukcí počtu typů neřízených raket vyškrtnuta z vývojových plánů. Pozemní zkoušky zmíněné rakety nicméně probíhaly až do listopadu roku 1956. V roce 1957 byly navíc úspěšně završeny závodní zkoušky modelu ARS-70M se zlepšenými balistickými charakteristikami a zapalovačem bojové hlavice typu V-5M. Ani tuto verzi rakety typu ARS-70 ale VVS i přes poměrně dobré výsledky střeleckých zkoušek nepřijalo.

Verze:

ARS-70 – první vývojová modifikace rakety typu ARS-70

ARS-70M – modifikace rakety typu ARS-70 se zlepšenými balistickými charakteristikami a novým zapalovačem bojové hlavice

Odpalovací zařízení:

ORO-70 – jednohlavňový trubkový raketový blok

RO-70-5 – pětinásobný raketový blok

Nosič:  MiG-17F (Fresco C) – 2 ks a MiG-19 (Farmer A) – 4 ks

Uživatelé:  žádní

Pohon:  jeden raketový motor na TPL

Bojová hlavice:  trhavá

poslední úpravy provedeny dne: 1.1.2024