DCh-2 (Ch-2), DCh-3 (Ch-3) a DCh-23

Typ:  dýmové letecké zařízení

Určení:  pokládání dýmové clony

Vyvinul:  CAGI

Historie:  První dýmová letecká zařízení sovětské výroby nesla označení DAP-100 a DAP-200 a nebyla ničím jiným, než od roku 1932 na základě licence vyráběnými kopiemi dýmových zařízení typu G-1 a G-2 německé značky Hanseatische Apparatusbau Gessellschaft. Zatímco nosičem lehčích kontejnerů typu DAP-100 se stala celá řada frontových bojových letounů, použití méně rozšířených těžších kontejnerů typu DAP-200 se omezilo na několik typů těžkých bombardovacích letounů. Protože byly zmíněné kontejnery poněkud nešikovné a těžké, již v roce 1932 se v SSSR rozeběhly vývojové práce na jejich nástupcích. Konkrétně se jednalo o 100 l kontejner typu DCh-2 (Ch-2) a 200 l kontejner typu DCh-3 (Ch-3). Zmíněné kontejnery byly vyvinuty institutem CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky) v kooperaci s chemickou skupinou závodu č.39, která se později stala součástí 4. brigády Centrální konstrukční kanceláře (CKB) působící při tom samém závodě. Zatímco kontejnery typu DAP-100 a DAP-200 měly válcovité tělo s takřka plochým příďovým krytem a kónickým záďovým krytem, tělo kontejnerů typu DCh-2 a DCh-3 bylo kapkovité. Hlavním nosičem lehčího kontejneru typu DCh-2 se měl stát jednomotorový průzkumný a lehký bombardovací dvouplošník typu R-5 z dílny N.N. Polikarpova. Těžší kontejner typu DCh-3 byl zase původně určen pro dvoumotorový vzdušný křižník typu R-6 z dílny A.N. Tupoleva. Od integrace zmíněných kontejnerů na tento typ letounu ale nakonec muselo být opuštěno, a to kuli jeho malé nosnosti. Následně se proto do středu pozornosti tvůrců kontejneru typu DCh-3 dostal jednomotorový dálkový bombardovací letoun typu DB-1 z dílny A.N. Tupoleva. I ten se ale ukázal být pro roli nosiče kontejnerů typu DCh-3 jako nevhodný. Nakonec proto volba padla na Tupolevův čtyřmotorový těžký bombardovací letoun typu TB-3. Zmíněný stroj přitom mohl nést hned čtyři kontejnery typu DCh-3, a to na závěsnících se zámky typu Der-25 a Der-26 pod střední částí křídla. Zkoušky letounu typu TB-3 se čtveřicí kontejnerů typu DCh-3 v podvěsu byly realizovány v červenci roku 1935 v Šichanach. Kvalita dýmové clony, která byla položena letounem typu TB-3 za pomoci kontejnerů typu DCh-3, v průběhu zkoušek byla ale shledána za nevyhovující. Následně proto padlo rozhodnutí, aby byl kontejner typu DCh-3 upraven a odevzdán k opravným zkouškám. Poté měla být vyrobena 20-ti kusová série tohoto zařízení pro potřeby vojskových zkoušek. Později byl bez oficiálního zadání z iniciativy konstrukčního týmu institutu CAGI jeden kontejner typu DCh-3 umístěn do útrob trupové pumovnice jednoho z prototypů dvoumotorového rychlostního bombardovacího letounu typu SB z dílny A.N. Tupoleva. Současně byla k jeho výpusti připevněna trubka, která vystupovala z útrob pumovnice nevelkým otvorem ve dvířkách. Vzhledem k absenci oficiálního zadání ale letoun typu SB s kontejnerem typu DCh-3 v trupové pumovnici nebyl ani zkoušen za letu. Záměnou způsobu zavěšení a vnesením drobných změn do konstrukce trysky na výpusti kontejneru typu DCh-3 vznikl kontejner typu DCh-23. Zmíněný kontejner byl rovněž testován na letounu typu TB-3. Pod střední část křídla tohoto stroje bylo možné zavěsit čtyři kontejnery typu DCh-23. Hmotnost podvěsu čtyř těchto kontejnerů přitom činila celých 1 701 kg. Sériové výroby se ale kontejner typu DCh-23 nedočkal ani v této verzi. Dýmová clona položená za pomoci kontejnerů typu DCh-23 byla totiž nepravidelná. Kromě toho zařízení pro jejich vyprazdňování pracovalo nespolehlivě. Na bázi kontejneru typu DCh-3 mělo být vytvořeno též universální zařízení typu ChUP. Jakékoliv bližší informace o tomto kontejneru se ale historikům nalézt nepodařilo.

Nosič:  DCh-2: R-5; DCh-3: SB – 1 ks TB-3 – 4 ks; DCh-23: TB-3 – 4 ks

Uživatelé:  žádní