PL-10

Protiletadlová řízená střela středního dosahu s poloaktivním radiolokačním samonavedením typu PL-10 vznikla na půdě institutu ze Shanghaie na bázi střely „pozemního“ protiletadlového raketového systému typu HQ-61 (CSA-2), která není ničím jiným než vývojovým derivátem italské PLŘS typu Alenia Aspide (licenční kopie americké AIM-7 Sparrow). Tento nástupce neúspěšné střednědosahové PLŘS typu PL-4 (derivát americké AIM-7D) byl přitom již od počátku zamýšlen jako hlavní zbraň dvoumotorového přepadového stíhacího letounu typu Shenyang J-8B (Finback B). Vývojové práce na střele typu PL-10 se rozeběhly v roce 1980. Pro první etapu střeleckých zkoušek, která se rozeběhla v roce 1982, byl vyhrazen speciálně upravený podzvukový bombardovací letoun typu H-5 (derivát sovětského typu Il-28). Přímo ze zbraňového závěsníku stíhače J-8B (J-8II) první střela typu PL-10 odstartovala až v roce 1986. Naváděcí systém střely typu PL-10 ale vykazoval nízkou odolností proti rušení. Protože se navíc Číňanům podařilo ještě v roce 1986 vyjednat s Italy licenční oprávnění pro domácí průmysl pro kompletaci střednědosahových PLŘS typu Alenia Aspide z originálních konstrukčních celků dodávaných přímo italským výrobcem, ještě v tom samém roce byl celý program PL-10 zastaven. Toto by ale nebylo vůbec možné, kdyby mezitím nedošlo k razantnímu oteplení politických vztahů mezi komunistickou ČLR a západem. Montáž italských střel typu Aspide na území ČLR ale krátce poté, co se rozeběhla, zastavilo zbrojní embargo z června roku 1989 ze strany USA, které představovalo přímou reakci na krvavé potlačení studentských nepokojů v Pekingu. Čínské PLAAF si tak na svou první PLŘS středního dosahu s poloaktivním RL navedením v podobě typu R-27 (AA-10 Alamo) ruské výroby nakonec muselo počkat až do počátku 90. let. Označení PL-10 bylo přitom později použito ještě jednou, a to pro perspektivního nástupce krátkodosahových PLŘS s pasivním IČ samonavedením řady PL-5 a PL-8.

Verze: žádné

Uživatelé:  žádní

Nosič:  J-8B (‘Finback B’) – 4 ks (v případě realizace sériové výroby)

Naváděcí systém:  poloaktivní radiolokační samonaváděcí hlavice neznámého typu (navádění na odraz elektromagnetického záření střeleckého radiolokátoru nosiče od cíle)

Pohon:  jeden raketový motor na TPL neznámého typu

Bojová hlavice:  fragmentovaná o hmotnosti 33 kg

 

 

 

TTD:     
Délka: 3,69 m 
Průměr těla:   203 mm
Rozpětí stabilizátorů: 0,68 m 
Startovací hmotnost: 220 kg
Rychlost střely: M=2+
Výškový dosah:   0,1 - 18 km
Dálkový dosah:    do 60 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.8.2012